Název
ECHINOCEREUS CHLORANTHUS (Engelm.) F.A.Haage var. CHLORANTHUS
 

Taxon
Echinocereus chloranthus (Engelmann) F.A.Haage, Cacteen-Verzeichniss, p. 19, 1859
Cereus chloranthus Eng. Proc. Amer. Acad., 3 : 278, 1857
Echinocereus viridiflorus Eng. var. chloranthus (Eng.) Backeb., Die Cactaceae, 4 : 2015, 1960
Druhové jméno je utvořeno dle barvy květů druhu. Latinské "chlor-" lze přeložit jako "zeleno-", "anthus" jako "-květy".

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, zřídka s několika odnožemi, válcovitý, vzpřímený, 80-150 mm dlouhý i delší, 50-70 mm široký, žeber 12-18, přímá nebo spirálovitě stočená, oddělená mělkými zářezy. Areoly kruhovité, oddělené nevýraznými příčnými rýhami, 12-15 mm od sebe vzdálené, 2-2,5 mm široké, v mládí s krátkou bílou vlnou. Okrajové trny (12-20) šikmo odstávající, později ke stonku přitlačené, píchavé, 10 mm dlouhé, bílé spodní delší, s purpurovou špičkou; středové trny u báze cibulkovitě ztlustlé, 3-5, u mladých rostlin chybějí, horní kratší, purpurově červený, asi 10 mm dlouhý, dolní bílé, silnější, až 25 mm dlouhé i delší, dolů zakřivené, někdy všechny bílé.
Květy
obvykle v 2.-4. pětině stonku, nikdy z mladých areol na temeni a poblíž něho, 25-30 mm dlouhé, úzce nálevkovité, okvětní lístky žlutavě zelené až olivově či do hněda, tyčinky sírově až zelenavě žluté, čnělka zelenavá, blizna 8-12 laločná, smaragdově zelená.
Plod
malý, 8-12 mm široký, kulovitý, nazelenalý, postupně tmavnoucí a vysýchající, po vyschnutí se snadno rozpadá.
Semena
černá, 1-1,2 mm velká, s okrouhlým hilem.

 

Variety
Echinocereus chloranthus je velmi proměnlivým druhem v barvě, délce a hustotě otrnění, i v sytosti vybarvení květů, jejich barva může přecházet až do hněda. Vedle nominální variety byla popsána řada variet, z nichž nejdůležitější jsou:
var. russanthus (Weniger) Lamb - liší se větším počtem okrajových trnů, čímž působí zároveň i hustším a štětinatějším dojmem, i barvou květů, která je světleji či tmavěji načervenalá. Často naspodu odnožuje.
var. cylindricus (Eng.) Taylor - stonek většinou jednotlivý, až 3 středové trny, květy hnědozelené až červenavé. Čistěji je uváděn jako E. viridiflorus var. cylindricus.
var. neocapillus Weniger - je snadno odlišitelný zejména v juvenilním stadiu, kdy tvoří množství delších, jemných bílých chlupů, takže semenáčky jsou na první pohled podobné semenáčkům rodu Espostoa. Stejné chlupy se zpočátku tvoří na odnožích.

 

Výskyt
Echinocereus chloranthus je rozšířen na rozsáhlém území. Obývá vápencové kopce a svahy velmi suchých lokalit, ve výškách kolem 900-1800 m n. m., zejména na okrajích chihuahuašské pouště a přilehlých oblastí s řídkými dubovými lesy. Západní okraj výskytu je ohraničen Luna Co. (NM), severní okraj Socorro Co. a Lincoln Co. na východě Eddy Co. Naleziště se táhnou až do Texasu, kde zasahují do Pecos Co., Jeff Davis Co., Culberson Co., a El Paso Co.

 

Pěstování
Kultura E. chloranthus není příliš obtížná. Semena klíčí celkem snadno, semenáčky v propustném substrátu rostou dosti rychle. Přesto, že v přírodě se vyskytují na vápencích, v kultuře jsou na stupeň pH tolerantní a běžný substrát pro většinu kaktusů jim vyhovuje. Umístěním na teplé a velmi slunné místo ve skleníku se zpomalí růst, rostliny jsou však kompaktní, zářivě vybarvené a hustě vytrněné. Dá se doporučit i pěstování pod volným nebem, i tak lze dosáhnout vynikajících úspěchů a atraktivního vzhledu. Při déletrvajících deštích je třeba rostliny chránit před přemokřením, zejména s koncem léta a na podzim, kdy se rostlina připravuje na vegetační klid. Stupeň vyschnutí rostliny před příchodem mrazů přímo ovlivňuje i její schopnost snášet mrazivé zimování. E. chloranthus by měl bez problémů snášet mráz kolem -10 stup. C, některé lokální formy snášejí i poklesy k -20 stup.C. E. chloranthus můžeme pokládat za mrazuvzdorný, nikoliv však za zimovzdorný v podmínkách naší zimy. Přemíra vlhka při pěstování na skalce se sebelepší drenáží jej nutně odsoudí k zániku.

 

Poznámky
Echinocereus chloranthus byl popsán již r.1857 dr.Georgem Engelmannem, jako Cereus chloranthus. Značná podobnost i evidentní příbuznost k E. viridiflorus vedla Backeberga ke kombinaci na úroveň variety k E. viridiflorus. Poslední kombinace nebyla obecně přijata a respektována, s čímž je možno souhlasit. Samotný okruh E. chloranthus se díky své proměnlivosti rozpadá na řadu variet, spojení s E. viridiflorus by vedlo ke komplikovanému a málo přehlednému systému.
E. chloranthus se od E. viridiflorus liší výrazně vyšším vzrůstem, delšími středovými trny a jejich vyšším počtem v areole. Dr. Jiří Růžička, který se studiem tohoto okruhu zabýval, uvádí další rozlišovací znak, a to umístění květů na rostlině. Zatím co u E. chloranthus se objevují květy spíše v horní polovině, u E. viridiflorus vyrůstají květy v dolní polovině rostliny. Spojovacím článkem mezi E. viridiflorus a E. chloranthus var. cylindricus, který je asi uprostřed mezi oběma druhy. Svědčí o tom jednak územní rozšíření, jednak i počet středových trnů, který je vyšší než u E. viridiflorus a nižší než u E. chloranthus var. chloranthus.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 2015, 1960
Backeberg C., Die Cactaceae, 6 : 3847, 1962
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 677, 1982
Berger A., Kakteen, p. 176, 1929
Borg J., Cacti, 4 : 221, 1970
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 16, 1922
Fencl O., Kaktusy, 19 : 102, 1983
Habermann V., Kaktusy 72, 8 : 106, 1972
Růžička J., Chrudimský kaktusář, p. 17, 1982
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 102, 1985
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 16-17, 1970

 

Autoři
Text: Pavel Pavlíček.
Foto: Karel Crkal ve sbírce P.Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sest