Název
LEPISMIUM MEGALANTHUM (Loefgr.) Backeb.
 

Taxon
Lepismium megalanthum (Loefgren) Backeberg, Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 155, 1935
Rhipsalis megalantha Loefgren, Monatsschr. Kakt.-Kunde, 9 : 134, 1899
Řecký výraz megalanthus odpovídá latinskému grandiflorus, čili velkokvětý.

 

Popis
Tělo
rozkladitý keř s rovným krátkým kmínkem, z něhož vyrůstají převislé nebo nakloněné větve, obojí matně šedozelené nebo hnědavé barvy, s drsným poněkud proužkovaným povrchem. Průměr větví 10-15 mm, délka 250-400 mm; koncové články vroubkované, dichotomicky větvené nebo častěji vějířovitě uspořádané, zpočátku světlezelené, 80-150 mm dlouhé nebo delší. Areoly zpočátku nahloučené při vrcholu, dorůstáním článku se později rozdělí po celé délce článku. Nekvetoucí areoly jsou v úrovni epidermis, narůstáním semeníku a později plodu se zanoří asi do jedné třetiny průměru článku a vytvoří hlubokou plstnatou jamku. Šupiny pod areolou přitisklé, 1-1,5 mm dlouhé, okrouhlé, kožovité, červenohnědé, zpočátku obrvené, na vrcholu s jednou štětinou.
Květ
poupě 15-20 mm dlouhé, nazelenalé, soudkovitého tvaru; květ žlutobílý, široce zvonkovitý, 40-50 mm široký; okvětní lístky protáhle vejčité až protáhle oválné, 20-25 mm dlouhé, při vrcholu narůžovělé, v jícnu nazelenalé; nitky tyčinek žlutobílé, 10-15 mm dlouhé, tenké; prašníky žluté, 0,9-1,2 mm dlouhé, protáhle vejčité; čnělka žlutobílá, asi 12 mm dlouhá, 0,7 mm široká; blizna se 4-
7laloky, žlutobílá.
Plod
bílý, kulovitý až protáhle vejčitý, zapuštěný v areole; na sluneční straně může mít růžové líčko.
Semena
hnědočerná, protáhle vejčitá, asi mm dlouhá, na povrchu drobně jamkovitá.

 

Variety
Lepismium megalanthum je výrazně uniformní druh, bez významnějších odchylek.

 

Výskyt
L. megalanthum pochází z jižní Brazílie, typ byl popsán z okolí Sao Paulo. Má značně velkou výškovou amplitudu - od mořského pobřeží v tropickém pralese až do horského temperovaného lesa ve výšce 2600 m n. m. Roste buď jako petrofyt na skalách a velkých balvanech, nebo jako epifyt na kmenech stromů.

 

Pěstování
Jedná se o nenáročný epifyt, který bývá pěstován jak okenními pěstiteli, tak na epifytních kmenech spolu s dalšími tropickými rostlinami. Je značně nenáročný na prostor - vytváří závěsy víc než 150 cm dlouhé. Podmínkou úspěšného pěstování tohoto druhu je dostatečně teplý skleník a vysoká vzdušná vlhkost (podobně jako pro kultivaci různých druhů rodu Pereskiopsis). Zimní teplota by neměla dlouhodobě klesnout pod 15 stup. C. Nejvýhodnější je pěstování v závěsných nádobách (děrované květináče, drátěné či dřevěné košíčky) či na epifytním kmeni. Vyžaduje vzdušný porézní substrát, nejlépe různé orchidejové směsi (rašeliník, dřevěné uhlí a hrubá listovka stejným dílem, případně napůl s drceným molitanem). Při pěstování v nepropustných nádobách v běžné zemi rostliny často trpí kořenovými hnilobami, zastavují růst, krní a vypadají nevzhledně. Množení téměř výhradně řízky po celou vegetační dobu.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy.

 

Poznámky
Informace není k dispozici.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 693, 1959
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 290, 1986

 

Autoři
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy.
Kresba: Jarmila Haldová.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a jedna