Název
PARODIA MICROSPERMA (Weber) Speg. var. ERYTHRANTHA (SPEG.)
 

Taxon
Parodia microsperma (Weber) Spegazzini var. erythrantha (Spegazzini) Weskamp, Kakt. und and. Sukk., 24 : 127, 1973
Echinocactus microspermus Weber var. erythrantha Spegazzini, Cactacearum platensium tentamen, p. 498, 1905
Parodia microthele Backeb. in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 266, 415, 1935
Parodia erythrantha (Speg.) Y. Ito, Cacti - Cultivation and Information, 1954
Parodia microsperma (Weber) Speg. var.microthele (Backeb.)Krainz, Städtische Sukkulentensammlung, Zürich (katalog), p. 102, 1967
Varieta je označena slovem řeckého původu, které poukazuje na její červený květ.

 

Popis
Tělo
kulovité, později protáhlé, 60 mm široké, 70 mm vysoké, tmavě zelené; 21 spirálově stočených žeber, zcela rozdělených v malé bradavky; areoly 3 mm v průměru, šedě plstnaté. 10-12 okrajových trnů, 5-15 mm dlouhých, bělavých, převážně dolů a do stran směřujících, rovných a velmi tenkých; středové trny 4, bělavé, často s kratičkou, jen asi 1 mm dlouhou hnědou špičkou, 8-15 mm dlouhé, zřetelně silnější než okrajové; spodní trn 15-18 mm, s červenohnědou, zahnutou až háčkovitou špičkou; trny tvoří na temeni bělavou chocholku s hnědočervenou špičkou.
Květy
40 mm dlouhé, 30-40 mm široké, po rozkvětu oranžové s červeným středem, později oranžové s růžovým jícnem, perikarpel 4 mm široký, hnědočervený, dole lysý, nahoře bílé chlupy; receptakulum růžové, nahoře světle karmínové; rezavě červené šupiny, bílé chlupy, tmavé štětiny; vnější okvětní lístky rumělkově červené, vnitřní lístky kopinaté, 4-5 mm široké, oranžové s rumělkovou špičkou a proužkem, dole šarlatově červené; nitky nahoře šarlatové, dole červenooranžové; čnělka světle žlutá, bliznové laloky 4 mm dlouhé.
Plod
hnědý, tenkostěnný, rozpadající se, 5 mm v průměru, se zaschlými zbytky květu.
Semena
široká 0,3 mm, hnědá, hladká a lesklá, s výraznou béžovou strofiolou.

 

Variety
Květy se chovají stejně proměnlivě jako jejich Backebergovy popisy. V dánském textu je psáno: "Květy pravděpodobně vždy oranžově žluté". Latinská diagnóza na konci téže knihy smysl již trochu posunuje: "Květy (vždy ?) žlutě oranžové". O dva roky později (Backeberg 1937) byl květ již čistě oranžový. V r.1959 se květ změnil na "leskle oranžově červený (červenožlutý)", aby se konečně v Lexikonu ustálil na barvě červenooranžové. Na jednu věc Backeberg zapomněl: tyčinky a jícen květu jeho P. microthele jsou vždy šarlatové či purpurové, ať se okvětní lístky mění v barvě jakkoliv. Tím se tato rostlina také nápadně odlišuje od ostatních variet druhu P. microsperma (o těch je pojednáno na jiném místě Atlasu).

 

Výskyt
opisovaná rostlina je hojně rozšířena v evropských sbírkách, kde se pěstuje od kaktusářské nepaměti. Backeberg ji objevil ve sbírkách pod jménem P. microsperma a kulturní, vegetativně množené rostliny popsal jako P. microthele. Zřejmě nevěděl, že P. microsperma s takovým květem byla popsána Spegazzinim již tři desetiletí před ním. Snad se dal zmýlit i kultivarem s krátkými degenerovanými trny, který byl podkladem pro jeho popis i obrázek. P. microthele s kratičkými rovnými trny se zasvěcenějším kaktusářům vždy jevila jako podezřelá a bývala považována za "kulturní hybrid". U zahraničních producentů, kteří množí parodie roubováním odnoží z dekapitovaných matečních rostlin, se takové exempláře ještě udržují. Z jejich semen však rostou stejní jedinci, jako jsou na našem obrázku. Od dob Spegazziniho nebyla tato varieta v přírodě znovu nalezena. To u starých nálezů není nic neobvyklého. Vysvětluje se to tím, že první sběratelé hledali často v blízkosti velkých sídlišť. Postupující civilizace, kultivace půdy, dopravní síť a urbanistická zástavba překryly stará naleziště. Lokality podlehly civilizační expanzi, ale památka na ně se má stále k světu v našich sbírkách. Spegazzini neuvedl naleziště popisované variety a spokojil se výčtem argentinských provincií, kde všude variety Echinocactus microspermus rostou. Podle příbuzenských vztahů lze však usuzovat, že var. erythrantha má či měla svůj domov v provincii Tucumán, nejmenší, ale nejlidnatější a hospodářsky nejvýznamnější provincii dnešní Argentiny.

 

Pěstování
Je to oblíbená, vděčná rostlina, vhodná i pro okenní parapety. Celé léto se odvděčuje bohatými kyticemi současně se rozvíjejících květů, jejichž barva je každý den trochu jiná. Od velikosti třešně zvládne pěstování každý poučený začátečník. Vypěstovat ji do velikosti třešně je však maturitou kaktusáře.

 

Poznámky
Spegazzini neuvedl v diagnóze jiné znaky než údaje o květu, vše ostatní mu tehdy připadalo podružné. Dnes však již považujeme za významné i znaky, které se před osmdesáti lety zdály nepodstatné. Máme-li vyjít ze zmatků, které jsou dnes v literatuře kolem některých dříve popsaných parodií, pak nám nezbylo, než Spegazziniho velmi stručnou diagnózu rozšířit popisem zbývajících znaků tak, aby rostlinu bylo možno odlišit od ostatních později objevených. V této souvislosti je třeba upozornit ještě na jeden Backebergův přehmat. Tím je Spegazziniho rostlinu (var. erythrantha) popsal jako P. microthele, zbylo mu Spegazziniho botanické jméno bez rostliny. Poradil si tak, že toto jméno přiřadil k atypicky kvetoucí sanguinifloře a Spegazziniho diagnózu změnil k obrazu své P.sanguiniflora. P.erythrantha (Speg.) backeb. není tedy synonymem ani emendací, ale pouze falsonymem, tj. nesprávně použitým jménem pro P.sanguiniflora Frič ex Backeb.

 

Literatura
Backeberg C., Blätter für Kakteenforschung, p. 7, 9, 1937
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1612, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 342-346, 1966
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 572-573, 1983
Jelínek J., Kaktusy 67, 4 : 11-13, 1967
Mauch W., Stachelpost, 6 : 150-151, 1970
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 395-397, 444, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karel Crkal.
Rostliny jsou z pardubické sbírky K.Crkala.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a dve