Název
ECHINOCEREUS REICHENBACHII (Terscheck ex Walp.) F.Haage var. FITCHII (Br. et R.) L.Benson
 

Taxon
Echinocereus reichenbachii (Terscheck ex Wapers) F.A.Haage var. fitchii (Britton et Rose) L.Benson, Cact. Succ. J. (US), 41 : 127, 1969
Echinocereus fitchii Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 30, 1922
Varieta byla pojmenována na počest Williama R.Fitche, který doprovázel J.N.Roseho na cestách do Střední Ameriky a západního Texasu.

 

Popis
Tělo
stonek častěji jednotlivý, zřídka odnožující, válcovitý, u vrcholu často zúžený, až 160 mm dlouhý a 50 mm široký, žeber 10-14, složená z nízkých, splývajících hrbolů, epidermis středně až tmavě zelená. Areoly v mládí kruhovité, později oválné, téměř se dotýkající nebo až 5 mm od sebe vzdálené, zpočátku s vlnou. Okrajových trnů 20-25, bílých s hnědými hroty až slámově žlutými s načervenale hnědými až černými hroty, tenkých, ven od stonku rostliny trčících, horní okrajové trny velmi krátké, spodní po straně areoly 6-10 mm dlouhé, do stran se rozprostírající.
Květy
velké a nápadné, vonící, růžové, s tmavě červeným jícnem, asi 65 mm dlouhé, až 100 mm široké; květní trubka obalená množstvím pavučinové vlny a nažloutlými nebo bílými trny s tmavými hroty, až 13 mm dlouhými; tvar okvětních lístků značně proměnlivý, okvětní lístky čárkovité až lopatkovité, s koncem tupým i zahroceným, roztřepané i celokrajné; čnělka dlouhá, růžová, s 12-13 zelenými bliznovými laloky.
Plody
kulovité až oválné, 13-25 mm dlouhé, zelené, pokryté trny a vlnou.
Semena
hrbolkatá, asi 1,5 mm dlouhá a asi 1 mm široká.

 

Variety
Areál rozšíření v porovnání s některými dalšími varietami E. reichenbachii není velký. To také napovídá, že ani proměnlivost taxonu není velká, omezuje se na drobné rozdíly ve vytrnění a na rozdíly ve tvaru a sytosti vybarvení okvětních lístků.
Do blízkého příbuzenstva k var. fitchii lze zařadit i E. reichenbachii var. albertii L.Benson (1969) a E.melanocentrus Lowry. N.P.Taylor dokonce obě tato jména považuje za synonyma k var. fitchii a rozdílné znaky, které uvedené taxony odlišují, považuje za nepodstatné. L.Benson postupuje méně kategoricky a E. reichenbachii var. albertii považuje za dobrý taxon, k němuž jako synonymum řadí E. melanocentrus.

 

Výskyt
Typová lokalita se nachází u Laredo v Texasu, poblíž hranice s Mexikem. Další nálezy byly hlášeny podél řeky Rio Grande, až téměř k Eagle Pass, severozápadně od Laredo, ale i v severní Coahuila až po Cuatrocienegas. Oblast výskytu končí téměř přesně 30 mil od nejjižnějšího výskytu E. reichenbachii var. reichenbachii.
E. reichenbachii var. fitchii obývá štěrkovité, obvykle vápencové půdy polopouští, ve výškách 90-300 m n. m.

 

Pěstování
E. reichenbachii var. fitchii je jedním z nejsnáze pěstovatelných a nejvděčnějších echinocereusů. Tomu také odpovídá jeho četné zastoupení ve sbírkách, stejně jako častá nabídka. Je to samozřejmě způsobeno i krásou rostliny a zejména květů, dokonce i L.Benson, píšící velmi stručně a suše si u popisu tohoto druhu dovolil trochu nadsázky, když prohlašuje: "jsou to drobné drahokamy zčásti skryté v porostu ...".
Rostliny dobře snášejí slunce i přistíněné stanoviště, jsou tolerantní k drobnějším pěstitelským chybám. Za zimování v chladnu v suchu a na světle se odvděčí zvýšenou násadou květů. Rozmnožujeme výsevem semen.

 

Poznámky
E. reichenbachii var. fitchii je v našich sbírkách oblíbenou, a tedy i dobře známou a rozšířenou rostlinou s dlouhou tradicí. Daleko známější je ovšem pod jménem Brittona a Roseho, který jméno postavil na úrovni druhu - tedy E. fitchii, L.Benson poté překombinoval druh do úrovně variety E. reichenbachii a zároveň s touto kombinací publikuje i popis E. reichenbachii var. albertii, k němuž jako totožné považuje neplatné jméno E. melanocentrus.
N.P.Taylor tím, že obě tato jména považuje za synonyma k E. reichenbachii var. fitchii, podstatně také rozšiřuje popis variety a areál rozšíření, samozřejmě tím také značně rozšiřuje i proměnlivost řady znaků, zejména v charakteru vytrnění. Osobně se přikláním k tomu, abychom ve sbírkách kaktusářů drželi rostliny pod těmito jmény odděleně, z toho důvodu jména E. melanocentrus a E. reichenbachii var. albertii neuvádím v synonymii popisovaného druhu. Vedou mne k tomu nejen zřetelné rozdíly, které charakterizují tyto rostliny v našich sbírkách, ale i důvody, které uvádí D. Weniger.
D.Weniger důkladně zkoumal obrovské množství lokalit a je považován za zkušeného znalce rodu Echinocereus. Poměrně před nedávnou dobou (r.1970) publikuje v knize "Kaktusy jihozápadu" své poznatky k rodu v uvedené oblasti, kde uznává E.melanocentrus i E. fitchii jako samostatné druhy. Porovnejme si rozdíly v některých znacích:
E. fitchii Br. et R.
Okraj. trny: 20-25, trčí ven směrem od rostliny
Střed. trny: 3-7, štíhlé, odstávající, s tmavšími hroty
Rozšíření: Podél řeky Rio Grande, několik mil od Rio Grande City, proti proudu až skoro k Eagle Pas, Tx.
E. melanocentrus Lowry
Okraj. trny: 17-20, pektinátně uspořádané, přilehlé k rostlině
Střed. trny: 1.kolmý k tělu nebo mírně vzhůru směřující, mahagonový až černý.
Rozšíření: Přesně ohraničené lokality v částech okresu Jim Wels a Kleberg v Texasu, tedy zhruba 100 km od areálu
E. fitchii, směrem k Mexickému zálivu.
Oba diskutované taxony ovšem nevykazují rozdíly v květech. Protože právě tyto rozdíly považuje N.P.Taylor za rozhodující při posuzování příbuznosti, pokládá za důvodné sloučení těchto taxonů pod jedním jménem
E. reichenbachii var. fitchii.
Tak, jako E. fitchii, i E. melanocentrus je v našich sbírkách všeobecně známý a široce zastoupený, je předpoklad, že tomu tak zůstane i v budoucnosti.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1979, 1960
Benson L., The cacti of the United States and Canada, p. 670, 1982
Schmid - Zorner O., Kakt. und and. Sukk., 10 : 17-18, 1959
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 11, 1970
Říha J. et Šubík R., The ilustrated enc. of Cacti Succ., 1981

 

Autoři
Rostliny dobře snášejí slunce i přistíněné stanoviště, jsou tolerantní k drobnějším pěstitelským chybám. Za zimování v chladnu v suchu a na světle se odvděčí zvýšenou násadou květů. Rozmnožujeme výsevem semen.
Text a sbírka: Pavel Pavlíček.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sest