Název
PARODIA BACKEBERGIANA Brandt
 

Taxon
Parodia backebergiana Brandt, Kakt. und and. Sukk., 20 : 111-112, 1969
Pojmenována na počest Curta Backeberga (1894-1966), význačného badatele a sběratele, autora základních prací o kaktusech, především šestisvazkového díla Die Cactaceae (1958-1961) a oblíbené příručky "Das Kakteenlexikon" (1. vyd. 1966).

 

Popis
Tělo
ploše kulovité, od úrovně půdy 50 mm vysoké, 80 mm v průměru; spodní část těla je hluboko v zemi, asi 100 mm, kuželovitě se zužuje a teprve z nejnižší části vyrůstají kořeny; 13 spirálovitých, výrazných žeber, asi 10 mm vysokých, až 20 mm od sebe vzdálených; areoly na bradavkovitých hrbolcích, pokryty velmi hustou bílou vlnou; temeno ploché, uprostřed trochu vpadlé, s velmi hustou, hedvábně bílou vlnou, až 10 mm dlouhou. Asi 8 šídlovitých okrajových trnů, hnědých a tuhých, 3-5 mm dlouhých, vzpřímených a poněkud ohnutých; jeden trn středový, asi 10 mm dlouhý, silnější než trny okrajové, na špičce zakřivený, na starších areolách dolů k tělu přimknutý.
Květ
asi 30 mm v průměru, hluboko posazený do hedvábné vlny, zářivě krvavě červený; poupě bez jakékoliv vlny; perikarpel žlutooranžový, asi 3 mm v průměru, pouze s ojedinělými chloupky na bázi; receptakulum jen několik mm dlouhé; sotva rozlišitelné, bez vlny; jícen květu nazelenale žlutavý, nitky krémově žlutavé; čnělka asi 15 mm, s osmi asi 3 mm dlouhými laloky.
Plod
kulovitý, s tvrdým osemením.
Semena
1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, černá a matná.

 

Variety
Ve sbírkách dorůstají podstatně větších rozměrů, než se uvádí v popise. Receptakulum je sice kratší než u P. yamparaezi, ale přesto zřetelně patrné - u rostliny na snímku např. 10 mm dlouhé. Také údaj o nepřítomnosti vlny na receptakulu není třeba brát doslova. Květ bývá často celý červený, bez nažloutlého středu.

 

Výskyt
Tyto rostliny objevil Wolfgang Krahn dne 14.7.1964 v departamentu Chuquisaca (čuki-ka) v Bolívii. Měl zato že jde o P.tarabucina a pod tímto jménem je přivezl do Evropy. P. backebergiana roste na pouhých několika čtverečních metrech ve skalních štěrbinách na 16. kilometru cesty ze Sucre do Tarabuco, ve výšce 2900 m. Brandt získal svůj importní holotyp od firmy Uhlig pod označením P.tarabucina. Pod nesprávným jménem podstatně odlišné Cárdenasovy rostliny (která je podobná P.maassii) posílali své sběry z oblasti Tarabuco rovněž Lau, Rausch a Kníže. Tak se stalo, že pod jmenovkou P. tarabucina se dnes ve sbírkách vyskytuje nejen P. backebergiana, ale také několik dalších druhů. S výjimkou skutečné P.tarabucina Cárd., která zůstává nadále vzácná.

 

Pěstování
Ozdobou této rostliny je hustá vlna, která u dobře pěstovaných rostlin pokrývá celé temeno. Jestliže naroubujeme semenáček na silnou podnož a držíme jej v teplém skleníku, obalí se P. backebergiana hustou bílou vlnou jako sněhová koule, z níž září červené kvítky. Takový exemplář znají kaktusáři z barevného obrázku v Backebergově Lexikonu.

 

Poznámky
P. backebergiana je blízce příbuzná s řadou červenokvětých světlotrnných bolívijských parodií, které se obtížně určují. Nejblíže stojí k P.yamparaezi a Weskamp i Jelínek obě rostliny dokonce považují za totožné. P. backebergiana má však méně žeber, která jsou rozdělena na velké a řídké hrboly; trny, zejména okrajové, jsou kratičké, vlna hustší a delší, květy kratší a hlouběji posazené, okvětní lístky užší. Určité rozdíly jsou i v ochlupení receptakula a v semenech. Brandt navíc zdůrazňuje holé červené poupě, které se objevuje uprostřed bílé vlny nezahaleno do rezavých chlupů, jako je tomu u některých příbuzných druhů. Také struktura vlny je jiná, nikoliv kadeřavá, jak tomu zpravidla bývá, ale vlákna na areolách vyrůstají v dlouhých chomáčích. Vzhledem ke krátké trubce sedí květy hluboko v temení vlně; navíc jsou široce otevřené a nikoliv zvoncovitě přivřené jako u druhů příbuzných.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 496, fig. 500, 1976
Jelínek J., Kaktusy 80, 16 : 63-65, 1980
Schütz B., Kaktusy 73, 9 : 102, 1973
Weskamp W., Kakt. und and. Sukk., 22 : 207-208, 1971
Weskamp W., kakt. und and. Sukk., 24 : 149, 1973
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 353-356, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Foto: Karel Crkal.
Na snímku je mladá kulturní rostlina ze sbírky autora textu.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a pet