Název
THELOCEPHALA MALLEOLATA (Ritt.) Ritt. var. MALLEOLATA
 

Taxon
Thelocephala malleolata (Ritter) Ritter, Kakteen in Südamerika, 3 : 1020, 1980
Chileorebutia malleolata Ritter, Taxon 12, 3 : 123, 1963
Neochilenia malleolata (Ritt.) Backeb., Descr. Cact. Nov., 3 : 9, 1963
Neoporteria reichei (K.Sch.) var. malleolata (Ritt.) Don. et Rowl., 1966
Druh byl pojmenován podle tvaru těla a kořene, malleolatus = podobný ševcovskému kladívku, paličce.

 

Popis
Tělo
tmavě šedozelené, v kultuře polokulovité, s temenem zploštělým, rostlina má silný sklon k odnožování, odnože postupně zakořeňují a uvolňují se od mateřské rostliny, takže tvoří nahloučené kolonie o šířce až 150 mm; kořen silný, řepovitý, bez zúženého krčku, 60-120 mm dlouhý. Žebra (až 21) většinou zcela rozložená do hrbolků, hrbolky velmi ploché a široké, asi 4-8 mm dlouhé, 3-6 mm široké, protažené do velmi tupých, bradovitých výběžků; areoly 2-4 mm dlouhé, 1-2 mm široké, s hustou bílou vlnou, 3-5 mm od sebe vzdálené. Trny jen okrajové, 4-8, tenké, 2-4 mm dlouhé, rozprostřené a k tělu zahnuté, tuhé, žlutavé nebo hnědavé, po čase šednoucí.
Květ
30-35 mm dlouhý, vonný; lůžko květní zelené, hustě pokryté bílou až hnědavou vlnou s hojnými až žlutohnědými až žlutohnědými vlasovými štětinami; trubka 8-12 mm dlouhá, uvnitř světle žlutá až světle zelená; nitky žlutavé nebo světle oranžové, prašníky zlatožluté; čnělka červenavá s 8-12 klanou bliznou, žlutou až oranžovou; okvětní lístky 15-30 mm dlouhé, 2-6 mm široké, zaokrouhlené nebo zašpičatělé; vnitřní okvětní lístky žluté až oranžově červené, někdy s purpurovým středním proužkem, vnější okvětní lístky karmínové až purpurově hnědé.
Plod
červený, velký, s bohatou vlnou a dlouhými štětinami.
Semena
1 mm dlouhá, 0,6 mm široká, jemně hrbolatá, hilum bílé, oválné.

 

Variety
Ritter popsal varietu solitaria, která se prakticky shoduje s nominální varietou, je snad o něco větší, areoly jsou méně vlnaté, semena matná a černá. Vyskytuje se jižněji a v přírodě neodnožuje. Ritter vnesl do věci trochu nejasnosti svým tvrzením, že hojné odnožování u nominální variety je způsobeno okusem zvířaty, takže poraněné rostliny vytvářejí skupiny hlav. Z jeho údajů není tedy jasné, zda k hojnému odnožování dochází také spontánně. Další nejasnost je v poměrně výrazné odlišnosti semen u obou variet. Tento znak sám o sobě pro příliš těsnou příbuznost obou taxonů nesvědčí.
S kategorickými závěry však nutno počkat, objasnění může přinést jen důkladná studie na nalezištích.

 

Výskyt
Naleziště Thelocephala malleolata udává Ritter při pobřeží, severně od Chanaral a semena nabízel pod značkou FR 517a.

 

Pěstování
Thelocephala malleolata roste pravokořenná neobyčejně pomalu, je choulostivá a skoupá na kvetení. To jsou ostatně znaky většiny čilských rostlin s řepovitým kořenem. Dospělé importní rostliny jsou u nás prakticky neznámé. Roubování uvedené nesnáze z větší míry odstraní, naroubované rostliny dosahují během několika let i větších velikostí, než je uvedeno v popise. Na podložkách typu Cereus peruvianus nebo Eriocereus jusbertii bohatě kvetou, při dostatku světla zůstávají kulovité, na silnějších podložkách odnožují, takže je možné množit druh nejen výsevem semen, ale i odnožemi. V zimě je nutné naprosté sucho při teplotách kolem 10 stup. C.

 

Poznámky
O příbuznosti k ostatním druhům se Ritter nezmiňuje, geograficky nejbližší je Thelocephala esmeraldana, která roste severněji a dále do vnitrozemí, dále T.longirapa a T.kraussii, které rostou jižněji. Podle rostlin v našich sbírkách se zdá, že příbuznost mezi těmito druhy není příliš těsná.

 

Literatura
Baborák J., Kaktusy, sukulenty, 3 : 43, 1982
Dvořák V., Fričiana, 8/54 : 16, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 3 : 1020-1021, 1980
Schütz B., Kaktusy 70, 6 : 112, 1970

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Zobrazená rostlina byla fotografována ve sbírce Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet