Název
COPIAPOA COLUMNA-ALBA Ritt.
 

Taxon
Copiapoa columnna-alba Ritter, Cactus, Paris, 14 :65, 1959
Copiapoa cinerea var. columna-alba (Ritt.) Backbg., Die Cactaceae VI : 3821, 1962
Od bílého voskovitého povlaku je odvozeno i jméno druhu, columna-alba bílý sloup

 

Popis
Tělo
jednoduché, bez řepovitého kořene, sloupovité, až 750 mm vysoké a 100-200 mm široké, silně šedobílé ojíněné, temeno ploché, silně plstnaté, plsť oranžová až oranžově šedá, temeno bez trnů. Žeber 27-47, tupě nevýrazných, cca 10 mm širokých a 5-8 mm vysokých s výraznými vruby a hrboly pod areolami, kde se žebra rozšiřují. Areola protáhlá zapuštěná, 2-5 mm široká a 4-8 mm od druhých vzdálená, zprvu se žlutooranžovou, později šednoucí plstí. Trny černé až žlutohnědé, nešednoucí, anebo až velmi pozdě; okrajových trnů 4-5, zprvu na mladých rostlinách jemné, 5-8 mm dlouhé, ohnuté a 1 střední, silnější, 10-20 mm dlouhý, starší rostliny s 0-5 okrajovými, 5-10 mm dlouhými trny a většinou s 1, vzácněji 2-3 silnějšími, 5-10 mm dlouhými přímými trny.
Květ
nálevkovitý, 20-30 mm dlouhý, světle žlutý; okvětní lístky až 12 mm dlouhé a 3-5 mm široké, na konci zakulacené.
Plod
kulovitý až oválný, 7-10 mm velký, světlezelený, v temenní vatě skrytý, na svrchním konci zelenavý až růžový s několika, 3-4 mm dlouhými šupinami, rychle vysychající.
Semeno
1,2 mm dlouhé, 0,7 mm široké a 0,4 mm tlusté, lesklé černé, hilum ventrální, bílé, dlouze oválné.

 

Variety
Oddělená lokalita a celá řada morfologických detailů dovoluje přijmout Ritterova tvrzení o odlišnosti C. columnare-alba od C. cinerea. Přesto někteří autoři (Taylor 1981) vedou C. columna-alba jako varietu C. cinerea.
C. columnea-alba
- var. nuda Ritter, od nominální variety se údajně odlišuje tím, že v mládí (zhruba do velikosti 10 cm) má areoly zcela holé, beztrnné. Později se ovšem trny objeví v normálním počtu. Také počet žeber je poněkud (nevýrazně) nižší. Tyto rostliny byly sbírány u Cifuncho, dept. Taltal (FR 530a). K.Kníže udává beztrnné rostliny z několika (plošně omezených) lokalit v areálu rozšíření C. cinerea i C. columna-alba. Může to být způsobeno nejspíše ekologickými faktory, případně mutacemi.

 

Výskyt
Jižně od naleziště C.cinerea, zhruba na zeměpisné šířce 26 stupňů Jž, v blízkosti Chaňaral, téměř v poušti na nízkých plochých kamenitých podkladech, bez přítomnosti humusu a bez doprovodu jiné vegetace.

 

Pěstování
Pravokořenné rostliny jsou v našich sbírkách vzácné, zejména pro citlivost kořenů, které nesnášejí trvalou vlhkost a tlející látky v substrátu. Roubovanci na Eriocereus jusbertii i na jiných podnožích se vyvíjejí dobře. Všechny jsou však citlivé na popálení sluncem, zejména zjara anebo při změně intenzity slunečního záření. Zimování vhodné při teplotách kolem 10 stupňů C, při úplném suchu, nejlépe na světle. Druh je vhodný pro skleníkovou či pařeništní kulturu. Množení je možné jen semenem, i poraněné (dekapitované) exempláře odnožují neochotně.
Foto: Rudolf Šubík.

 

Poznámky
Velmi dekorativní kaktus jehož pěstování není snadné. Zobrazený import má na povrchu pokožky vyloučenou vrstvu vosků, což způsobuje šedobílé zbarvení. Docílit při pěstování podobných výsledků je však obtížné. Vosky chrání rostlinu v přírodě před účinky prudkého slunečního záření (odráží paprsky) a současně brání přílišnému zvlhnutí pokožky při silných mlhách "garua", které jsou na stanovištích často jediným zdrojem vody. V našich podmínkách není snadné těchto barevných povlaků na tělech kaktusů docílit. Podle zkušeností je však během vegetačního období (květen až říjen) žádoucí vysoká vzdušná vlhkost při plném slunečním osvitu.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae VI, Jena, : 3820-3822, 1962
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 1094-1095, 1980
Taylor N. P., Cact, Succ. J. GB 43, 2/3 : 49-60, 1981
Trager N. J., Cac. Succ. J. Am., 54, 2 : 72, 1982

 

Autoři
Foto: Rudolf Šubík.
Text: Jan Říha.
Rostlinu na snímku sbíral K.Kníže poblíž Cifuncho r. 1981.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a dve