Taxon
Matucana krahnii (J.D.Donald) Bregman, Kakt. und and. Sukk., 37 : 253, 1986
Borzicactus krahnii J.D.Don., Cact. Succ. J. Amer., 51 : 52, 1979
Matucana calliantha Ritt., Kakteen in Südamerika, 4, p. 1490, 1981
Matucana calliantha var. prolifera Ritt., Kakteen in Südamerika, 4, p. 1490, 1981
Jméno bylo zvoleno po jednom z objevitelů, současném znalci a sběrateli jihoamerických kaktusů, W.Krahnovi z NSR.

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ve stáří u báze odnožující, kulovitý, později válcovitý, 100-140 mm vysoký a 50-100 mm široký; pokožka tmavozelená, na slunci nahnědlá až načernalá; žeber 10-18, přímých, rozpadlých na kýlnaté kuželovité bradavky. Areoly kruhovité, 2-4 mm široké, s bílou plstí. Okrajových trnů 8-5, dlouhých 15-50 mm, odstávajících, někdy zkroucených nebo vzhůru zahnutých; středové 1-4 až 80 mm dlouhé, vzácně až 150 mm, běložluté až žlutohnědé, později šednoucí.
Květ
až 85 mm dlouhý a 70 mm široký, jednosouměrný; květní lístky ve spodních 2/3 srostlé v trubku, na koncích volné, zašpičatělé, celokrajné, červené; lůžko květní kulovité, nazelenale červené a stejně jako trubka šupinaté a chlupaté; nitky tyčinek bílé, někdy nahoře načervenalé, prašníky žluté; čnělka narůžovělá, blizna běložlutá.
Plod
kulovitý obvejčitý, červenohnědé barvy, ochlupený a ve zralosti pukající podélnými prasklinami a vysychající.
Semena
1 x 1,3 x 1,5 mm velká, šedohnědá, testa bradavičnatá s výraznými zbytky svraskalé kutikuly.

Variety
M.krahnii byla během krátké doby sbírána a introdukována několika sběrateli. Vedlo to ke komplikacím, resp. k používání dalšího neplatného jména - M.calliantha Ritt. - které bylo publikováno později. Do sbírek pronikla řada různých morfologicky mírně odlišných forem, které sběratelé označili :
M. calliantha var. prolifera Ritt., popsaná současně s nominální varietou.
Odlišuje se údajně silně trsovitým vzrůstem a menšími (jen) 70 mm dlouhými květy. Je ztotožněna s M.krahnii (J.D.Don.) Bregman.
Submatucana calliantha var. gigantea (KK 758) provizorní jméno navržené K.Knížetem pro robustnější ekotypy.
M. krahnii f. gracilis (DM 65) provizorní označení drobnějších jedinců s jemnějším otrněním.
M. krahnii var. prolifera (L 178a) označení A.B.Laua pravděpodobně pro fenotypy blízké Ritterovým M. calliantha var. prolifera, tj. pro silně odnožující jedince u Chanchillos (Amazonas, Peru).
Submatucana krahnii var. major (KK 758 a), jméno navržené provizorně pro robustní, silně válcovité ekotypy z izolovaného údolí blízko typového naleziště.
Vzhledem k tomu, že různí sběratelé sbírali svoje nálezy na plošně omezeném areálu, kde se vyskytuje obrovské množství rostlin, nelze žádnou varietu ani formu uznat za samostatný taxon a je nutné je zařadit pod jediné jméno - M. krahnii.

Výskyt
Typová lokalita na východním břehu řeky Maraňon, asi 16 km od osady Balsas v provincii Chachapoyas, Peru, kde ji jako první sbíral P.C.Hutchinsos (PCH 4954). Roste na kamenitých svazích kaňonu řeky v nadmořských výškách asi 1800 m, většinou pod keři v polostínu, kde ji pozorovali i autoři tohoto textu.

Pěstování
Matukány z kaňonu Rio Maraňon mají vyšší požadavky na teplotu než vysokohorské druhy téhož rodu. V přírodě neklesají minima pod 20 stup. C. Rostliny proto vždy přezimujeme při teplotách nad 12 stup. C, což je již dostatečná hodnota pro zabránění vzniku rezavých nekrotických skvrn na stonku. V době růstu, který většinou nebývá přerušen letní stagnací, vyžadují pravidelnou zálivku, příznivě působí i přihnojování běžnými hnojivy. Květy vyrůstají od května do října v závislosti na dostatečné zálivce, přísunu živin, nutné je i dostatečné sluneční záření. Rozmnožuje se dobře výsevem semen. Semenáče začínají kvést již ve velikosti 3 cm, což může být již v třetím roce jejich života. V suchém prostředí jsou přednostně napadány roztočí (červeným pavoučkem).
Na snímku je rostlina sbíraná K.Knížetem na typové lokalitě u Balsas, Peru, 1981.

Poznámky
Jde o druh blízký dalším druhům - M.formosa, M.tuberculata a M.paucicostata. Všechny rostou v kaňonu Rio Maraňon ve stejné provincii a prakticky i ve stejných ekologických podmínkách. I v kultuře vypadají dosti podobně a z taxonomického hlediska je pravděpodobné, že dojde k jejich dalšímu sjednocení, C.Backeberg před lety ustanovil samostatný rod Submatucana - právě pro druhy vybavené ochlupenou květní trubkou a květním lůžkem. Protože však jde o znak nestabilní a konečně ani ne příliš významný, je rod Submatucana právem zavrhován. Naopak američtí (i někteří angličtí) neuznávají ani rod Matucana a spolu s větším počtem dalších rodů je řadí do rodu Borzicactus. Toto členění však není běžné na evropském kontinentu používáno. Uznávám také není rod Incaica, navržený F.Ritterem pro matukány s krátkým a vícesouměrným květem. Dnes považujeme různé formy květů u Matucana za ekomorfologické přizpůsobení druhu (kolibříci, velké druhy hmyzu, drobné vosy a včely).
Podobně se u Matucana setkáváme s různým tvarem a stavbou semen. To je vysvětlováno jako přizpůsobení se šíření semen vodou. Je totiž zřejmé, že původně vysokohorské matukány se druhotně šíří do teplých a podstatně vlhčích východních oblastí andského předhůří. Zde se musely adaptovat na jiné opylovače, jiný vodní režim (zejména časté přívaly apod.), což vedlo k uvedeným rozrůzněním vývojových tendencí, zejména ve tvaru květu a ve stavbě semen.

Literatura
Bregman R., A.Meerstadt, P.Meis, A.B.Pullen, Succulenta, 66 : 158-162, 1987
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 4 : 1490-1491, 1981
Říha J., Kaktusy 74, 9 : 3-6, 1974
Říha J., Kaktusy, 16 : 134-136, 1981

Autoři
Na snímku je rostlina sbíraná K.Knížetem na typové lokalitě u Balsas, Peru, 1981.
Text a foto: R.Šubík a J.Říha.