Název
GYMNOCALYCIUM GLAUCUM Ritt.
 

Taxon
Gymnocalycium glaucum Ritter, Sukkulentenkunde 7-8 : 37, 1963
Podmětem ke jménu rostliny bylo sivo-až šedomodré ojínění epidermis, které se však vytváří většinou jen na rostlinách v jejich domovině.

 

Popis
Tělo
zabarveno do šedozelena (šedý tón silně převládá nad zeleným), ploché, ve stáří polokulovité, v dospělosti 50-120 mm široké. Kořen bílý, kuželovitý, 100-120 mm dlouhý, tvrdý. Žeber 10-16, tupých a širokých, na areolách zesílených, 7,5-15 mm vysokých, pod areolami hrbolkovitě vystupujících, s příčnými brázdami. Areoly značně plstnaté, bílé, oválné, 7,5-15 mm dlouhé a 5-7,5 mm široké, u starších exemplářů téměř 2 x delší než širší, vyvýšené, asi 15 mm od sebe vzdálené. Mladé trny načervenale hnědé, starší zašedlé, uspořádané hřebenovitě do 2-3, řidčeji 4 bočních párů, k tomu jeden nepárový, směřující dolů; všechny silné, v průřezu kruhovité, nejčastěji 20-40 mm, výjimečně 70 mm dlouhé, prostřední pár nejdelší, spodní obvykle nejkratší, zřídka na horním konci areol ještě jeden nepárový, odstávající, nejkratší trn.
Květy
poblíž temene, bez vůně, 35-55 mm dlouhé a 25-45 mm široké; trubka nálevkovitá, 7-12 mm dlouhá, uvnitř purpurová, zevně načervenale, nazelenale, nahnědle a namodrale tónovaná, dole více červená s téměř stejně zabarvenými, bíle lemovanými, okrouhlými šupinami s nasazenými drobnými, tmavými špičkami; nitky 3-8 mm dlouhé, hnědopurpurové, prašníky krémové hnědé až růžové, oválné, směřující dovnitř; pyl bílý; čnělka bledě zelená, k bázi načervenalá, 1,5 mm silná, 12-16 mm dlouhá, bliznové laloky bledě žluté, v počtu 9-12; vnitřní okvětní lístky 13-21 mm dlouhé, 1,5 3 mm široké, nahoře oblé, se špičkou nebo bez, bílé a ve spodní části purpurové; vnější okvětní lístky kratší a širší, k bázi se nezužující, více zelenavé, růžově lemované, přecházející v šupiny.
Plod
25-30 mm dlouhý a 15-20 mm silný, dole načervenalý, v horní části šedozelený se šupinami, při dozrání puká podélně.
Semena
hojná, 1 x 0,75 x 0,5 mm velká; testa černá, jemně hrbolkovitá, na okraji hila poněkud ven podvinutá; hilum bílé, bazální, dlouhé, dolů poněkud prodloužené, mírně vystouplé.

 

Variety
Variety popsány nebyly, ale sběratelé F.Ritter, A.Lau a manželé Piltzovi, kteří navštívili typovou lokalitu a její blízké okolí, upozornili na několik morfologických odchylek na několika stanovištích:
FR 961, P 36, P 218 - rostliny odpovídající typové varietě nebo jí blízké.
Lau 509 - morfotyp s menším počtem širších a nižších žeber, silně zakřivených hnědých trnů, 1-3, maximálně 5 v jedné areole.
Lau 512 - morfotyp s vyvýšenými hrbolci, trny shodné s formou Lau 509
P 36a - morfotyp s jedním středovým trnem a řepovitým kořenem až 0,5 m dlouhým. V Piltzově katalogu je tato morfologická odchylka uvedena jako dosud nepopsaná varieta.

 

Výskyt
Naleziště typu je jihovýchodně od Tinogasta v nadmořské výšce 1000 m v provincii Catamarca, poblíž hranic s provincií La Rioja v Argentině. Dosud známý areál rozšíření pak sahá ještě asi 50 km východně k Salicas do výšky 1600 m n. m. Rostliny rostou ve zvětralé žule téměř bez humusu nebo ve směsi štěrku a hlinitého písku (P 36a).

 

Pěstování
Výrazně řepovitý kořen předurčuje pěstování v minerálním propustném substrátu při nárazové zálivce. Optimální teplota pro růst je mírně nad 30 stup. C, rostliny snáší jak plné slunce, tak přistíněné stanoviště. Rostou velmi zvolna, v našich podmínkách jsou květuschopné asi po 6-8 letech při průměru asi 30 mm v případě pravokořenné kultury. Pro urychlení růstu lze doporučit roubování semenáčků na Pereskiopsis cv.

 

Poznámky
Gymnocalycium glaucum Ritt. lze řadit do série Mostiana Buxb. do příbuzenství komplexu velmi blízkých si druhů G.mazanense Backeb., G.weissianum Backeb., G.nidulans Backeb., G.guanchinense Schütz a G.ferrarii Rausch, tj. rostlin z hraniční oblasti mezi provinciemi Catamarca a La Rioja.
Vyobrazená rostlina je čerstvě aklimatizovaný import o průměru 55 mm. Přírůstek v našich podmínkách je dobře patrný podle změny zabarvení epidermis, kde dochází ke ztrátě výrazného sivého ojínění.
Svým vzhledem odpovídá morfotypu Lau 509.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 167, 1967
Donald J.D., Nat. Cact. Succ. J., 27 : 6, 1972
Frank G., Cact. Succ. J. (US), 49 : 66, 1977
Plesník F., Kaktusy 65, 1 : 26, 1965
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium p. 64, 1987

 

Autoři
Text a foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm