Název
CORYPHANTHA ELEPHANTIDENS (Lem.) Lem. var. ELEPHANTIDENS
 

Taxon
Coryphantha elephantidens (Lemaire) Lemaire, Cactées, p. 35, 1868
Mammilaria elephantidens Lemaire, Cact. Aliq. Nov., 1, 1838
Latinský výraz elephantidens znamená "sloní zub".

 

Popis
Tělo
v mládí jednoduché, ploše kulovité, později odnožující, do 140 mm výšky a 200 mm šířky; časem vytváří trsy o průměru až 0,6 m; barva epidermis sytě až tmavozelená, na úpalu načervenalá. Bradavky výrazně veliké, až 40 mm dlouhé a 20 mm široké, zakončené vlnatými areolami o průměru 6-8 mm. Trny silné, žlutavé s hnědou špičkou, někdy celé hnědé; okrajových trnů 5-9 (počet může kolísat i na jedné rostlině) o délce asi 20 mm, obloukovitě prohnutých a paprskovitě rozprostřených.
Květy
veliké, asi 100 mm v průměru, svítivě růžové až červenorůžové s červeným jícnem; dolní okvětní lístky menší, zevně bronzově naběhlé, vnitřní jednobarevné s úzkým tmavším středním proužkem; nitky tyčinek bělavé nebo narůžovělé, 5-8 mm dlouhé, prašníky žluté, 12 mm dlouhé; čnělka bílá, 25-35 mm dlouhá, tenká; blizna 6-10-laločná, laloky 5-9 mm dlouhé, bledě žluté; lůžko květní za květu 5-8 mm dlouhé.
Plod
lesklý, zelený, dlouze eliptický, 30-45 mm dlouhý.
Semena
hnědá, kyjovitě ledvinovitá s jamkovitým povrchem, 2 mm dlouhá.

 

Variety
C. elephantidens`je poměrně variabilní co do délky, tloušťky a barvy otrnění. Ve sbírkách můžeme vidět rostliny s trny žlutými až tmavohnědými a stejně je variabilní ve velikosti a barvě květů - od světle růžových až po karmínové.
var. barciae Bremer se liší bílou (nebo světle růžovou) barvou okvětních lístků a tenčími, kratšími žlutavými trny.

 

Výskyt
Tento druh pochází ze středního Mexika (Michoacán, Querétaro, Morelos, Jalisco), kde obývá travinná společenstva pastizalů a křovišť na dobře vyvinutých bohatých půdách, ve společnosti juk, agáví, akácií a mnoha dalších druhů travnatého buše v nadmořské výšce 900-2100 m.

 

Pěstování
C. elephantidens je velice známým a mezi pěstiteli oblíbeným druhem, který svými květy oživuje sbírky po celé léto až do pozdního podzimu. Trvá ovšem někdy řadu let, než rostliny začnou kvést, ale potom už kvetou pravidelně. Množení semeny je snadné - velká semena dobře a rychle klíčí a semenáče dospívají zpravidla asi po 5-6 letech, ale i později. Vyžaduje dostatečně výživnou půdu a vydatnou zálivku v době vegetace, v zimě chladno a sucho při dostatku světla. poslední květy v pozdním podzimu často nestačí zaschnout a to někdy bývá příčinou napadení houbami a uhynutí rostliny. Starší rostliny bohatě odnožují a větší odnože už mívají vyvinuty čekací kořínky, takže po oddělení ani nepřeruší růst. Odnože jsou spojeny s mateřskou rostlinou jenom tenoučkou bází, stačí nepatrný tlak a odnož se odlomí, aniž by se tím poškodila mateřská rostlina. Roubování větších rostlin je zbytečné, avšak malé rostlinky naroubováním na silnou podnož podstatně urychlíme ve vývinu. Po dosažení dostatečné velikosti je můžeme snadno zpravokořenit. Tento druh je cizosprašný - k úspěšnému opylení je třeba dvou nepříbuzných rostlin.
Foto: Rudolf Šubík.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3005, 1961
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 146, 1986
Haage W., Kakteen voz A bis Z, p. 111, 1986
Říha j. et Šubík R., Kaktusy 79, 15 : 105-108, 1979
Schütz B., Kaktusy 77, 13 : 57, 1977

 

Autoři
Foto: Rudolf Šubík.
Text: Josef Halda.
Rostlina na snímku pochází z kaňonu Lobos, Morelos, Mexiko a je pěstována ve sbírkách Botanické zahrady UK v Praze.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a dve