Název
NOTOCACTUS HORSTII Ritt. var. HORSTII
 

Taxon
Notocactus horstii Ritter, Succulenta 45 : 3, 1966
Druh byl nazván na počest svého nálezce Leopoldo Horsta, znalce a sběratele kaktusů z Brazílie.

 

Popis
Tělo
ponejvíce jednoduché, někdy dole odnožující, až 140 mm široké a až 300 mm vysoké, později v přírodě ještě delšího vzrůstu, až do délky 1 m, v dolní části ležící, pokožka zelená, temeno poněkud snížené, otrněné a bíle vlnaté. Žeber 12-16, přímá, 10-20 mm vysoká, tupá, s malými tupými hrboly a výšce 2-3 mm, oddělující brázdy na základu úzké; areoly okrouhlé, 2-4 mm v průměru, v zářezech, bíle plstnaté, 8-12 mm vzdálené. Trny jehlovité, okrajové trny jemnější, 10-15, přímé až poněkud nahoru prohnuté, do stran směřující, bledě hnědé až bílé, 10-30 mm dlouhé; středové trny o málo silnější, 1-4, hnědé, poněkud delší, od okrajových trnů nikoli ostře oddělené.
Květy
blízko temene, 30-40 mm dlouhé a zhruba 30 mm široké, nevonné; lůžko květní bledě zelené, 5-8 mm dlouhé a široké, pokryté bílou vlnou, s malými bledými šupinami, bez štětin; květní trubka 12-13 mm dlouhá, nálevkovitá, nahoře 10 mm široká, uvnitř oranžově žlutá, vně nazelenale žlutá, hustě pokrytá dole bělavou, nahoře hnědou vlnou a množstvím jemných červenohnědých štětin; nitky bledě oranžově žluté, 7-13 mm dlouhé, vznikající téměř po celé délce trubky, prašníky a pyl zlatožluté; čnělka bledě oranžově žlutá, 18-23 mm dlouhá, z toho zhruba 5 mm připadá na 8-9 roztažených oranžově žlutých až růžových laloků blizny přesahujících prašníky; okvětní lístky 14-16 mm dlouhé, 4-6 mm široké, kopisťovité až kopinaté, nahoře zaokrouhlené až zašpičatělé, dole oranžově žluté, nahoře oranžově červené až rumělkové.
Plod
kulovitý, pokrytý jako lůžko květní, otevírající se na bázi dosti malým otvorem, vysychající.
Semena
1 mm dlouhá, až 1 mm široká, 0,7 mm tlustá, u hila nejširší; hilum bílé, oválné, sotva přes testu vyklenuté; testa černá, matná, pokrytá jemnými ostrými hrbolky.

 

Variety
Variabilita druhu není příliš velká, určité rozdíly je možno pozorovat v odstínu vybarvení trnů a květů. Výraznější odchylka z geograficky izolovaného stanoviště byla v roce 1979 popsána Ritterem v Kakteen in Südamerika jako Notocactus horstii
var. purpureiflorus. Tato varieta byla původně rozšiřována pod jménem N.erythrinus n. n. Do příbuzenstva N.horstii patří rovněž N.muegelianus (n. n.), který tvoří přechod k blízkému druhu N.purpureus. Jako N.horstii byly označeny sběry HU 17 a FR 1269, jako N.horstii v.purpureiflorus sběry HU 20b a FR 1269a.

 

Výskyt
Druh byl nalezen L.Horstem na jižní straně Serra Geral, Rio Grande do Sul. Opakovaně pak byl sbírán roku 1964 L.Horstem a F.Ritterem na stejném stanovišti. Poněkud jižněji se nalézá stanoviště N.horstii v.purpureiflorus. Areál celé skupiny kolem Notocactus horstii včetně N.muegelianus a N.purpureus je relativně malý.

 

Pěstování
Notocactus horstii roste na vlastních kořenech dobře, podmínky pro úspěšné pěstování se příliš neliší od jiných druhů rodu Notocactus, propustný substrát mírně kyselé reakce a ochrana před přílišným úpalem jsou potřebné. Vzhledem ke svému mohutnému vzrůstu vyžaduje jako dospělá rostlina dostatek místa pro svůj kořenový systém. Na rozdíl od jiných druhů rodu Notocactus musíme pro N.horstii poněkud prodloužit vegetační období do pozdního podzimu, aby se květy mohly dostatečně vyvinout a semena mohla dozrát. Druh je podmíněně samosprašný, občas vytvoří menší množství semen i bez sprášení pylem jiné rostliny.

 

Poznámky
Druh N.horstii tvoří spolu s blízce příbuznými taxony N.purpureus a N.muegelianus (n. n.) samostatnou skupinu rostlin, které se od všech ostatních zástupců rodu Notocactus dosti odlišují. Jejich mohutný, později až výrazně sloupovitý vzrůst a zejména pro rod Notocactus neobvyklé období kvetení na podzim charakterizuje tuto skupinu, rovněž malý kulovitý plod otevírající se ve zralosti malým otvorem na bázi je pro tuto skupinu charakteristický.

 

Literatura
Havlíček R., Minimus, příloha, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 1 : 183, 1979
Schäfer G., Kakt./Sukk., 14 : 54, 1979
Schütz B., Kaktusy 76, 12 : 127, 1976

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a pet