Název
ECHINOCEREUS CHLORANTHUS (Engelm.) F.A.Haage var. NEOCAPILLUS Weniger
 

Taxon
Echinocereus chloranthus (Engelmann) F.A.Haage var. neocapillus Weniger, Cact. Succ. J. (US), 41 : 39, 1969
Jméno variety vystihuje vlastnosti rostliny, která v mládí tvoří velké množství jemných vláskovitých trnů. V překladu "neo" znamená "novo", "capillus" = "vlasatý".

 

Popis
Tělo
stonek válcovitý, až 250 mm dlouhý, až 60 mm široký, jednotlivý, zřídka poblíž báze odnožující; žeber 12-18, nízkých, se zřetelnými hrboly; epidermis bledě až žlutavě zelená. Areoly asi 6 mm od sebe vzdálené, oválné, asi 4-5 mm dlouhé, v mládí bílou až nahnědlou vlnou, ve stáří bez vlny. Okrajových trnů 30-40, štíhlých, kolem areoly rovnoměrně rozložených, často velmi nahloučených a propletených s trny sousedních areol, horní okrajové trny kratší než postranní, nejdelší asi 13 mm dlouhé, všechny trny jasně průsvitné, žluté nebo křídově bílé, na areole vždy stejné barvy, na starších rostlinách tak vznikají žluté a bílé vodorovné pásy; středových trnů 5-10, všechny silnější než okrajové, rovné, 5-20 mm dlouhé i delší, průsvitně žluté, často s načervenalou špicí i celé načervenalé, se ztlustlou bází; trny u nedospělých rostlin a nových odnoží nahrazeny bílými, velmi jemnými, ohebnými vlasy délky až 13 mm, asi 40 vlasů na areole, později se schopnost tvořit vlasy ztrácí, na temeni se začínají tvořit normální trny.
Květy
nálevkovité, úzce se otevírající, asi 30 mm dlouhé i široké, žlutavě až tmavě zelené; okvětní lístky celokrajné, s ostrou špicí; lůžko květní s bílou vlnou a bílými trny; květy postranní.
Plody
malé, nazelenalé, velmi trnité, zpravidla asi 12 mm dlouhé, téměř kulovité.
Semena
malá, černá, asi 1 mm dlouhá.

 

Variety
Proměnlivost je téměř u všech kaktusů přímo úměrná velikosti areálu rozšíření. V tomto případě je areál velmi malý,, už tento údaj napovídá, že rostliny jsou uniformní. Nepatrné rozdíly mohou být v délce a počtu vlasů i trnů; někdy i dospělá rostlina dočasně produkuje trny (vlasy) juvenilního typu.
var. neocapillus se v dospělosti od nominální variety liší především větším počtem okrajových a často i středových trnů.

 

Výskyt
Echinocereus chloranthus var. neocapillus obývá velmi malou oblast na kopcovitých pastvinách pouhých dvou rančů, 5-10 mil jižně od Marathonu v Texasu, ve výšce 1350 m n. m.

 

Pěstování
Pěstování Echinocereus chloranthus var. neocapillus se neliší od pěstování nominální variety, není tedy příliš obtížné. V našich sbírkách je však var. neocapillus zastoupen jen vzácně, i proto se setkáváme spíše s roubovanci. Nabídka semen je poměrně omezená, častěji se tyto rostliny množí vegetativně, odnože se objevují jen zřídka, pokud rostliny nenutíme k jejich tvorbě seříznutím vrcholu. Odříznuté odnože zakořeňují dost neochotně, s výhodou se proto přistupuje k roubování na nejrůznější podnože. Roubované rostliny také častěji odnožují.

 

Poznámky
První zmínku o této varietě publikoval A.R.Leding už v r.1934 včetně obrázku v časopise Journal of Heredity. Autor článku upozorňuje na neobvyklou formu juvenilních rostlin, jež jsou namísto trnů pokryty bílými vlasy, avšak neporovnával rozdíly dospělých rostlin s dospělými rostlinami Echinocereus chloranthus var. chloranthus. Zmínil se však, že porovnání rostlin z různých lokalit a zjištění případné dědičnosti ve tvorbě vlasů by mohlo ukázat, že jde o nový druh, nebo přinejmenším o novou varietu. Tento článek byl později přetištěn i v časopise Cact. Succ. J. Amer., v roce 1942, bez pokusu o jakýkoliv závěr. K popisu a pojmenování došlo zásluhou D.Wenigera až v r.1969 Nedospělé rostliny této variety skutečně už jako drobné semenáčky jsou zabaleny do hebké bílé "vaty" z jemných, dosti dlouhých vlasů. Dočasná schopnost rostliny tvořit tyto vlasy trvá do doby, než vyroste do výšky asi 3-5 cm, potom temeno jakoby olysá, vlasy ustupují směrem k bázi a horní část rostliny se odívá do žlutých trnů. Po čase vlasy ustoupí docela, poněkud však rostlina vytvoří odnož, s překvapením zjišťujeme, že nová část rostliny je opět jiná, zahalená do bílých vlasů.
Nejbližší oblast jiných rostlin z okruhu E. chloranthus je asi 150 mil severozápadně (var. chloranthus), v terénu tedy nelze tyto blízce příbuzné rostliny zaměnit. Var. neocapillus roste sice na omezené lokalitě, počet rostlin v přírodě je však díky zákazu sběru od majitelů rančů dostatečný, přestože v okolí bylo velké množství rostlin "vytěženo".

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 2017, 1960
Benson N.P., The Cacti of the United States and Canada, p. 677, 1982
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 103, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 17, 1970

 

Autoři
Text a foto: Pavel Pavlíček, ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri