Název
ECHINOCEREUS REICHENBACHII (Terscheck ex Walp.) F.Haage var. PERBELLUS (Br. et R.) L.Benson
 

Taxon
Echinocereus reichenbachii (Terscheck ex Walpers) F.Haage var. perbellus (Britton et Rose) L.Benson, Cact. Succ. J. Amer., 41 : 127, 1969
Echinocereus perbellus Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 24, 1922
Echinocereus caespitosus Engelm. var. perbellus Weniger, Cacti of the Southwest, p. 23, 1970
Hezká rostlina dostala také hezké jméno, perbellus = hezký.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý i odnožující, válcovitý, s oblým, mnohdy zúženým vrcholem, až 200 mm dlouhý, až asi 90 mm široký, s 10-19 žebry; žebra úzká, výrazná, se zřetelnými hrboly. Areoly oválné, 2-3 mm dlouhé, zpočátku s vlnou. Středové trny chybějí, nebo jen jeden nepatrný, okrajové trny 12-16 (-20), rovnoměrně rozloženy téměř u povrchu rostliny, barvy slámové až růžové.
Květy
asi 55 mm dlouhé, okvětní lístky třešňově červené, na bázi karmínové; květní lůžko a trubka porostlé areolami s vlnou a tenkými štětinami; nitky a prašníky žluté, blizna smaragdově zelená.
Plody
téměř kulovité až vejčité, pokryté areolami s jemnými trny a vlnou, zelení, vysýchající, podélně se otevírající.
Semena
asi 1,5 mm dlouhá, testa bradavičnatá.

 

Variety
Při velké ploše výskytu není divu, že můžeme zaznamenat také širokou proměnlivost ve znacích, které tuto rostlinu charakterizují. Na některých místech se naleziště prolíná i s nalezištěm var. reichenbachii a lze najít rostliny, jejichž zařazení k jednomu či druhému taxonu je sporné. Populace, které jsou od areálu var. reichenbachii více vzdálené, však vykazují dostatečnou stabilitu v odlišovacích znacích, mají méně trnů (jejich maximální počet se blíží dolní hranici počtu trnů u var. reichenbachii), menší areoly i květy a rostou ve větších nadmořských výškách. Proměnlivost rostlin var. perbellus se omezuje na přítomnost či absenci jediného kratičkého středového trnu, počet a délku okrajových trnů a jejich vybarvení.

 

Výskyt
E. reichenbachii var. perbellus se vyskytuje na poměrně rozsáhlém území USA, v jižním Koloradu, na východě Nového Mexika a ve středním a severním Texasu, na písčitých a kamenitých půdách na vápencových útvarech v poušti a na pastvinách Velkých Plání (Great Plains Grassland), ve výškách 600-1200 m n. m.

 

Pěstování
V přírodě je E. reichenbachii var. perbellus přes zimní období vystaven značným mrazům, teploty klesají často i pod 20 stup. C pod nulou. Tomuto faktu je možné přizpůsobit pěstování - lze doporučit zimování v netopených sklenících. Rostliny však musí být před příchodem zimy náležitě svraštělé, zálivku je nutno ukončit již začátkem či v polovině září. Nutno ovšem dodat, že rostliny můžeme zimovat i zcela obvyklým způsobem, t. j. při 10-12 stup. C, lhostejno zda na světle či ve tmě. Všeobecně se ovšem soudí, že násada květů je přímo závislá na množství světla v zimě.
Růst těchto rostlin není příliš rychlý, spíše naopak. Rostou uspokojivě na vlastních kořenech, vyžadují však štěrkovitý - dostatečně propustný substrát a nárazovou zálivku. Pro urychlení růstu a kvetení roubujeme na některou z běžných podnoží. Množení je možné výsevem semen, ev. i rozroubováním trsů.

 

Poznámky
Weniger o uznání var. perbellus pochybuje. Zejména zpochybňuje založení variety na základě menšího počtu okrajových trnů, přičemž uvádí, že i v populaci var. reichenbachii lze (i když nečetné) najít jedince s- okrajovými trny. Weniger vícekrát navštívil různé lokality v areálu druhu E. reichenbachii a stále se mu nedařilo nalézt populace, kde by nacházel pouze jeden typ rostlin s malým počtem trnů, takže se přiklonil k názoru paní Lahmanové (kterou označuje jako největší znalkyni oklahomských kaktusů). Ta v roce 1935 napsala: "Prozatím jsem vyškrtla E. perbellus ze svého seznamu oklahomských kaktusů, dokud nenajdu někoho, kdo doopravdy ví, co to je.". Tehdy byl Weniger přesvědčen, že taxon vznikl z Engelmannovy chyby (příliš úzkého pojetí popisu E. caespitosus = E. reichenbachii) a jméno var. perbellus chtěl odsunout do synonym. Později však objevil populaci kaktusů v okrese Bailey v Texasu, kde všech několik tuctů zkoumaných rostlin mělo 12-14 okrajových a žádné středové trny a kvetly malými květy. To jej od původního přesvědčení odradilo a existenci variety perbellus, byť s určitými rozpaky, uznává. K prohlášení paní Lahmanové nutno dodat, že var.perbellus do Oklahomy nezasahuje, Benson v této oblasti nacházel jen var. reichenbachii a var. albispinus (= var. baileyi).

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1981, 1960
Benson L., The cacti of the United States and Canada, p. 670, 1982
Britton N.L., et Rose J.N., The cactaceae, 3 : 24, 1922
Caryl R.E., Cact. Succ. J. Amer., 6 : 169, 1934
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 133, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 23, 1970

 

Autoři
Text a sbírka: Pavel Pavlíček.
Foto: Ing. Crkal.
Rostlina na snímku je semenáč z výsevu semen SB 450, sbíraných v Quay Co, v Novém Mexiku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a dve