Název
GYMNOCALYCIUM SCHATZLIANUM Strigl et W.Till
 

Taxon
Gymnocalycium schatzlianum Strigl et W.Till, Kakteen und anderen Sukkulenten, 37 : 250, 1985
Druh je věnován bývalému řediteli ochranné a typové sbírky Botanické zahrady města Lince, Stefanu Schatzlovi.

 

Popis
Tělo
nejčastěji zploštěle kulovité, více než 120 mm široké a 80 mm vysoké, temeno vpadlé, holé, v období sucha a u dlouhotrnných jedinců většinou zakryté trny; žeber 16-20, rovných, na bázi asi 20 mm širokých, rozdělených do plochých, mírně hranatých hrbolů. Areoly od sebe vzdáleny asi 20 mm, nezapuštěné, kruhovitě oválné s krátkou bílou plstí, která se dlouho udržuje. Trny uspořádány paprskovitě, tenké, rovné, tuhé, silně pichlavé, barvy světlé rohoviny s tmavou, nejčastěji červenohnědou bází; Okrajových trnů 9-11, postranní a dolů směřující nejdelší (až 25 mm); středový trn (1) 4-7, jeden z nich často delší, až 30 mm, všechny stejně silné jako trny okrajové; v ojedinělých případech trny sotva 10 mm dlouhé.
Květy
vyrůstají z temene, široce nálevkovité, 60-75 mm dlouhé, 70-80 mm v průměru; trubka krátká, 15 mm dlouhá, 10 mm v průměru, tmavě olivově zelená, pokrytá světle lemovanými, široce okrouhlými šupinami; vnější okvětní lístky kopisťovité, špičaté, asi 35 mm dlouhé a 7 mm široké, žlutavě bílé se zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní lístky o něco kratší a užší, kopinaté, světlejší; tyčinky četné, přiléhající ke stěně květní trubky, nejnižší přiléhající ke čnělce, nitky bílé, tenké, prašníky žluté; čnělka silná, zelenavě bílá, málo zakřivených bliznových laloků 12-14, 6 mm dlouhých.
Plod
téměř kulovitý, asi 12 mm dlouhý, tmavě zelený.
Semena
1,5 mm dlouhá a široká, 1 mm silná, černá, matná, jen málo pokrytá zbytky kutikuly, hilum velké, oválné, bez zesíleného okraje.

 

Variety
Žádné variety ani formy popsány nebyly. Podle dosavadních znalostí není druh příliš variabilní, určité rozdíly jsou pouze v délce trnů.

 

Výskyt
Typové naleziště Bacare v nadmořské výšce 300 m v provincii Buenos Aires, Argentina. Rostliny sbíral poprvé v roce 1972 W.Rausch pod číslem
R 541 a po něm J. a B. Piltzovi pod číslem
P 93.

 

Pěstování
Pěstování se neliší od rostlin okruhu G.gibbosum, je tedy jednoduché. Vzhledem k mírnějšímu, téměř přímořskému klimatu naleziště, však nelze očekávat, že by rostliny byly tak tolerantní k zimním poklesům teploty pod bod mrazu, jako G.gibbosum.

 

Poznámky
Tento druh byl již v roce 1975 poprvé uveden pod názvem Gymnocalycium schatzlianum Koop et Klein v Seznamu sběrových čísel W.Rausche, který vyšel vlastním nákladem Klubu rakouských kaktusářů. Platný popis byl však publikován až 10 let později jinými autory, poté co byly rostliny 13 let sledovány v kultuře a byla zjištěna konstantnost znaků. Dle názoru F.Strigla a W.Tilla představuje tento druh důležitý spojovací článek mezi gymnocalycií z Uruguaye, jihovýchodní Paraquaye a jižní Brazílie ke gymnokalyciím z Patagonie. Ojediněle se vyskytly úvahy zda Gymnocalycium schatzlianum Strigl et W.Till není totožné s do té doby málo známým Gymnocalycium hyptiacanthum (Lem.) Br. et R. Po znovunalezení tohoto druhu v Uruguayi byly však mezi nimi zjištěny významné rozdíly a není pochyb o tom, že se jedná o naprosto rozdílné taxony. Je zajímavé, že u květů G.schatzlianum se projevuje heterostylie (formy s dlouhou a krátkou čnělkou), přičemž květy s krátkou čnělkou mají též krátkou květní trubku a naopak. Pro optimální násadu plodů se doporučuje křížit rostliny s rozdílnou délkou čnělky. Jak se zdá, je tímto způsobem ztížena autogamie a je zajištěna alespoň minimální výměna genů v izolované populaci. Druh patří do příbuzenství Gymnocalycium gibbosum (Haw.) Pfeiff., od něhož se liší zejména široce nálevkovitými květy, s krátkou květní trubkou, mírně páchnoucími po chinosolu. Habitem má nejblíže k nově překombinovanému Gymnocalycium platense var.ventanicola (Speg.) Kiesling, od něhož se liší, kromě květy, též světlejší barvou epidermis a širšími a ploššími žebry. G.schatzlianum náleží do série Baldiana Buxb.. Vyobrazená rostlina, která představuje méně vytrněnou formu, je teprve na počátku kvetení, následující den jsou květy asi dvojnásobné a zcela zakrývají tělo rostliny.

 

Literatura
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 120, 1987
Slaba R., Kaktusy, 19 : 89, 1983

 

Autoři
Text a foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri