Název
TURBINICARPUS LAUI Glass et Foster
 

Taxon
Turbinicarpus laui Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 47 : 116, 1975
Druh je pojmenován na počest cestovatele a sběratele kaktusů dr.Alfreda B.Laua, který žije ve Fortin de Las Flores, Veracruz v Mexiku.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, kulovité až stlačeně kulovité, až 35 mm široké, matně zelené. Areoly oděné dlouhou bílou vlnou. Okrajových trn)u 6-9, bílých s hnědými špičkami, nejhořejší dvojnásobně dlouhý; jediný středový trn je nejdelší, vzhůru zakřivený, naspodu bílý, v horní polovině hnědý s tmavou špičkou.
Květy
velké, čistě bílé nebo s růžovým nádechem; okvětní lístky 18-25 mm dlouhé, někdy s tmavším středovým proužkem.
Plod
kulovitý, zelenavý, vysýchavý a hnědnoucí, pukající podélnou štěrbinou.
Semena
drobná, asi 1 mm dlouhá, černá, na povrchu hrbolkovitá.

 

Variety
Vzhledem k tomu, že se jedná o malý endemický druh, který je výrazně uniformní, odlišné variety ani formy doposud nebyly popsány.

 

Výskyt
Tento druh pochází ze sádrovcových kopců jižně od Guaxcama, San Luis Potosí v Mexiku. Kopce jsou porostlé zakrslými duby, akáciemi a dalšími dřevinami. Zápoj listnaté stromové a keřové vegetace je značný a tak je prostor, kde T.laui existuje, omezen jen na skalnaté výchozy matečné horniny s trsy travin. Celkový areál výskytu představují tři paralelní hřebeny o délce menší než 15 km. Tento mikroareál je navíc, devastován domácím zvířectvem, hlavně kozami. Naštěstí se jedná o druh snadno rostoucí v kultuře, takže lokality nejsou sběrateli příliš vyhledávány.

 

Pěstování
T.laui patří k poměrně nenáročným druhům rodu Turbinicarpus a ve sbírkách specialistů je pěstován téměř výhradně pravokořenný, ať už jako semenáč, anebo zakořeněná odnož. Platí tu stejně zásady jako pro většinu drobných "mexikánů" - zálivka na jaře teplou vodou po zjevném probuzení rostlin, další zálivky za teplého počasí a po úplném proschnutí substrátu. Za studeného léta naprostá absence závlahy. Složení substrátu není rozhodující, hlavně je důležité, aby byl dostatečně propustný. Semenáče jsou v juvenilním stadiu poněkud choulostivější a vyžadují zvýšenou péči. Jako podnože bývají nejčastěji používány semenáče hybridních Echinopsis, Eriocereus jusbertii, Trichocereus spachianus, Cereus peruvianus, Myrtillocactus geometrizans, Trichocereus macrogonus a mnoho dalších. Nejvhodnějšími podnožemi (pokud chceme rostlinám zachovat co možná přirozený, sporý vzrůst) jsou Trichocereus pasacana a Echinopsis ferox. Pochopitelně i zde je možná kultura na Pereskiopsis spathulata, ať už naroubovaný semenáč nebo odnož slouží jako "matka" k odřezávání odnoží, anebo je necháme narůst a později podnož odřízneme asi 5 cm pod roubem a takto, se "špalíčkem" pereskiopsis zakořeníme; pereskiopsis je i zde výbornou trvalou podložkou, jako u většiny jiných druhů.
Foto: Karel Crkal.

 

Poznámky
Nejbližším příbuzným popisovaného druhu je T.lophophoroides, a to jak ve stavbě květů, tak i stonku. Dalším blízkým příbuzným v řadě znaků je T.knuthianus (který už "procestoval" řadu rodů). T.laui byl introdukován do našich sbírek roku 1977 Říhou a Šubíkem.

 

Literatura
Glass Ch. et Foster R.A., Cact. Succ. J. (US), 47 : 116, 1975
Říha J. et Šubík R., Illustrated Encyclopedia of Cacti and another Succulents, p. 104, 1981

 

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a tri