Název
NOTOCACTUS SCHUMANNIANUS (Nic.) Frič
 

Taxon
Notocactus schumannianus (Nicolai) Frič, Cacti the coming fashion - price-list for 1928, 1928
Echinocactus schumannianus Nic., Monatsschr. Kakt.-Kunde, 3 : 175, 1893
Malacocarpus schumannianus (Nic.) Br. et R., The Cactaceae, 3 : 189, 1922
Eriocephala schumanniana (Nic.) Backeb., Blätt. Kakt.-Forsch., 1938
Eriocactus schumannianus (Nic.) Backeb., Cactaceae (DKG), 2 : 37, 1942
Parodia schumanniana (Nic.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 7 : 4, 1982
Druh byl pojmenován na počest profesora dr. K.Schumanna, kustoda botanického muzea v Berlíně, jednoho z největších znalců kaktusů na sklonku minulého století.

 

Popis
Tělo
zpočátku kulovité, později válcovité, nakonec vystoupavé až poléhavé, až 120 mm v průměru, na temeni ploché nebo málo prohloubené, souvisle pokryté bílou vlnatou plstí, z které vyčnívá až 25 mm dlouhý chomáč ryšavých štětinovitých trnů, později temeno šikmé, pokožka světle zelená, později tmavší, nakonec korkovatějící a žlutohnědá. Žeber až 30, nízká, málo přes 5 mm vysoká, nad areolami poněkud vystouplá; areoly 6-8 mm vzdálené, kruhovité, malé, v mládí pokryté bílou, brzy mizející plstí. Trny 4-7, štětinovité, téměř nepíchavé, středové trny těžko odlišitelné, nejdelší nejspodnější okrajový trn až 50 mm dlouhý, všechny trny zprvu rezavě červené, později hnědé až šedé, lehce se odlamující a nakonec mizející.
Květy
vyrůstají blízko středu temene, až 45 mm dlouhé a 50 mm široké, leskle žluté; lůžko květní šupinaté, pokryté vlnatými vlasy a štětinami; květní trubka krátce nálevkovitá, pokrytá jako lůžko květní; tyčinky kratší než polovina okvětí, nitky i prašníky žluté; čnělka přesahující prašníky 12-14 žlutými, zpátky ohnutými rameny blizny; okvětní lístky úzce lžičkovité, tupé, žluté.
Plod
světle žlutý, slabě načervenalý, pokrytý jako lůžko květní, obsahující velké množství semen.
Semena
krátce válcovitá, nahoře zaoblená, dole poněkud rozšířená a zkosená, 1 mm dlouhá, hnědá, jemně jamkovitě tečkovaná.

 

Variety
Variabilita druhu je poměrně malá, do blízkého příbuzenstva druhu N.schumannianus patří několik dalších populací z nepříliš vzdálených nalezišť, které byly popsány jako samostatné druhy nebo variety:
Echinocactus grossei K.Sch. 1899
Echinocactus nigrispinus K.Sch. 1899
Eriocactus ampliocostatus Ritt. 1979
Eriocactus grossei var. aureispinus Ritt. 1979
Jednotlivými autory je na tyto populace nahlíženo jako na samostatné druhy, variety nebo jen formy N.schumannianus. Novější nálezy rostlin z tohoto příbuzenstva se vesměs týkají těchto příbuzných populací.

 

Výskyt
Původní naleziště N.schumannianus bylo podle údajů nálezce E.Kuntze z roku 1892 na jižních svazích v paraguayském departamentu Misiones, novější nálezy populací příbuzných taxonů pocházejí z nalezišť ležících poněkud severněji v departementech Paraguari a Guairá. Původní rostliny N.schumannianus zřejmě nebyly znovu sbírány.

 

Pěstování
N.schumannianus roste v kultuře zprvu pomalu, později se však růst zvětšuje a ve vyšším stáří dorůstá v mohutné rostliny, které pro svůj kořenový systém potřebují dostatek místa. Rostliny dosahují květuschopnosti při průměru 10-12 cm, jsou samosprašné a vytvářejí velké množství semen. Drobná semena klíčí dobře, malé semenáčky rostou pomalu, ale při zachování čistoty substrátu uspokojivě. Přezimování musí být poněkud teplejší, alespoň 10 stup. C, aby rostliny nenachladly, při nachlazení vznikají na pokožce snadno černé skvrny, které často přecházejí v hnilobu rostliny, rovněž kořenový systém trpí ve vlhku a chladu snadno hnilobou, zejména není-li zajištěna dobrá propustnost a mírně kyselá reakce substrátu.

 

Poznámky
V roce 1928 stanovil A.V.Frič pro druhy Echinocactus schumannianus Nic. a Echinocactus grossei K.Sch. samostatný rod Notocactus Frič. Jedná se o nejstarší legitimní jméno rodu Notocactus, které má před pozdějšími jmény (Notocactus Backeb., Notocactus Backeb. emend. Buxb.) prioritu. V prvotním popisu nebyl Fričem stanoven typový druh, jako typový druh byl v souladu s pravidly dodatečně stanoven Notocactus schumannianus (Nic.) Frič (Engel 1986, Internoto 7 : 40).

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae 3 : 1626, 1959
Berger A., Kakteen, p. 210, 1929
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1 : 254, 1979
Schäfer G., Kakt./Sukk., 14 : 88, 1979
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 383, dod. 101, 1903
Stuchlík S., Kaktusy 81, 17 : 52, 1981

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a deset