Název
SULCOREBUTIA PURPUREA (Don. et Lau) Bred. et Don.
 

Taxon
Sulcorebutia purpurea (Donald et Lau) Brederoo et Donald, Kakt. und and. Sukk., 32 : 273, 1981
Weingartia purpurea Don. et Lau, Ashingtonia, 1 : 53, 1974
Cinnabarinea purpurea (Don. et Lau) Ritt., Kakteen in Südamerika 2, 1980
Jméno se vztahuje k purpurovému zbarvení květů.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, vzácně ve stáří odnožující, 40 mm vysoký a až 85 mm široký, stlačeně polokulovitého tvaru; epidermis tmavě zelená až jasně zelená. Žeber 11-18, spirálovitých, rozpadajících se do hrbolců pyramidálního tvaru o přibližně čtvercové základně. Areola na horní straně hrbolce, oválná, 6 mm dlouhá a 3 mm široká. Okrajových trnů 10-12, v dolní části areoly slabší a měkčí, dlouhé až 5 mm, v dolní části areoly silnější a pevnější, dlouhé 10-12 mm, všechny světle hnědé, hnědé až červenočerné, na temeni vždy tmavší. Středové trny výrazně silnější a obyčejně i tmavší, v počtu 4-5, dlouhé 10-12 mm.
Květ
přisedlý, 15-25 mm dlouhý a až 45 mm široký; okvětní lístky špičaté, jasně purpurové barvy anebo červené.
Plod
červenohnědý až oranžový se světlejšími šupinami.
Semeno
asi 1 mm velké, černohnědé barvy.

 

Variety
Nebyly popsány, jedná se však o proměnlivý taxon, který lze obtížně oddělit od S.torotorensis (resp. S.rubriflora).

 

Výskyt
Typové naleziště leží v průsmyku mezi Cruce a Nina Asientos v nadmořské výšce asi 2900 m, v departementu Cochabamba, Bolívie. Později byly podobné rostliny sbírány i na jiných místech v okolí a také v nižší nadmořské výšce.

 

Pěstování
S.purpurea náleží mezi obtížněji pěstovatelné kaktusy. Jak původní Lauův materiál, tak i rostliny ze sběrů Knížete a Swobody přirůstají pomalu a kvetou teprve po dosažení velikosti kolem 6 cm. I po naroubování odnožují zřídka; k odnožení je donutíme nejspíše seříznutím vegetačního vrcholu. Kvete poměrně neochotně. Lze doporučit kulturu s dostatkem slunce a větrání. Teplota během zimování nemá klesat k 0 stup. C, nejlépe vyhovují hodnoty 10-12 stup. C, nutné je i osvětlení.

 

Poznámky
Stlačeně polokulovitý vzrůst a zejména květy vedly autory při prvním určení nalezených rostlin k zařazení do rodu Weingartia. Blízce příbuzný další druh W.torotorensis byl rovněž zařazen do rodu Weingartia. Teprve podrobné studie anglických taxonomů ukázaly, že se jedná o přechodné druhy, které mají některé znaky společné pro oba rody. F.Ritter (1980) zařadil oba jmenované druhy do samostatného rodu Cinnabarinea, který před mnoha lety navrhl A.V.Frič. Lze však prokázat, že tento postup nebyl podložen skutečnými rozdíly v morfologii rostlin. Cinnabarinea podle Ritterova vymezení je směsicí taxonů různého původu bez vzájemné souvislosti a oprávněně proto nebyl přijat. Červenokvěté "weingarcie" řadíme mezi sulkorebucie s vědomím jejich podobnosti a zřejmě i vývojové souvislosti s rodem Weingartia.
Oproti údajům v popise jsme v kultuře zjistili proměnlivost v barvě květů. Od purpurových odstínů se pohybuje přes nejrůznější tóny červené až po cihlově oranžovou. Nápadná je také proměnlivost v inserci květů. Mohou vyrůstat jak z mladých, 1 rok starých areol blízko temene, tak ale (a to současně) i ze starších (2-3 roky) areol na boku i u báze rostliny. K.Kníže zavedl další jméno z tohoto okruhu, W.rubriflora (KK 1593). Je prakticky nerozlišitelná od Cárdenasovy W. (správně Sulcorebutia) torotorensis.

 

Literatura
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia. A collector`s guide, 1985

 

Autoři
Text a foto: J.Říha, R.Šubík.
Na snímku je importní rostlina ve sbírkách ing. M.Haudeho, Jänkendorf, NDR.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a devet