Název
PARODIA SAINT-PIEANA Backeb.
 

Taxon
Parodia saint-pieana Backeberg, Descriptiones cactacearum novarum, 1 : 31, 1956
Rostlina nese jméno francouzského zahradníka Paula Saint-Pie z Assonu, mezi jehož importy Backeberg objevil svůj holotyp.

 

Popis
Tělo
nízce kulovité, až 60 mm v průměru; žebra se kříží v protínajících se spirálách, jako je tomu u mamilárií, a jsou zcela rozdělena do kuželovitých bradavek; areoly +- podlouhlé, příp. oválné, asi 3 mm dlouhé. Přibližně 17 rovných trnů, středové jen nezřetelně oddělené; trny zprvu svazečkovitě vzpřímeny a jen málo rozprostřeny, hnědé se žlutou bází; později paprskovité odstávají, jeden z několika jen málo silnějších většinou vysunutý vpřed, ale stěží delší; všechny trny až 6 mm dlouhé. Temeno jen málo vlnaté.
Květ
asi 25 mm dlouhý, receptakulum s chomáčky chlupů a vzpřímených štětin, okvětní lístky žluté.
Plod
kulovitý, 2-3 mm v průměru, na bázi se odlamující.
Semena
hnědá, jemně zrnitá, matně lesklá, 0,6 x 0,5 mm, strofiola 0,1-0,2 mm velká.

 

Variety
Rostliny hojně odnožují a podobají se jedna druhé jako vejce vejci. Variety ani formy nebyly popsány. Odchylky v trnech nebo květech, s nimiž se ve sbírkách někdy setkáváme, jsou zpravidla projevem hybridizace.

 

Výskyt
Backeberg tuto rostlinu objevil mezi importy ve specializovaném zahradnictví jihofrancouzského pěstitele kaktusů Paula Saint-Pie. Jako naleziště udává provincii Jujuy v severní Argentině. Haage naproti tomu klade domov této rostliny na Rio Grande v Bolívii, při ústí řeky Mizque. Rausch však svým nálezem R 684 v lesích (!) u Valle Grande, prov. Jujuy, potvrdil údaj Backebergův. Jeho rostliny se však do sbírek zatím nedostaly.

 

Pěstování
P. saint-pieana ochotně a záhy kvete, na péči není náročná a lze ji proto jen doporučit. Potíže však spočívají v tom, že se tyto rostliny zatím šíří jen pomocí odnoží. Všechny známé a našemu obrázku odpovídající exempláře jsou patrně příslušníky jediného klonu - pocházejí z vegetativně množených potomků téhož kusu. Sprašování kvetoucích rostlin se většinou míjí účinkem. Dá-li rostlina semena, zpravidla nevzejdou. Jestliže se přesto někdy podaří vypěstovat semenáčky, rodičům se příliš nepodobají. Mají buď husté dlouhé trny jako P. chrysacanthion nebo se blíží P. nivosa či jsou podobné jiným příbuzným rostlinám, které v blízkosti v té době kvetly. Takové kulturní hybridy jsou ovšem ve sbírkách nežádoucí. Zachování přirozeného genofondu je prvořadou hodnotou dnešního kaktusářství.

 

Poznámky
Nedávno (1986) přišel Herzog s překvapující zprávou: Ohlásil nález P. saint-pieana z blízkosti města Salta ve stejnojmenné provincii. Zpráva byla mezi odborníky přijata zdrženlivě, neboť naleziště bylo do té doby hledáno mnohem severněji. Málokdo navíc předpokládal, že v nejnavštěvovanější kaktusářské oblasti celé Argentiny je možno ještě učinit překvapivý objev. Ale materiál, který se dostal do Evropy, vzbudil pozornost. Rostliny se dosti podobají našim kulturním exemplářům P. saint-pieana, jsou však matně šedozelené, areoly mají řidší (7 mm od sebe vzdálené) a větší. Také bradavky mají širší bázi (5 mm) a jsou vyšší (4 mm). Herzogův nález (DH 183) je zřetelně hustší, neboť má asi 26-30 trnů. Mezi nimi je možno oddělit 16 okrajových, 6-8 mm dlouhých, sklovitě bílých; 8 trnů středních, 7-10 mm dlouhých, a 1-4 středové trny, dlouhé 8-10 mm; střední a středové trny jsou u báze dvojnásobně silnější než trny okrajové, jsou tam nažloutlé a směrem vzhůru tmavnou do medově žluté barvy (Käsinger). Květ je zatím v Evropě neznám. Semena této novinky se tvarem a povrchem osemení podobají P. saint-pieana, jsou však zřetelně menší (0,4 mm široká, 0,5-0,6 mm dlouhá, strofiola 0,2 mm), testa je tmavě hnědá. I když bereme v úvahu možné rozdíly v habitu mezi importy a dlouho vegetativně množenými kulturními rostlinami, semena zřetelně napovídají, že zde asi máme co činit s nejzajímavější novinkou rodu Parodia posledních let.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae 3 : 1611, fig. 1550, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 349, 1966
Draxler P., Kakt. und and. Sukk., 16 : 145-146, 1965
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 577-578, 1983
Hummel U., osobní korespondence, 1986-1987
Käsinger F., osobní korespondence, 1987
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 32 : 183, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 564-565, fig. 102, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karel Crkal.
Snímek byl pořízen ve sbírce K.Crkala v Pardubicích.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet