Taxon
Mammillaria mainae K.Brandegee, Zoë. 5 : 31, 1900
Tento druh byl pojmenován po své objevitelce F.M.Mainové.

Popis
Tělo
zpravidla jednotlivé, zpočátku ploše kulovité, později až 80 mm široké a protáhle kulovité, 100 i více mm vysoké, slabě odnožující jen ve stáří; epidermis hnědavě šedozelená až modrozelená; bradavky pevné až kuželovité, ve spirálních řadách 8:13; areoly skoro holé; axily holé. Okrajových trnů 10-18, žlutavých s tmavší špičkou, 6-10 mm dlouhých, rovných, paprskovitě uspořádaných, tence jehlovitých; středové trny 1-2 (-3), silnější než okrajové, háčkovité, 15-30 mm dlouhé, světle žlutavé, ke špičce tmavší, v háčku až tmavohnědé.
Květy
četné z axil okolo temene, asi 20 mm dlouhé a 25 mm široké; okvětní lístky kopinaté, bílé s výrazným fialově červeným středním proužkem; tyčinky s červenofialovými nitkami a žlutými prašníky; červenofialová blizna se 6-8 dlouhými, z květu vyčnívajícími laloky; poupata světle zelená.
Plody
oválné, červené, asi 20 mm dlouhé.
Semena
černá, polomatná.

Variety
Variety ani formy nebyly popsány. Je uniformní, bez výrazných odchylek.

Výskyt
naleziště Mammillaria mainae jsou v USA, jižní části Arizony a v Mexiku v Sonoře u Hermosillo, v Sinaloa u Fuerte. Roste v polostínu pod keři v travinách, ve štěrkovité a písčité zemi. V oblastech Sonorské pouště je mimořádně teplé a suché podnebí. Srážky jsou zpravidla jen v období od června do září.

Pěstování
Pěstování obdobné jako u většiny druhů série Ancistracanthae. Roste poměrně dobře na vlastních kořenech. Vyžaduje však dostatek slunce a tepla, propustný, spíše minerální substrát, zálivku mírnou a jen za teplého počasí. Je citlivá na déletrvající vlhko. Vhodný je mírně kyselý substrát, 5-6 pH. Zimní stanoviště raději světlé s teplotou neklesající pod 8 stup. C, lépe však vyšší (10-12 stup. C). Množí se výsevy, odnožuje jen málo ve stáří. Malé semenáče jsou poměrně choulostivé. M.mainae není samosprašná.

Poznámky
Mammillaria mainae byla popsána v časopise "Zoë", vydávaném v San Diegu kolem roku 1900 znalkyní a autorkou popisů hlavně kalifornských kaktusů Katherine Brandegee.
Podle Huntova rozdělení mamilárií z roku 1971 patří do podrodu Mammillaria, sekce Hydrochylus, série Ancistracanthae. Tato série je dále dělena na několik skupin. M.mainae v této sérii stojí samostatně, protože se některými znaky liší od ostatních druhů.
Ve sbírkách je poměrně málo rozšířena, přestože jde o velmi pěkný a dlouho známý druh.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3293, 1961
Backeberg C., Das kakteenlexikon, p. 245, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 400, 1983
Habermann V., Kaktusy 75, 11 : 28-30, 1975
Klikar J., Kaktusy, 19 : 44-45, 1983
Pibeam J., Mammillaria. A collector`s guide, p. 87-88, 1981

Autoři
Text: Jan Klikar.
Foto: Karel Crkal.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky P.Pavlíčka z Chrudimi.