Název
REBUTIA MARSONERI Werd. var. MARSONERI
 

Taxon
Rebutia marsoneri Werdermann, Kakteenkunde, 2-3, 1937
Druhové jméno bylo zvoleno na počest Oreste Marsonera, který v roce 1935 tento druh objevil spolu s H.Blossfeldem.

 

Popis
Tělo
ploše kulovité, neodnožující nebo jen vzácně, 45 mm v průměru, 30 mm vysoké, světle zelené, vrchol snížený; bradavky velmi nízké, asi 2 mm vysoké, 35-45 mm os sebe vzdálené; areoly malé, zaokrouhlené, s hnědavě bílou krátkou vlnou. Trny lze obtížně rozlišit na okrajové a středové, 30-35, štětinovité, ohebné, 20 bílých v délce 3-5 mm je umístěno ve spodní části areoly, ostatní v počtu 9-15 v horní části areoly, 8-15 mm dlouhé.
Květy
ze spodních areol, 35-45 mm dlouhé, 30-35 mm široké; květní lůžko zelenavě žluté, s roztroušenými, trojbokými, olivově zelenými šupinami; semeník ploše kulovitý, 4 mm v průměru; trubka velmi štíhlá, nálevkovitá, 20-24 mm dlouhá; okvětní lístky asi 24 mm dlouhé, 5 mm široké, na koncích více či méně hrotité, vně světleji žluté, uvnitř sytě zlatožluté až oranžové; tyčinky světle zlatožluté, prašníky bledě žluté; čnělka tenká, bledě žlutá, 20 mm dlouhá, se 4 bělavými, 2 mm dlouhými bliznovými laloky, daleko přečnívajícími tyčinky.
Plod
kulovitý, 5 mm široký, hnědavě žlutý.
Semena
podlouhlá, sotva 1 mm dlouhá, s bílým hilem; testa leskle černá s plochými bradavkami.

 

Variety
V literatuře se můžeme setkat s některými dalšími varietami, pocházejícími jako nominální varieta ze severní Argentiny.
var. vatteri Don. (Cactus, 9 : 40, 33, 1954). Liší se od nominální variety širšími kopinatými okvětními lístky a fialově červenými šupinami; snadněji odnožuje.
var. spathulata Don. (Cactus, 9 : 40, 366, 1954). Varieta s kopisťovitými okvětními lístky a fialově červenými šupinami.
var. grandiflora Don. (The Nat. C. and Succ. J., 9, 1957).
Jak vyplývá z popisu nominální variety i dalších shora uvedených, vykazuje R.marsoneri značnou variabilitu. Na barevném snímku je zobrazena skupina rostlin pocházejících z jednoho výsevu a již na první pohled je patrná značná pestrost nejrůznějších znaků jednotlivých rostlin. Podle vlastních zkušeností se variabilita projevuje i ve značně rozdílné délce trnů. Také jsem zjistil, že rostliny s bílými trny mají světlejší pokožku, zatímco rostliny s tmavšími trny ji mají tmavší. Patrně by nebylo správné tyto odchylky nějak taxonomicky hodnotit, ale spíš vzít na vědomí jen nesmírnou proměnlivost tohoto druhu.

 

Výskyt
Severní Argentina, provincie Jujuy.

 

Pěstování
R. marsoneri podobně jako ostatní rebucie nemají zvláštních nároků a rostou velmi dobře pravokořenné v běžné kaktusové zemi. Velmi dobře prospívají, mají-li dostatek světla, vzduchu i vláhy. V zimě sucho a chladno 7-10 stup. C. Snadno je lze rozmnožovat výsevem.

 

Poznámky
Rostliny R. marsoneri jsou cizosprašné. U vlastních rostlin jsem pozoroval, že i při pilném sprašování květů různých rostlin, dochází v některých letech k bohaté násadě plodů a v jiných zase není sklizeň téměř žádná. Není mi dosud známo, jaké vlivy zde působí, ale u ostatních rebucií jsem ve své sbírce podobný jev nezaznamenal.

 

Literatura
Backeberg C.,Die Cactaceae, 3 : 1548-1549, 1959
Donald J.D., Succulenta, p. 86, 1955
Krainz H., Die Kakteen, CVc, 1960

 

Autoři
Text a snímek ve vlastní sbírce pořídil Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna