Název
GYMNOCALYCIUM VALNICEKIANUM var. POLYCENTRALIS Schütz
 

Taxon
Gymnocalycium valnicekianum var. polycentralis Schütz, Kaktusářské listy, : 41, 1949
Gymnocalycium valnicekianum var. tobuschianum n. n.
Druh je nazván na počest JUDr. Jana Valníčka (1899-1967), pěstitelé kaktusů a specialisty na rod Gymnocalycium, varieta pak podle početných středových trnů.

 

Popis
Tělo
zploštělé kulovité až mírně protáhlé, zpočátku jednotlivé, později odnožující, tmavozelené; jeho průměr je 100-150 (-200) mm, výška 70-120 (-150) mm; kořeny vláknité. Žeber 9-12 (-15), většinou však 10, cca 30 mm široká, 15 mm vysoká, rozdělená v tupé hrbolce s bradavkovitými výrůstky pod areolami. Areoly oválné, 6-9 mm široké, 6-12 mm dlouhé, tmavošedé až černě plstnaté, v kultuře později šednou a při rašení světlejší, téměř bílé; 15-20 mm od sebe vzdáleny. Okrajových trnů (7-) 9-15 (-20), v horní části areoly často 2-10 dalších zakrslých přídavných trnů, okrajové trny tmavošedé, zřídka barvy rohu, rovné až mírně zahnuté, často nepravidelně pokroucené, u báze zesílené, 6-35 mm dlouhé; střední trny (3-) 4-6 (-11), při větším počtu stěží rozlišitelných od okrajových, jsou rovněž šedé, u báze zesílené, mírně zahnuté vzhůru, často nepravidelně do stran, nahoru i dolů zakroucené, 15-40 mm dlouhé.
Květy
vyrůstají z areol poblíž temene, 45-55 mm dlouhé, 40-50 mm v průměru, zvonkovité, bílé s načervenalým středem; vnější okvětní lístky 20-30 mm dlouhé, růžově hnědé s tmavším středním pruhem; přechodné okvětní lístky 10-16 mm dlouhé, růžově hnědé se světlým okrajem, tupě lopatkovité; vnitřní okvětní lístky až 23 mm dlouhé, bílé, u báze načervenalé, většinou s růžovým středním pruhem, primární tyčinky ve dvou řadách, od sekundárních poněkud odděleny, asi 5 mm dlouhé, nakloněné směrem k čnělce, nitky na bázi tmavě karmínové, směrem vzhůru světlejší; sekundární tyčinky až 8 mm dlouhé, jemně růžové; pestík 9-11 mm dlouhý, bělavě zelený, 9 bliznových laloků stejné barvy, neodstávají, 3 mm dlouhé.
Plod
kulovitý až vejčitý, 10-15 mm dlouhý, zelený, na boku podélně otevírající.
Semena
1 mm dlouhá, 0,5 mm široká, šikmo vejčitá až čepicovitá; hilum bazální, více či méně prohnuté; testa matně černá až slabě nahnědlá, povrch tvořen kulovitými bradavkami; hilum úzce oválné, ve středu délky poněkud prohnuté, bez houbovitého okraje. Semena lze řadit do subgenu Microsemineae Schütz, subtypu Mostiana Buxbaum.

 

Variety
Gymnocalycium valnicekianum Jajó emend. Piltz var. valnicekianum.

 

Výskyt
Rostliny byly sbírány v Argentině. Na třech lokalitách v blízkém okolí města Capilla del Monte v provincii Cordoba. Všechna tři naleziště mají stejný charakter, tvoří je muldy se zaoblenými žulovými skalisky, v jejichž spárách se zachytil humus. Roste jednotlivě mezi travinami, starší rostliny i v trsech.

 

Pěstování
Pěstování u tohoto druhu nečiní žádné potíže, je značně tolerantní na volbu stanoviště i k pěstitelským přehmatům. K optimálnímu růstu lze doporučit přistíněné stanoviště, vlhký vzduch a teplotu 30-35 stup. C. Zimování může být tmavé, zásadně suché, při teplotě 5-15 stup. C. Květuschopné jsou asi 5leté semenáče, vykvétají ochotně od května do září v několika sériích.
Autor textu i foto: Václav Jiránek.

 

Poznámky
Většina rostlin na nalezištích má několik středních trnů, nejsou vyjímkou exempláře s 30 trny v jedné areole. Jedinci s jedním středovým trnem (tj. var. valnicekianum) se nacházejí v přírodě jen zřídka a tak se původní popis B. Jajó vztahuje jen výjimečně se vyskytujícím se exemplářům. Popis var. polycentralis tedy vystihuje charakter většiny populace na všech stanovištích. Je tedy otázkou, do jaké míry je existence variet opodstatněná a zda se v tomto případě nejedná pouze o lokalitní formy, i když odlišovací znaky jsou v kultuře stálé. Dědičnost odlišovacích znaků může být zapříčiněna i cílevědomým výběrem (selekcí) po řadu generací, sprašováním květů pouze jednotrnných (či pouze vícetrných) rostlin, přičemž je jasné, že na přírodních stanovištích dochází k volnému sprašování květů.
Rostliny sbíral v roce 1976 Jörg Piltz pod značkou P 83 a Wilhem Knoll pod značkami WO52 a WO60.

 

Literatura
Fleischer Z., Schütz B., Pěstování kaktusů, I : 42, 1969
Piltz J., Kakteen und andere Sukkulenten 3, 1979
Schütz B., Kaktusy, I : 13, 1985

 

Autoři
Autor textu i foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Josefa Vithy z Prahy-Libuše.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a pet