Název
GYMNOCALYCIUM UEBELMANNIANUM Rausch
 

Taxon
Gymnocalycium uebelmannianum Rausch, Succulenta, 51 : 62-64, 1972
W.Rausch pojmenoval tento svůj nález na počest švýcarského odborníka na kaktusy Jižní Ameriky Wernera Übelmanna, který jej na odlišnost nového druhu upozornil.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý až kulovitý, 10 mm vysoký a 70 mm široký; pokožka šedozelená, žeber 8-12 (také až 16), přímých, zářezy rozdělených v hrbolce 5-8 mm dlouhé, pod areolami s ostrými hranami. Kořen řepovitý až kůlový. Okrajových trnů 5-7 (-9), přilehlých až mírně odstávajících, 5-15 mm dlouhých, pružných a nepíchavých, ke stonku zahnutých, bělavé barvy; středové trny chybějí, vzácně 1 slabý, 5 mm dlouhý.
Květ
35 mm dlouhý a široký, široce nálevkovitý; vnější okvětní lístky kopinaté, zelenožluté barvy; Vnitřní okvětní lístky poněkud užší, kopinaté, celokrajné se zaoblenou apikální částí, bělavé barvy, na bázi někdy narůžovělé; čnělka žlutavě bílá, někdy nazelenalá, blizna žlutá; květní lůžko kuželovité, leskle zelené s hnědavými šupinami.
Plod
kulovitý, asi 6 mm široký, zelené barvy.
Semeno
1 mm velké, testa matně černá s bazálním hilem.

 

Variety
Nebyly žádné popsány. Původní Rauschův soubor sbíraných rostlin nebyl velký, a tak další sběry zákonitě přinesly zjištění, že G.uebelmannianum je poněkud plastičtějším taxonem. K určitým změnám vzhledu dochází v kultuře - tvar těla se mění na kulovitý až protáhle kulovitý, také květy byly zjištěny větší. To vše je v toleranci přírodní proměnlivosti taxonu.

 

Výskyt
Argentina, provincie La Rioja, Sierra de Velasco, v nadmořské výšce 2200-2800 m, typový sběr pod číslem WR 141, na kamenitých stráních mezi bloky skal v porostech trav a lišejníků.

 

Pěstování
Jedná se o miniaturní druh, jehož růst na vlastních kůlových až řepovitých kořenech je poměrně pomalý. Dospívá ve velikosti 2-3 cm, což trvá 4-5 let. Pro urychlení růstu lze doporučit roubování na malé podnože všech běžných druhů. Ani pravokořenné exempláře však nejsou choulostivé a snášejí ve vegetaci i trvale vlhký substrát a v zimě poklesy teplot k nule. Stuchlík (1987) doporučuje slunné stanoviště, na kterém se velmi dobře vyvíjí otrnění a rostliny ochotně nasazují poupata. Podle našich zkušeností však ani v polostínu není vzhled ani růst a vývoj květů nijak omezen, naopak při menší intenzitě oslunění narůstají zejména mladé rostliny. G.uebelmannianum je vhodné pro pěstování v nejrůznějších podmínkách. Dobře toleruje výkyvy životních podmínek předokenních skleníčků, balkónových pěstebních zařízení i podmínky interiéru ("za oknem"), podobně jako G.andreae a G.baldianum.

 

Poznámky
W.Rausch nalezl tento druh při své první cestě po Argentině a považoval jej za bělokvětou formu G.baldianum, později za formu G.andreae. W.Übelmann, který předtím naleziště obou známých druhů navštívil, jej však upozornil na rozdíly jak v poloze nalezišť, tak ale i na některé morfologické rozdíly všech populací. Rausch tedy na oplátku pojmenoval novou populaci ze Sierra Velasco "na počest obchodníka s kaktusy W.Übelmanna..." Sám však uvádí, že se jedná o druh příbuzný s G.andreae a G.baldianum, která rostou v nižších nadmořských výškách. Porovnáme-li stonky, květy, plody i semena zástupců v kultuře, nelze se ubránit dojmu, že se skutečně jedná o blízce příbuzné taxony a nelze vyloučit přehodnocení jejich taxonomické úrovně v budoucnosti. Stuchlík (1987) uvádí, že kulturní rostliny mají větší květy, což souhlasí i s našimi poznatky. Nepotvrzuje však větší plody, jejichž velikost upravuje bez komentáře Schütz (1986) z 6 mm na 16 mm.

 

Literatura
Rausch W., Succulenta, 51 : 62-64, 1972
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, Brno 1986
Stuchlík S., Kaktusy, 23 : 27-29, 1987

 

Autoři
Text: Jan Říha.
Foto: Jan Král.
Na snímku je importní rostlina ve sbírce autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet