Název
PARODIA AYPAYANA Cárd. var. AYOPAYANA
 

Taxon
Parodia ayopayana Cárdenas, Cact. Succ. J. (US), 23 : 98, 1951
Pojmenována podle místa nálezu, provincie Ayopaya v Bolívii.

 

Popis
Tělo
kulovité, někdy trsovitě rostoucí, 60-80 mm vysoké, 60-90 mm široké, živě zelené; asi 11 dosti ostrých, lehce hrbolatých žeber, 20 mm vysokých, na bázi 20 mm širokých; areoly 12 mm od sebe vzdáleny, 9 mm v průměru, horní husté bílé, dolní šedé plstnaté. 10-11 okrajových trnů, jehlicovitých, bělavých, asi 12-20 mm dlouhých; čtyři trny středové, paprskovité, a šídlovité, světle hnědé či bělavé, na bázi zesílené; horní z nich 30-35 mm dlouhý, vzhůru směřující, tři zbývající 30 mm dlouhé.
Květ
asi 30 mm dlouhý, s oranžovou vlnou na perikarpelu a bílou vlnou na receptakulu; perikarpel světle žlutý, 6 mm v průměru, s nepatrnými šupinkami; receptakulum zlatožluté, zvoncovitě nálevkovité, pokryté asi 5 mm dlouhými žlutými s nahnědlou špičkou, z jejichž paždí vyrůstají bílé chlupy; vnitřní okvětní lístky kopinaté, zlatožluté; tyčinky vyrůstají ode dna trubky až do její poloviny; nitky zlatožluté, čnělka o málo delší než tyčinky, v horních dvou třetinách rýhovaná; jedenáct bliznových laloků, asi 3 mm dlouhých, zlatožlutých.
Plod
10-40 mm dlouhý, nahoře prázdný, načervenalý, se zbytky suchého květu, téměř celý pokrytý bílými chlupy.
Semena
černá či hnědavá, kulatá, jemně zrnitá.

 

Variety
P. ayopayana
var. elata Ritt. (FR 746a), popsaná v r. 1980, má tělo protáhlé, ve stáří až 600 mm dlouhé a potom často v dolní části poléhavé, květy spíše oranžově žluté s červeným nádechem a semena 0,7 mm v průměru. Stejnou rostlinu popsal již v r.1976 Brandt jako samostatný druh (P. elata Brandt), což zdůvodnil hlavně semeny bez jakékoliv stopy po "arilu". Rozdíly v taxonomickém hodnocení jsou i kolem velmi podobné P. buxbaumiana Brandt, která se od P. ayopayana var. ayopayana liší hlavně šesti silnějšími, až 40 mm dlouhými středovými trny. Weskamp ji zřejmě právem považuje pouze za odrůdu - P. ayopayana var. buxbaumiana (Brandt) Weks.. P. ayopayana
var. depresa Ritt. nom. nud. (FR 746b) zůstává nepopsaná.

 

Výskyt
Cárdenas objevil tento druh v říjnu 1949 u Puente Pilatos, na cestě z Morachata do Independencia, ve výši 2700 m v bolívijském departamentu Cochabamba, v provincii Ayopava. Podotýká, že lokalita leží na 17 stup. jižní šířky a je nejsevernějším nalezištěm rodu Parodia vůbec (Ritter však svou pozdější P. borealis nalezl ještě severněji). Opětovné nálezy P. ayopayana hlásili: Ritter (FR 746), Rausch (R 242, Cochabamba), Lau (L 961, Puente Pilatos - Santa Rosa, prov. Ayopaya) i Kníže (KK 851, Huerta, Ayopaya, 2200 m;
KK 981, Puente Pilatos 1800 m - P.ayopayana var.). Lau píše, že celé povodí Rio Santa Rosa a Rio Ayopaya je poseto milióny těchto krásných, oranžově kvetoucích rostlin.

 

Pěstování
P. ayopayana hojně odnožuje, odnože snadno vytvářejí čekací kořínky a vegetativní množení je snadné. Oproti jiným parodiím vyžaduje teplejší přezimování, okolo 10-15 stup. C.

 

Poznámky
Ojedinělé znaky P. ayopayana vedly Buxbauma k tomu, že ji v r.1966 zvolil za typický druh nově vytvořeného podrodu Obtextosperma. Zdálo se mu, že semena jsou jakoby obetkána povlakem arilu, který pokrývá testu tak, že na vrcholcích malých černých bradavek se hvězdicovitě trhá a těmito cípovitými otvory proniká ven bradavkovitá testa. Viděl v tom konvergenci k notokaktusům podrodu Neonotocactus, stejně jako dlouhý červený plod považoval za konvergentní k podrodu Malacocarpus téhož rodu. Podrod Obtextosperma proto chápal jako vývojový můstek mezi notokaktusy a parodiemi. Později se ukázalo, že tzv. arilus není zdaleka typický pro všechny parodie s dlouhými červenými plody, ba dokonce se po něm marně pátralo i u některých rostlin, které jinak odpovídaly Cárdenasově P.ayopayana. Studiem semen na rastrovém elektronovém mikroskopu se zjistilo, že u semen jihoamerických kulovitých kaktusů nejde o skutečný arilus, jako např. v podčeledi Opuntioidae, ale pouze o zvrásnění povrchové kutikuly. Tento znak nemá tak hluboký význam, jak se dříve soudilo.

 

Literatura
Barthlott W., Voit G., Literaturschau Kakteen, 4 : 124-137, 1980
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1606-1607, 1959
Buxbaum Fr. in Krainz H., Die Kakteen, 1.9.1966
Jelínek J., Kaktusy 80, 16 : 39-42, 1980
Krainz H., Die Kakteen, tab. C VI c, 1.12.1959
Lau A.B., Cact. Succ. J. (US), 53 : 138, 1981
Ondřej M., Jelínek J., Kaktusy 68, 4 : 100-107, 1968
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 542, 1980
Weskamp W., Kakt./Sukk., 22 : 17-19, 1987
Weskamp.W., Die Gattung Parodia, p. 59-64, 1987

 

Autoři
Text a snímek plodů: Miroslav Veverka.
Rostlina je ze sbírky M.Veverky.
Snímek semen (archív autor): Willy Verheulpen a Jean Lathouwers (Belgie).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a osm