Název
GYMNOCALYCIUM MICHOGA (Frič) Y. Ito
 

Taxon
Gymnocalycium michoga (Frič) Y. Ito, Explanatory diagram of Austroechinocactanae 175, 292, 1957
Těžko dnes říci jaké důvody vedly A. V. Friče k výběru tohoto názvu, který v překladu znamená "bláznivý" či "podivný".

 

Popis
Tělo
jednotlivé, ve stáří odnožující, kulovité až 120 mm, epidermis šedozelená, často poněkud červenavá, tmavě tečkovaná. Žeber 11, ostře hranatých v bradavkovité hrboly, areoly podlouhlé, asi 15 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů obvykle 7, pichlavých, asi 20 mm dlouhých, zprvu tmavohnědých, později šedočerných, drsných.
Květ
zvonkovitě nálevkovitý, 30-50 mm dlouhý, sepály zelenavě bílé, petály bílé, hnědavě zeleně 7pruhované, trubka dosti dlouhá, sytě zelená.
Plod
tmavě zelený, asi 25 mm dlouhý.
Semena
asi 1 mm v průměru, téměř čepicovitého tvaru, šikmo oválná s velkým bočním hilem, testa hnědá, jakoby posypaná kakaovým práškem. Semena náleží do podrodu Muscosemineum Schütz.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Gymnocalycium michoga (Frič) Y. Ito roste na slaných pouštích Sant Jaga v provincii Tucuman.v Argentině. Frič rostliny nacházel výhradně pod keři Salicornia sp.. Názor Backeberga, že druh pochází z Paraguave.

 

Pěstování
K optimálnímu růstu vyžaduje zastíněné stanoviště, vlhký vzduch, teplotu asi 35 stup. C a poměrně rovnoměrnou zálivku. Rostliny jsou citlivější na dlouhodobé proschnutí substrátu v době vegetace, zejména na jaře není vhodné první zálivku příliš dlouho odkládat. Substrát humózní s přídavkem neupravené rašeliny. Zimovat v suchu při teplotě 10-15 stup. C. Květuschopné jsou rostliny asi od průměru 40 mm.

 

Poznámky
Název Gymnocalycium michoga se objevil jako pouhé jméno již v roce 1926, tedy v době kdy ještě platnost popisu nebyla podmíněna uvedením latinské diagnózy, publikoval A. V. Frič v ceníku Kakteenjäger : 8, 1929 velice krátký popis: "S pestrým tělem jako Gymnocalycium mihanovichii, ale silně otrněné". Spíše by tedy Itův popis měl být brán jako doplnění.
Rostliny se rozšířily do sbírek, ale postupem času docházelo k jejich hybridizaci s Gymnocalycium schickendantzii (Web.) Br. et R. nebo s Gymnocalycium pungens Fleischer. V čisté formě je dnes Gymnocalycium michoga (Frič) Y. Ito poměrně vzácné. Hlavním rozpoznávacím znakem by měly být trny, které jsou drsné a mírně k tělu ohnuté na rozdíl od přímých, odstávajících a hladkých trnů uvedených druhů. Květy Gymnocalycium michoga (Frič) Y. Ito bývají občas lehce narůžovělé, a to i u rostlin, které jindy vykvétají bíle.
Květy se nikdy zcela neotvírají, podobně jako u Gymnocalycium mihanovichii (Frič et Gürke) Br. et R.. Dalším velmi podobným druhem je Gymnocalycium schickendantzii v. delaetii (K. Sch.) Backg.. Ve své sbírce mám importy sbírané poblíž města San Luis (Provincie San Luis, Argentina), které jsou v těle prakticky od Gymnocalycium michoga (Frič) Y. Ito nerozeznatelné. Hlavní rozdíl je však v plodech, které jsou u importních rostlin červené a až 60 mm dlouhé!

 

Literatura
Backeberg C. Die Cactaceae III : 1783, 1959
Backeberg C. Das Kakteenlexikon, : 170, 1976
Crkal K., Lovec kaktusů, Praha, : 169, 171, 175, 227 a 394, 1983
Frič A. V., O kaktusech a jejich narkotických účincích, Praha, : 33, 1924
Urbán A., Čarovné trne, : 144, 1972

 

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Václava Jiránka z Prahy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm