Název
GYMNOCALYCIUM MEGALOTHELOS (Sen.) Br. et R.
 

Taxon
Gymnocalycium megalothele (Sencke) Briton et Rose, The Cactaceae, III : 162, 1922
Echinocactus megalothele Sencke, Gesamtbeschreibung, : 415, 1898
Název rostliny lze přeložit jako "s velkými bradavkami".

 

Popis
Tělo
ploše kulovité, ve stáří pak spíše vyšší, asi 160 mm v průměru, jednotlivé, později odnožující, epidermis lesklá, světle až tmavě zelená, temeno proláklé, neotrněné, vegetační střed plstnatý, kořeny silné, provazcovité. Žebra 9-11, dělená příčnými zářezy, 15 mm vysoká, tupá. Areoly 10-15 mm od sebe vzdálené, mírně vmáčknuté, eliptické, dlouhé asi 4 mm, v mládí pokryté špinavě bílou plstí, později světle šedé a holé. Okrajových trnů 7-8, paprskovitě rozložených, šídlovitých, poněkud ohnutých, mírně odstávajících nebo i k tělu přilehlých, 10-20, někdy i 30 mm dlouhých, v horní části areoly občas další krátké přídavné trny, středový trn výjimečně 1. poněkud silnější, přímý, šídlovitý, 20-30 mm dlouhý, všechny trny v mládí žluté, později žlutohnědé až šedé.
Květy
jsou zvonkovitě trychtýřovité, 30-50 mm v průměru, stejně tak dlouhé, vnější okvětní plátky asi 4 mm široké, zelenopurpurové s široce vejčitou ostrou špičkou, vnitřní okvětní plátky 5-6 mm široké, bílé až narůžovělé, šupiny na semeníku velmi široké s růžovou špičkou.
Plod
žlutý, asi 30 mm dlouhý a 10 mm široký, podélně pukající.
Semena
až 1,6 mm široká, až 2 mm dlouhá, přílbovitá, zvonkovitě rozšířená s bazálním odkloněným hilem, testa je černá, slabě se lesknoucí, tvořená malými plochými šestibokými hrboly, hilum tmaví, ve středu mírně prohloubené, s neznatelným tmavým arillem. Semena odpovídají subgenu Gymnocalycium Pfeiff., subtypu Denudata Link et Otto.

 

Variety
V literatuře i ve sbírkách lze nalézt variety či formy s pokroucenými a k tělu přilehlými, obvykle silnými trny, označení jako Gymnocalycium megalothelos var. delaetianum (Haage jr.) Schütz (popis: Fričiana VI/40, 1966. str. 11) nebo vedené pod starším názvem Gymnocalycium denudatum var. deleetianum (Haage jr.) Y. Ito (popis: Explanatory diagram, 1957, str. 170). K okruhu rostlin Gymnocalycium megalothelos (Sencke) Br. et R. lze řadit i Gymnocalycium ourselianum (Monv.) Y. Ito comb. nuda, které vzhledem již spíše připomíná Gymnocalycium multiflorum (Hook) Br. et R. či Gymnocalycium monvillei (Lem.) BR. et R.

 

Výskyt
V literatuře je uváděna Paraguay bez bližšího určení.

 

Pěstování
Rostliny jsou na pěstitelské podmínky zcela nenáročné, velmi rychle rostou již jako malé semenáčky, květuschopné jsou od průměru 50-60 mm. V době růstu jim vyhovuje vlhký vzduch, teplota 30-35 stup. C a stíněné stanoviště. Přezimování nemusí být světlé, lze ho doporučit suché při teplotě 5-15 stup. C.
Autor textu i foto: Václav Jiránek.

 

Poznámky
Gymnocalycium megalothele (Sencke) Br. et R. je značně variabilní taxon a lze se jen divit, že v minulosti při užším chápání pojmů druh a varieta nebylo popsáno větší množství variet. Tvarově představuje bohatou škálu, kde na jedné straně je zřejmá blízká příbuznost k druhu Gymnocalycium denudatum (Link et Otto) Pfeiff. (tj. varieta delaetianum) a na druhé straně můžeme pozorovat značnou tvarovou podobnost (nikoliv ovšem příbuznost) s Gymnocalycium monvilei (Lem.) Br. et R. u rostlin označovaných Gymnocalycium ourselianum (Monv.) Y. Ito comb. nuda, nebo též vyskytujících se ve sbírkách pod zkomoleninami tohoto názvu: Gymnocalycium urschelianum. Rostlina na reprodukci představuje téměř střed tvarové škály, více pokroucené trny, ale doposud slabé, napovídají mírný posun k formě či varietě delaetianum. Zřídka se můžeme setkat s rostlinami samosprašnými, častěji však s těmi, které mají zakrnělé prašníky. Tento jev lze často pozorovat u většiny druhů podrodu Gymnocalycium Pfeiff.

 

Literatura
Backeberg C., Das kakteenlexikon, : 170, 1976
Backeberg C., Die Cactaceae III :1749 a 1770, 1959
Frič A.V., O kaktusech a jejich narkotických účincích, Praha, : 9, 1924
Kaktusářské listy, : 61, 1932
Slaba R., Kaktusy - sukulenty V : 74, 1984
Smrž O., Kniha o kaktusech a jiných sukulentech, Chrudim, : 84, 1929

 

Autoři
Autor textu i foto: Václav Jiránek.
Rostlina pochází ze sbírky Václava Jiránka z Prahy-Modřan.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm