Název
PARODIA SEPARATA Brandt
 

Taxon
Parodia separata Brandt, Cactus Antwerpen, 8 : 77-79, 1976
Parodia tredecimcostata Ritt. var. minor Ritt. Kakteen in Südamerika, 2 : 538, 1980
Separatus znamená oddělený, odloučený; při pojmenování druhu měl Brandt patrně na mysli potřebu vyčlenit tento taxon z blízkosti P. tredecimcostata, kam byl do té doby zařazen.

 

Popis
Tělo
široce kulovité, leskle zelené, 90 mm vysoké, 90 mm v průměru; 13 ostrých spirálovitých žeber, 13 mm vysokých; areoly 3 mm v průměru, pokryté krátkou vlnou. Asi 12 okrajových trnů, bílých, na špičce červenohnědých, 15 mm dlouhých, ohnutých; čtyři trny středové, žlutavě červenohnědé, o něco silnější a delší než trny okrajové, až 30 mm dlouhé, ohnuté, špičaté, bez háčků. Perikarpel 5 mm v průměru, krémový, s bílou vlnou; receptakulum nažloutlé, 10 mm vysoké, šupiny drobné, růžové, vlna hustá bílá, v horní části nahnědlá; štětiny v horní části receptakula, hnědé, asi 8 mm dlouhé.
Květy
žluté, lesklé, 40 mm v průměru; vnější okvětní lístky žluté, 15 mm dlouhé; vnitřní okvětní lístky žluté, lesklé, 20 mm dlouhé, 3 mm široké; nitky bílé, prašníky krémové, čnělka 15 mm dlouhá, krémová, bliznové laloky 4 mm.
Plod
4 mm v průměru, pokrytý hustou bílou vlnou, s tvrdým oplodím.
Semena
0,6 mm v průměru, testa černá, lesklá, bradavky kulaté či vejčité, hilum úzké.

 

Variety
P. separata patří do většího souboru příbuzných druhů, který tvoří systematicky obtížnou skupinu žlutokvětých bolívijských parodií s rovnými nebo ohnutými krátkými trny.

 

Výskyt
Rostlina pochází z nálezů Friedricha Rittera z r.1958. Její cesta do evropských sbírek byla provázena nejednou záhadou s omylem. Ritter svůj nález označil provizorním jménem P. tredecimcostata var. minor a číslem FR 739a. Postavil jej spolu s P. tredecimcostata var. aurea (FR 739b) jako regionální variety k P. tredecimcostata var. tredecimcostata (FR 739). Firma H.Winterové, která v Evropě obstarávala prodej rostlin a semen z Ritterových nálezů, nikdy však nenabízela P. tredecimcostata a její variety ani příslušná polní čísla. Poprvé se P.tredecimcostata var. minor objevila ve Wessnerově nabídce semen v r.1968, tedy deset let po Ritterově nálezu. Pod Ritterovými provizorními jmény se rostliny šířily do sbírek. Brandt usoudil, že jde o tři rozličné druhy a v r.1976 popsal FR 739 jako P.echinopsoides, FR 739a jako P.separata a FR 739b pod jménem P.riograndensis. Nebyla mu však známa naleziště. Pokusil se je tedy určit odhadem. U P.separata uvedl hory severně od Rio Grande, prov. Campero, dept. Cochabamba v Bolívii. V Bolívii se nemýlil, ve všem ostatním ano. Ritter popsal tyto tři své nálezy až v druhém dílu své čtyřdílné práce, v r.1980. To bylo už pozdě. Ale po více než dvaceti letech jsme se konečně dozvěděli, kde P.separata opravdu roste: je to v provincii Mendez, dept. Tarija, v dolní části postranní rokle, která poblíž Colpana směrem k jihu ústí do Rio Pilaya.

 

Pěstování
U vzácných a snadno zaměnitelných druhů, jako je P. separata, stojí pěstitel před otázkou, co s čím sprašovat. Nemusíme si být jisti správným určením rostliny, ale musíme mít jistotu, že sprašujeme stejný druh, varietu či formu. Raději jsme přitom přehnaně úzkostliví než příliš velkorysí. Snažíme se zabránit tomu, aby rostliny byly opyleny hmyzem. Při sprašování používáme sadu štětečků, každý po použití namočíme v lihu a necháme oschnout. Nikdy nesprašujeme jedním štětečkem více druhů.

 

Poznámky
Orientace mezi příbuznými a podobnými žlutokvětými parodiemi je nesnadná. Naštěstí je většina z nich vzácná či velmi vzácná. Nejsnáze lze P.separata zaměnil za běžnou P.pseudoprocera Brandt. Tato druhá má o několik okrajových trnů méně, všechny trny jsou kratší, odstávají od těla a jsou často shloučeny v řídký vzpřímený trs; semena jsou jiného tvaru, 0,7 x 0,5 mm velká, s výraznou béžovou strofiolou. Od další ve sbírkách časté rostliny tohoto okruhu, P.gracilis Ritt., rozpozná P.separata i nezkušený začátečník. P.gracilis má mnohem hustší a kratší trny, kterých je v areole asi 18-30, květ je zlatožlutý až světle oranžový a nikoliv bledě žlutý jako u obou dříve zmíněných.

 

Literatura
Brandt F.H., Literaturschau Kakteen, 2 : 33-35, 1978
Brandt F.H., Kakt. Orch.-Rundschau, 3 : 44-45, 1982
Kessler H., Stachelpost, 6 : 274, 1970
Königs G., Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 16 : 126, 1965
Theunissen J., Succulenta, 58, : 173-174, 1979
Weskamp W., Kakt./Sukk., 1 : 14-15, 1966
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 302-303, fig. 42, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karel Crkal.
Rostlinu na snímku vypěstoval autor textu.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a pet