Název
OROYA PERUVIANA Backeb. var. NEOPERUVIANA (Backeb.) Slaba
 

Taxon
Oroya peruviana Backeberg var. neoperuviana (Backeberg) Slaba, Kaktusy, 21 : 5-8, 1985
Oroya neoperuviana Backeberg, in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, : 282, 416, 1935
Rodové jméno bylo dáno podle názvu hornického městečka Oroya, u něhož byl typový druh rodu (Oroya peruviana), objeven. Druhový název obdržela rostlina podle státu Peru, v němž se nachází.

 

Popis
Tělo
větší kulovitá rostlina, až 400 mm vysoká a 200 mm široká; temeno vkleslé, epidermis zelená až tmavozelená; žeber 24, později až 35. Trny více méně žluté, na bázi hnědé, 15-20 mm dlouhé, četné; okrajových 20-30, poněkud odstávajících, někdy lehce ohnuté zpět a u špice zbarvené tmavěji; středních trnů 1-2 (výraznějších), často až 5 i více, báze trnů mírně ztluštělá, téměř u všech tmavá.
Květ
až 20 mm dlouhý, vnější okvětní lístky krátké, zvenku rumělkové, uvnitř karmínové, zpět zahnuté; vnitřní okvětní lístky vzpřímené, pouze na vrcholu růžově karmínové až karmínové, na bázi žluté.
Plod
kyjovitě kulovitý, červenavě hnědý, holý.
Semeno
čepicovitého tvaru, 2 mm dlouhé, černě matné, testa s velmi jemnou skulpturou.

 

Variety
Z míst, kde roste O.peruviana var. neoperuviana byly popsány dva další taxony. V té době však byla O.peruviana var.neoperuviana vedena jako samostatný druh (O.neoperuviana), proto byly tyto taxony vedeny jako variety zmíněného druhu.
Jsou to:
var. ferruginea Rauh et Backeb. (1956), vyznačující se tuhými, méně četnými, tmavočervenohnědě zbarvenými trny a tmavší pokožkou.
var. tenuispina Rauh (1958), lišící se četnými tenkými středovými, od okrajových ztěží rozeznatelnými trny, buď bělavě žluté nebo hnědočervené barvy.
Protože, jak bylo řečeno, šlo o rostliny ze stejných míst jako pocházela O.peruviana var.neoperuviana a protože otrnění (barva, síla) i barva epidermis je u O.peruviana var. neoperuviana značně proměnlivá, je třeba vzpomenuté variety zamítnout a jmenované rostliny vést ve sbírkách pouze jako zajímavé, avšak taxonomicky nevýznamné odchylky.

 

Výskyt
Střední Peru u městečka Oroya, v horském průsmyku při silnici vedoucí z Oroya do Tarmy, v nadmořské výšce přibližně 4300 m.
Klima je v této nadmořské výšce již chladné (noční teploty dosahují až minus 20 stup. C) a relativně vlhčí. Rostliny rostou v humózní půdě na volném prostranství, bez krytu dřevin a vyšších trav.

 

Pěstování
Roubování O.peruviana var. neoperuviana není nutné, roste dobře a celkem rychle i na vlastních kořenech. Nejlépe ji vyhovuje letní volná kultura, případně umístění v pařeništi, kde vytváří plošší tělo a delší, hustější a barevnější trny, Je náchylnější k popálení slunečními paprsky, a proto zejména v jarních měsících provádíme stínění. Nepříliš vzhledné korkovatění u báze starších rostlin je třeba považovat za fyziologický jev.

 

Poznámky
O.peruviana var. neoperuviana je značně podobná nominální varietě, která se rovněž vyskytuje v téže oblasti (okolí měst Oroya). Za hlavní, přesto však nepříliš výrazný rozlišovací znak je třeba považovat hustotu otrnění. Zatímco u O.peruviana var. peruviana je více či méně řidší a odtávající, u O.peruviana var. neoperuviana je hustší, propletenější a k tělu více přitisklé. Lau uvádí, že mu rostliny připomínaly hnízda ptáků. Trnů je u O.peruviana var.peruviana okolo 20 u var. neoperuviana okolo 30 (z toho několik středových). Tyto počty se však týkají jedinců v domovině a mladší,kulturní semenáče obou variet jich mají i podstatně méně. Dalším, rovněž v kultuře obtížněji použitelným, rozlišovacím znakem je velikost těl. Zatímco O.peruviana var. peruviana je menších rozměrů (souvisí s tím i menší počet žeber), je O.peruviana var. neoperuviana robustnější, má více žeber a vykvétá v pozdním věku. Uvedené rozlišovací znaky obou taxonů jsou dosti nevýrazné. V žádném případě nemohou sloužit k odlišení dvou druhů, tak jak to v r.1935 provedl Backeberg. Vyjádření taxonomické hodnoty označením varieta je již přijatelnější, i když z přísně botanického hlediska by bylo asi ještě správnější O.neoperuviana považovat pouze za formu O.peruviana, v nejkrajnějším případě dokonce za její synonymní název.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1689, 1959
Slaba R., Kaktusy, 21 : 4-7, 1985

 

Autoři
Text a foto: Rudolf Slaba.
Rostlina byla fotografována ve sbírce V.Dvořáka v Písku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a osm