Název
ORTEGOCACTUS MACDOUGALLII Alexander
 

Taxon
Ortegocactus macdougallii Alexander, Cact. Succ. J. (US), 33 : 39-40, 1961
Escobaria macdougallii (Alexander) John et Říha, Kaktusy, 17 (2) : 41, 1981
Neobesseya macdougallii (Alexander) Kladiva, 1974

 

Popis
Tělo
zpočátku jednoduché, později trsovité, se svazčitými kořeny; výška i průměr tělíček zřídka přesáhne 50 mm. Epidermis stříbřitě šedá až modrosivá, s voskovým výpotkem na povrchu. Bradavky 10-12 mm široké, ploché; areoly 2 mm široké, s krátkou vlnou. Okrajových trnů 7-8, o délce 5-10 mm; středový trn jediný, 4-5 mm dlouhý, černý nebo alespoň s černou špičkou.
Květy
20-30 mm dlouhé, uvnitř žluté, zvenčí s purpurovým nádechem.
Plod
tmavě červený, zpočátku se vyvíjející uvnitř axily, ve zralosti se rozpadá a semena se uvolňují.
Semena
černá, testa jamkovitá, velikost semen 0,9 mm.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Tento druh je domovem v Mexiku, ve státě Oaxaca, poblíž San José Lachiguiri. Roste na značně exponovaných stanovištích, na plném slunci v poměrně horkém klimatu ve skalnatém anebo štěrkojílovitém substrátu.

 

Pěstování
Tento druh vyžaduje vzdušné, slunné a velmi teplé místo, podobně jako teplomilné druhy ariokarpusů či diskokaktusů. Nesnáší přemokření, a proto jej zalíváme jen nárazově několikrát za sezónu, ale vždy necháme substrát napřed dokonale vyschnout (To se pochopitelně týká pravokořenných rostlin.). Při pravokořenném pěstování je třeba používat dobře propustní substrát, který by neměl obsahovat příliš humusovitých složek (živiny dodáváme závlahou), protože kořeny jsou dosti náchylné k houbovým onemocněním. První zálivku provádíme na jaře, teprve poté, co se přesvědčíme že už raší kořenové špičky (Rostliny musí být "probuzené".). Semena klíčí uspokojivě, avšak semenáče bývají v dětském věku značně choulostivé, a proto pěstitelé většinou dávají přednost roubování. Pro rychlé namnožení je vhodnou podnoží Pereskiopsis spathulata, na níž rouby vytvoří desítky odnoží, které dále odroubujeme na trvanlivější podložky, anebo po roce odřízneme roub se špalíčkem podnože a pereskiopsis ponoříme do země, kde se může stát trvalou podnoží. Z dalších podnoží jsou to hybridní echinopsis, Eriocereus jusbertii. Cereus peruvianus či Trichocereus macrogonus a řada dalších. Všechny tyto podnože mají tu nevýhodu, že na nich rostliny příliš rychle narůstají, vytvářejí útvary s množstvím odnoží a jsou velmi vzdáleny vzhledu přírodních rostlin. Osobně jsem nejlepší zkušenost získal s Lobivia grandiflora a Echinopsis ferox (= Lobivia ducis-pauli), celkem přijatelný je též Trichocereus pasacana.
Pokud vlastníme většího roubovance, můžeme zakořeňovat větší odnože (o průměru alespoň 15 mm). Ty začnou brzy celkem ochotně kvést, což se o roubovancích říci nedá. U tohoto druhu nesmíme opomenout teplé zimování. Teplota v zimě by neměla dlouhodobě klesnout pod 10 stup. C a průměrná teplota by neměla pohybovat kolem 15-20 stup. C - vyšší není na závadu. Podchlazené ("nastydlé") rostliny trpí poruchami růstu, nekvetou a vytvářejí hnědé skvrny, které mohou po několikerém chladném zimování pokrývat rostliny jako mozaika. Tyto poruchy fyziologického původu - nejsou způsobeny houbami, jak se traduje mezi pěstiteli.
Foto: Rudolf Šubík.

 

Poznámky
Historie tohoto druhu je dost pestrá vzhledem k tomu, jak krátce existuje pro vědu. Alexander jej popsal jako monotypický rod Ortegocactus roku 1961. Následovalo převedení do rodu Neobesseya, které provedl Kladiwa v roce 1974. Protože rod Neobesseya byl Huntem převeden do rodu Escobaria (aniž sem však zařadil O.macdougallii), následovalo převedení tohoto druhu do rodu Escobaria Johnem a Říhou. Tím zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti, protože na základě ne zcela jasných a jednoznačných argumentů může být přiřazen také do rodu Coryphantha i Mammillaria.

 

Literatura
Alexander W.P., Cact. Succ. J. (US), 33 : 39-40, 1961
Backeberg C., Die Cactaceae, 6 : 3876, 1962
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 239, 1986
Glass Ch. et Foster R.A., Cact. Succ. J. (US), 49 : 161, 1977
Hunt D.R., Cact. Succ. J. (Gr. Brit.), 40 : 13, 1978
John V. et Říha J., Kaktusy 81, 17 : 42, 1981

 

Autoři
Foto: Rudolf Šubík.
Text: Josef Halda.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

1 (2016-06-27 05:13:43)
1
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sest