Název
GYMNOCALYCIUM DENUDATUM (Lk. et Pfeiff.)
 

Taxon
Gymnocalicium denudatum (Link et Pfeiffer, Abb. und Beschr. blühender Cacteen, II., 1, 1845
Echinocactus denudatum Lk. et O., Icones Plant. 17, 1828
Cereus denudatus Pfeiff.
Echinocactus denudatus typicus K. Sch.

 

Popis
Tělo
okrouhlé, později kulovitější, ve stáří odnožující, cca 30-80 mm široké, epidermis leskle tmavozelená. Žebra (5-8) zcela ploše oblá, zpočátku bez hrbolů, později s hrboly kolem areol; areoly řídké, daleko od sebe vzdálené. Okrajové trny (5) bělavě žluté, přitisknuté k tělu, 10-15 mm dlouhé, víceméně stočené.
Květy
téměř štíhlé trubkovité, až 50 mm široké s řídkými, v plném rozvití silně zpět zahnutími okvětními lístky.
Plod
podlouhlý.
Semena
1,5-1,6 mm široká, 1,8-2,4 mm dlouhá, tmavě hnědá až černá, přilbovitého tvaru, zvonkovitě rozšířená s bazálním odkloněným hilem; testa jemně hrbolatá, lesklá, málo potažená zbytky arilové pokožky; hilum ve středu prohloubené s houbovitým okrajem. Semena náleží do subgenu Gymnocalycium Pfeiff., subtypu Denudata Lk. et O..

 

Variety
V literatuře bylo popsáno značné množství variet, rozdíly mezi nimi jsou mnohdy nepatrné. Dle Backeberga (1959) jsou mnohé z nich nejasné a nelze vyloučit, že se jedná o kulturní hybridy či kultivary. Z importních zdrojů lze ve sbírkách vidět řadu dalších forem, které nelze přiřadit k žádným popsaným varietám. Nejpilnější byl japonec Y. Ito (1957), který popsal následující variety:
var. andersonium (Haage jr.) Y. Tto - 7 žeber, podlouhlý růst, přímé trny.
var. heuschkelianum (Haage jr.) Y. Ito 5-6 žeber, silně vpadlé areoly. 7 přilehlých trnů.
var. meiklejohnianum (Hagge jr.) Y. Ito - statné tělo, 7 žeber, trny přilehlé.
var. golzianum (Mndt) Y. Ito - nejasné.
var. roseiflorum (Hidm.) Y. Ito - kadeřavé petály s červeným nádechem.
var. scheidelianum (Hagge jr.) Y. Ito - 10 žeber s úzkými vystouplými hrboly a s nezakřivenými trny.
var. wagnerianum (Haage jr.) Y. Ito - 6 a více žeber, areoly bohatě plstnaté 2-3 silné trny.
var. wieditzianum (Haage jr.) Y Ito - tělo větší, 7 žeber příčně rýhovaných, jen 3 trny.
var. delaetianum (Haage jr.) Y. Ito - 8 žeber, vypouklé hrboly, vpadlé, bohatě plstnaté areoly, 3-4 trny.
B Schütz (1966) provedl řadu přeřazení. Variety
andersonianum,
heuschkelianum
meiklejohnianum přiřadil jako variety k Gymnocalycium fleischerianum Backeb.,
var. golzianum a platně nepopsané Gymnocalycium denudatum
var. paraguayense (Haage jr. ve 1. Mundt) Y. Ito n. n. popsal jako typické Gymnocalycium paraguayense (K. Sch.) Schütz, k němuž pak překombinoval variety
var. roseiflorum,
var. scheidelianum,
var. wagnerianum
var. wieditzianum na úroveň variety a konečně
var. delaetianum přiřadil jako varietu Gymnocalycium megalothelos (Sencke) Br. et R.
Bez taxonomických změn doposud zůstaly:
Gymnocalycium denudatum
var. backebergii Paž. (Fričiana III/15, 1963) - menší vzrůst.
var. octogonum Y. Ito (1957) - dle názvu 8 žeber, jinak neznámé.
var. flavispinum (Schelle) Y. Ito (1957) - žluté trny.
Z dalších, již neplatných jmen, lze uvést variety
durispinum,
roseum,
fulvispinum,
nigrispinum,
intermedium,
pentacanthum (což je Gymnocalycium horstii Buining) a při pečlivém pátrání by bylo jistě možné nalézt další.

 

Výskyt
Brasilie - Rio Grande do Sul, Uruguay - Tacuraembo, Riviera, Argentina - Misiones, Santa Ana.

 

Pěstování
Při pěstování se nesetkáme s potížemi. Optimální podmínky růstu jsou: humózní zem, přistíněné stanoviště, vlhký vzduch a teplota 30-35 stup. C. Zimujeme v suchu při teplotě 5-15 stup. C., světlo při zimování není podmínkou. Rostliny dospívají asi při průměru 60 mm.

 

Poznámky
Značně rozsáhlé geografické rozšíření je zjevně příčinou velké variability na nalezištích. Tu lze ale očekávat i u kulturních rostlin, neboť jsou v Evropě již pěstovány již od roku 1825 a zákonitě muselo dojít k "vyšlechtění" řady kultivarů. Proto, navzdory popisu, můžeme vidět i rostliny daleko větší a s většími počty trnů. Občas se setkáme s jedinci, jejichž květy mají zakrnělé prašníky.

 

Literatura
Backeberg C. Die Cactaceae III : 1701, 1959
Backeberg C. Das Kakteenlexikon, : 166, 1976
Ito Y., Explanatory Diagram of Austroechinocactanae, : 170, 1957
Schütz B., Fričiana VI, 40 : 11, 1966

 

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Rostlina na snímku pochází ze sbírky Václava Jiránka z Prahy.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a deset