Název
GYMNOCALYCIUM DAMSII (K. Sch.) Br. et R. var. DAMSII
 

Taxon
Gymnocalycium damsii (K.Schumann) Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 163, 1922
Echinocactus damsii K.Schumann, Gesamtbeschreibung Kakt. Nachtrag, p. 119, 1903
Druh byl pojmenován na počest Erika Damse.

 

Popis
Tělo
je jednoduché, zploštěle kulovité, nahoře oblé, temeno mírně propadlé, málo hrbolcovité; žeber 10, později i více, rovných, ostrými rýhami vzájemně oddělených a zřetelnými příčnými zářezy rozdělených na hrbolce, které jsou dole bradovitě protaženy, mladší jsou světle zelené, ve stáří tmavší, zejména pod areolami; rýhy vždy světle zelení. Areoly 15 mm vzdálené, eliptické, ty, z kterých vyrůstají květy, jsou kruhovité, až 3 mm v průměru. Trnů až 8, nejsou zřetelně odděleny okrajové od středních, šídlovité, až 12 mm dlouhé, bílé až tmavě tříslovinově hnědé, později šedé.
Květy
četné, vyrůstají ze svazku trnů, 60-65 mm dlouhé a 50 mm široké; květní lůžko poměrně velmi štíhlé a tenké, světle žlutozelené s vejčitými, bíle lemovanými šupinami; květní trubka nálevkovitá, dole vínově červená; vnější okvětní lístky zelené a na okraji červenavé, kopinaté, špičaté, vnitřní čistě bílé, poněkud větší, zakončené jemnou ostrou špičkou, na vrcholu zoubkované; tyčinky ve dvou řadách, kratší než květní trubka, nitky bílé, prašníky hnědavé; čnělka se 7 bílými rozprostřenými laloky o něco málo přesahuje tyčinky.
Plod
úzce válcovitý, šupinatý, ve zralosti červený, 25 mm dlouhý a 6 mm široký.
Semena
0,8-1 x 1-1,2 mm velká, téměř kulová s oválným bočním hilem, hnědá, matná, jakoby posypaná kakaovým práškem.

 

Variety
Vzhledem ke značnému geografickému rozšíření je tento druh značně variabilní. Páter Hammerschmidt z katolické mise v San Ignaciu ve východní Bolívii, nadšený sběratel kaktusů, objevil v šedesátých letech několik izolovaných populací s různými morfologickými odchylkami. Čtyři z nich popsal C.Backeberg v Descriptiones Cactacearum Novarum v roce 1963 jako nové variety:
var. centrispinum Backeb.
var. rontundulum Backeb.
var. torulosom Backeb.
var. tucavocense Backeb.
G.Frank kritizoval oddělení těchto čtyř variet a na sběrech A.Laua (Lau 361-363, Lau 369) dokazoval, že jedinou varietou, a to var.tucavocense, by bylo možné pokrýt všechny morfologické odchylky z území Bolívie. Tato varieta se liší od typu plochým, odnožujícím tělem zabarveným do hněda, žebra jsou rozdělena v hrbolce, trnů 5, přilehlých a silnějších než u typu. Květy jsou bílé až tmavě růžové.
V našich sbírkách byly jednotlivé variety vcelku dobře vyselektovány. Výjimku tvoří pouze var.centrispinum, jejíž rozdíl od nominální variety není příliš výrazný.

 

Výskyt
Rostliny odpovídající nominální varietě se nacházejí v severozápadní Paraguayi v okolí Bahia Negro (400 m n. m.), ostatní variety pak ve východní Bolívii. Rostou obvykle v trávě nebo ve stínu xerofytních keřů v mírně kyselém substrátu.

 

Pěstování
Při pěstování se nesetkáváme s žádnými potížemi. Rostlinám vyhovuje humózní substrát a přistíněné stanoviště, optimální teplota v době růstu 30-35 stup. C. Květuschopné jsou od průměru asi 30 mm.

 

Poznámky
Druh náleží do série Schickendantziana Buxb., podsérie Mihanovichiana Buxb. do příbuzenstva G.anisitsi (K. Sh.) Br. et R., G.joosensianum (Böd.) Br. et R., G.griseo-pallidum Backeb. a G.pseudomalacocarpus Backeb. Podle pozorování G.A.Essera na nalezišti G.anisitsi na levém břehu Rio Paraguay u Concepcionu v Paraguayi, lze v téže skupině rostlin nalézt exempláře odpovídající popisům G.damsii, G.anisitsi i G.joosensianum.
Barva květů typických G.damsii bývá vždy bílá, u bolívijských variet bývají květy barevnější, od světle růžových přes červenavě fialové až po tmavě fialové. V našich sbírkách jsou jako G.damsii označovány rostliny s krátkými, přímými trny, se širšími žebry, na rozdíl od G.anisitsii, které bývají více vytrněny, trny jsou delší a pokroucené. To je v dobrém souladu s původními popisy. Vyobrazená rostlina byla vypěstována ze semen od dr.B.Schütze, žlutozelený plod není doposud zralý, ve zralosti je červený.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1780, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 166, 1967
Donald J.D., Nat. Cact. Succ. J., 26 : 96, 1971
Frank G., Cact. Succ. J. (US), 49 : 149, 1977
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 50, 1987

 

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a ctyri