Název
SULCOREBUTIA CANDIAE (Cárd.) Buining et Donald
 

Taxon
Sulcorebutia candiae (Cárdenas) Buining et Donald, Sukkulentenkunde (CH), 7/8 : 96, 1963
Rebutia candiae Cárdenas, Cact. Succ. J. (US), 22 : 112, 1961
Jméno candiae bylo zřejmě zvoleno na počest nějaké ženy jménem Candia.

 

Popis
Tělo
široce kulovité, odnožující, jednotlivé hlavy až 30 mm vysoké a 50 mm široké; epidermis tmavozelená; žeber 15-20 rozdělených v hrboly, areoly podlouhlé, krémově bílé. Trny jen okrajové, paprskovitě uspořádané, přilehlé, 3-7 mm dlouhé, tenké, žlutavé, některé světlejší, horní trny většinou delší, často pokroucené.
Květ
až 30 mm dlouhý, trubka a lůžko květní s olivově zelenými šupinami; okvětní lístky žluté.
Plod
kulovitý, až 5 mm dlouhý a široký.
Semena
až 1,4 mm dlouhá, tmavohnědá.

 

Variety
Ve sbírkách se vyskytuje řada forem, především v délce a barvě trnů a také v barvě epidermis, která bývá světlejší. Žádná z odchylek není tak výrazná a dědičně stálá, aby mohla být popsána jako varieta nebo forma.

 

Výskyt
Typová lokalita je u Tiquirpaya v departementu Cochabamba v Bolívii ve výši 2800 m n. m. Zde ji sbírali F.Ritter (FR 774), A.Lau (L 963), Karel Kníže (KK 1031, KK 1155) i W.Rausch (WR 245) spolu s druhy rodu Parodia, Echinopsis, Rebutia a Cleistocactus. Roční úhrn srážek činí asi 570 mm s výraznou periodou sucha od května do srpna. Srážky jsou rozděleny do tří období, nejsilnější jsou v březnu a dubnu. Nejteplejší měsíc je listopad, kdy maximální teploty dosahují až 30 stup. C, nejchladnější je červen a červenec, kdy teploty klesají až na -15 stup. C. Relativní vzdušná vlhkost se pohybuje od 33 % do 60 %.

 

Pěstování
Celý rod roste ve vysokých až velmi vysokých polohách. Proto mají sulkorebutie vysoké nároky na světlé a slunné stanoviště. Zimování musí být velmi chladné. Při déletrvajících teplotách kolem 15 stup. C se probouzejí, začínají růst a deformují se. Špatně pěstované rostliny jsou choulostivé, snadno podléhají houbovým chorobám, nekvetou, nebo jen vzácně. Roubování má význam jen pro urychlení růstu semenáčků. Po dosažení potřebné velikosti je lépe je sejmout z podložek a zakořenit. Seříznuté hlavy i odnože zakořeňují snadno, ale první sezónu nerostou, protože všechny živiny jsou určeny pro tvorbu řepovitého kořene.

 

Poznámky
Velmi podobné jsou i Sulcorebutia arenacea a S. xanthoantha, U S.xanthoantha není známé naleziště, S.arenacea roste blízko od typové lokality S.candiae. Všechny tři se liší pouze délkou, barvou a počtem trnů. S.xanthoantha byla Pilbeamem (1985) přehodnocena jako synonymum k S.candiae.

 

Literatura
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 27, 1976
Lindner P., Rod Sulcorebutia, Aztekia, p. 74, 1982

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Fotografoval Karel Crkal ve sbírce Stanislava Ludvíka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a devet