Název
PARODIA MAIRANANA Cárd.
 

Taxon
Parodia mairanana Cárdenas, Nat. Cact. Succ. J., 12 : 84-85, 1957
Parodia mairanana Cárd. var. atra Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 11, 1963
Mairanana je město v bolívijském departamentu Santa Cruz, kde byla rostlina poprvé nalezena.

 

Popis
Tělo
kulovité, odnožující, 30-40 mm vysoké, 40-55 mm široké, svěže zelené; 13-14 žeber, rozdělených v bradavkovité hrboly. Okrajové trny v počtu 9-14, nejkratší 3 mm dlouhé, prostřední 8 mm a nejdelší 12 mm dlouhé; středové trny 2-3, ale zpravidla jen jeden, 10-20 mm dlouhý; při 2-3 středových trnech je jeden z nich háčkovitý; všechny trny jehlicovité, bělavé či slámově žluté, středové s hnědou špičkou, při bázi zesílené.
Květy
vyrůstají z polštáře bílé vlny, jsou trubkovitě číškovité až krátce nálevkovité, 30-35 mm dlouhé, 20 mm široké; perikarpel s nepatrnými růžovými šupinami a velmi dlouhými lososově hnědými chlupy; receptakulum se nahoře rozšiřuje, je žlutavě bělavé, s roztroušenými drobnými šupinami a krátkou vlnou; vnější okvětní lístky 12 x 2 mm, tmavě oranžové se šeříkovitými špičkami; vnitřní lístky 20 x 3 mm, zlatově oranžové, lesklé, kopinaté; tyčinky 5 mm dlouhé, nitky žluté, čnělka 15 mm, světle žlutá.
Plod
elipsovitý, až 8 mm dlouhý, světle purpurový, příčně pukající.
Semena
přílbovitá, 1 mm dlouhá, s tmavohnědou tečkovanou testou.

 

Variety
Backeberg popsal podle Cárdenasových nálezů
var. atra. Má rovněž oranžový květ, ale lišit se má leskle tmavozeleným tělem, trny zpočátku šedočernými, později světlejšími, ohnutým až háčkovitým středovým trnem; receptakulum je pokryto rezavými chlupy a tmavšími štětinami. Když se Cárdenas seznámil s popisem Backebergovy variety, prohlásil (Buining 1965), že by tímto způsobem mohl z naleziště popsat desítky variet, protože P. mairanana je velmi proměnlivá. Ve sbírkách nacházíme květy se zlatožlutými lístky a rumělkovými špičkami, různé kombinace v oranžové a cihlově červené, až po květy celé kalně rumělkové. Kromě šedých a hnědých trnů najdeme téměř černé, zejména na mladých areolách. Vysokou variabilitu druhu přiznává i Backeberg ve svém Lexikonu. Tam také přidal do Cárdenasova i svého popisu var. atra červené tóny vnitřních lístků, což bychom v originálních diagnózách marně hledali.

 

Výskyt
Tento druh objevil M.Cárdenas v prosinci 1955 v provincii Florida, dept. Santa Cruz, v Bolívii. P. mairanana tam roste v blízkosti obce Mairana nad řekou Agua Clara ve výši 1500 m. Podle Krahna ji lze nalézt východně od Mataral, ve společnosti Cleistocactus dependens, pod ochranou trnitých keřů. Odnožováním vytváří P. mairanana menší skupiny, pod nimiž si rádi budují svá hnízda mravenci. Většina starších rostlin bývá až do dvou třetin vyhlodána. V blízkosti obce Mairana sbíral tuto rostlinu též Lau (L 947). Ten rovněž upozorňuje na hojné odnožování a na početné a nápadně červené květy. Podle jeho poznatků je to nejvýchodnější naleziště parodií vůbec. P. mairanana byla sbírána i Ritterem (FR 744) a nalezl ji též Kníže: KK 522 Mairana 1500 m (P. mairanana); KK 1439,Mairana 1600m (P. mairanana var. atra).

 

Pěstování
P. mairanana je běžná, velmi oblíbená a snadno pěstovatelná rostlina. Od časného léta až do pozdního podzimu kvete tak vytrvale, jako jen málo kaktusů. Patří také mezi několik málo parodií, které lze ze semen množit běžným způsobem, výsevem do misek.

 

Poznámky
Cárdenas podotýká, že P. mairanana je podobná P. tuberculata z blízkosti Surce (což potvrzuje i Lau). P. mairanana však roste v mnohem nižší oblasti a liší se menším množstvím rovných žeber, početnějšími a delšími okrajovými trny, menším počtem trnů středových, hlavní trn je zahnutější, květ delší a plod větší. Opomněl však zdůraznit ten nejpodstatnější rozdíl: P. mairanana má nápadná a charakteristická semena, jejichž hilum je některými znaky bližší notokaktusům než parodiím. Brandt ji zvolil za typický druh nové série Pseudonotospermae.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1601, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 345, 1966
Brandt F.H., Kakt. und Orch.-Rundschau, 7 : 56, 1982
Buining A.F.H., Succulenta, 44 : 102-103, 1965
Jelínek J., Kaktusy 80, 16 : 65, 1980
Königs G., Kakt. und and. Sukk., 12 : 23, 1961
Königs G., Succulenta, 40 : 31, 1961
Krahn W., Internationaal tijdschrift voor succulentenliefhebbers, 2 : 50, 1968
Krainz H., Die Kakteen, 1.3.1969
Lau A.B., Cact. Succ. J. (US), 54 : 125, 1982
Verheulpen W., Cactus, Antwerpen, p. 116-118, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 208-209, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: ve vlastním skleníku Karel Crkal.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset