Název
DISCOCACTUS SILICICOLA Buin. et Bred.
 

Taxon
Discocactus silicicola Buining et Brederoo, Cact. Succ. J. US, 4 : 214-217, 1975
Silicicola je v překladu "milující křemen" a znamená to skutečnost, že tento druh roste výhradně na náplavech křemenných písků.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ve stáří vzácně odnožující, zploštěle kulovitého tvaru, až 150 mm široký a 50 mm dlouhý, pokožka matně tmavozelená; žeber 10, přímých, rozdělených na hrbolce až 35 mm široké a 25 mm vysoké; areoly oválné, až 8 mm dlouhé a 5 mm široké s nažloutlou až našedlou vatou. Okrajových trnů 3-6, většinou zahnutých ke stonku, žlutavě bílé až šedavě hnědé barvy, spodní nejdelší, až 40 mm dlouhý a 2 mm silný, další dva párové trny téměř stejně dlouhé směřující šikmo do stran, horní trny v areole výrazně kratší a slabší. Středové trny chybějí.
Květ
nálevkovitý, až 70 mm dlouhý a 35-40 mm široký, bílý. Cefálium asi 25 mm široké (u starých kulturních rostlin též i 70 mm široké) a 20 mm vysoké, složené z bílé vlny a až 30 mm dlouhých hnědavých štětin.
Plod
kyjovitý, až 30 mm dlouhý a 6 mm široký, bílé až narůžovělé barvy s přetrvávajícím zaschlým okvětím.
Semena
přilbicovitá, 1,5 x 1,9 mm velká, testa bradavičnatá, leskle černá.

 

Variety
Nebyly popsány. Taxon je málo proměnlivý, je však blízce příbuzný dalším druhům, které byly popsány v nedávné minulosti. Jedná se o D. magnimammus a D. mamillosa, které rostou nedaleko brazilsko-paraguayských hranic a o D. hartmannii, který pochází z Paraquaye.

 

Výskyt
Naleziště leží v okolí města Porto Murtiňho ve státě Mato Grosso v Brazílii, v nadmořské výšce asi 140 m. Roste na štěrkovitých a písečných nánosech vzniklých rozpadem křemenců, většinou mezi trávami a pod nízkými keři a stromy.

 

Pěstování
D. silicicola je poměrně odolným druhem rodu Discocactus. Pěstováním v tvrdých podmínkách od malička a zimováním v chladnějších podmínkách jej lze připravit na tvrdé pěstování v běžných skleníkových podmínkách. Přezimujeme ovšem na nejteplejším místě skleníku, kde teploty alespoň během části dne vystoupí nad 10 stup. C. Nejvhodnější je roubování semenáčů na nízké tvrdé podnože rodů Eriocereus, Echinopsis aj. Za trvalé podnože lze u tohoto druhu použít i Pereskiopsis, pak je ovšem nutné přezimování při teplotách nad 15 stup. C. V období růstu vyžaduje vydatnou zálivku s přídavkem živin. Kvete nočními květy od dubna do září, zhruba od 4-5 roku života. Množení je možné výsevem semen, odnože se objevují jen na starých jedincích.

 

Poznámky
D. silicicola náleží k druhům rodu Discocactus, které se jako první rozšířily a zabydlily v našich sbírkách. Dlouhou dobu byl rozšiřován pod sběrným číslem Horsta a Übelmanna, HU 325. Naneštěstí další podobný a blízký druh D. magnimammus byl současně zaveden pod číslem HU 324. Vedlo to nejen k záměnám obou druhů navzájem, ale také to svádělo některé pěstitele k vzájemnému křížení. Rostliny si totiž byly nejen podobné, ale diskokaktusy byly v té době velmi vzácné a jejich semena drahá. Ve sbírkách se proto setkáváme s hybridy, které nelze jednoznačně přiřadit ani k jednomu jménu.
Základní rozlišovací znaky jsou tyto: namodrale zelená pokožka u D.silicicola, nižší počet žeber (D.magnimammus až 16), delší trny (D.magnimammus jen 16 mm dlouhé).
Někteří botanikové doporučují přiřadit D. silicicola k D. boliviensis a D. ferricola na základě stavby květu. Květ je u této skupiny složen z užších okvětních lístků a trubka je velice úzká, také pestík je mnohem kratší než u jiných druhů a blizna je uložena hluboko v trubce pod prašníky. Celý rod Discocactus ovšem vyžaduje podrobnou studii, která by pomohla vyřešit vztahy mezi jednotlivými druhy.

 

Literatura
Braun P. A review of the genus Discocactus, Cact. Succ. J. Amer., 50 : 190-192; 239-241, 271-273, 1978
Buining A.F.H., The genus Discocactus (nedatováno, asi 1979)
Königs G., Die Gattung Discocactus, Kakt. und and. Sukk., 28 : 182-185, 1977
Schütz B., Discocactus silicicola, Kaktusy 77, 13 : 101-102, 1977

 

Autoři
Text: Jan Říha.
Na snímku Rudolfa Šubíka je asi 10 let starý semenáč roubovaný na Pereskiopsis cv., vypěstovaný ze semen sbíraných A.F.H.Buiningem a L.Horstem v přírodě v roce 1974.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a tri