Název
GYMNOCALYCIUM BUENEKERI Swales
 

Taxon
Gymnocalycium buenekeri Swales, Cactus and Succulent Journal of Great Britain, 40 : 97, 1978
Druh je pojmenován po svém objeviteli Heinzi Bünekerovi.

 

Popis
Tělo
zpočátku polokulovité, později zřetelně válcovité, až 100 mm široké a u starých rostlin širší, tmavozelené, matné, na temeni narezlé; široce zaoblených žeber většinou 5. Areoly v mělkých zářezech, tyto zářezy u mladých jedinců někdy zcela chybějí; vlna areol je zpočátku bílá nebo světle žlutá, později tmavší, na starých areolách méně patrná. Středový trn žádný; okrajových trnů 2-5, nejčastěji 3, u starých rostlin až 25 mm dlouhé, většinou však kratší, na bázi asi 1 mm silné, lehce zahnuté a odstávající, poněkud paprskovité, ale ne zcela pravidelně, nejprve světle žluté, později světle hnědé.
Květy
poupata vyrůstají z mladých areol v blízkosti temene, růžově zelená s četnými šupinami, později zelenavá. Květy 45 mm dlouhé a 65 mm široké, světle růžově žluté s růžovým zadním pruhem až sytě růžové, jícen je poněkud tmavší; tyčinky se světle růžovými až hnědorůžovými prašníky, pyl světle hnědavý; čnělka světle zelená, většinou 9 bílých bliznových laloků.
Plod
zpočátku válcovitý, později vejčitý, ve zralosti zelený s malým počtem světle zelených šupin a s lesklým voskovitým povlakem, se zbytky květu, ve zralosti puká.
Semena
asi 1 x 1,5 mm velká, testa velmi tmavě hnědočervená s nápadnými dolíčkovitými prohlubněmi.

 

Variety
Variety ani formy popsány nebyly, druh je proměnlivý zejména v délce, síle, počtu a charakteru vytrnění.

 

Výskyt
Naleziště u Sao Francisco de Assis na plochých skalách, provincie Rio Grande de Sul, Brazilie. Lokalita je poměrně nevelká, bylo nalezeno pouze jediné místo, kde rostliny rostou na okrajích trsů travin.

 

Pěstování
Pro nedostatek rostlin nejsou s pěstováním tohoto druhu doposud velké zkušenosti. Zatím se zdá, že se jeho kultura nebude výrazně lišit od G.denudatum či G.horstii. Po období zimního vegetačního klidu přechází do vegetace pomalu, dobře prospívá na přistíněném stanovišti při teplotě okolo 35 stup. C. Zimování by nemělo být příliš chladné. Kvete od průměru asi 60 mm, odnožuje až ve vysokém věku při průměru těla přesahujícím 120 mm.

 

Poznámky
Tento druh byl spolu s Gymnocalycium horstii Buin. nesprávně zařazen F.Buxbaumem do jeho série Mostiana Buxb. Semena těchto druhů jsou sice menší, ale svými znaky náleží do série Uruguayensia Buxb., podsérie Denudata Buxb., do příbuzenství G.denudatum (Lk. et Otto) Pfeiff., G.fleischerianum Jajó ex Backeb., G.paraguayense (K. Sch.) Schütz, G.megalothelos (Sencke) Br. et R. a snad i G.paediophylum Ritt. ex Schütz. To je v dobrém souladu i s geografickým rozšířením této nejseverněji rostoucí skupiny gymnokalycií. Od G.denudatum de liší zejména menšími semeny, matnou epidermis a barvou květu, os G.horstii pak tmavozelenou epidermis, silnějšími a delšími trny a růžovými květy.
Gymnocalycium buenekeri Swales bylo původně popsáno Buiningem jako varieta Gymnocalycium horstii Buin., ale jméno je neplatné, neboť typ nebyl deponován v herbáři. Přestože G.J.Swales povýšil tento taxon na samostatný druh, je zřejmá jeho příbuznost s Gymnocalycium horstii Buin.
Gymnocalycium buenekeri patří k nejkrásnějším gymnokalyciím, zejména pro neobvyklou barvu květů. Je škoda, že zároveň patří k nejvzácnějším druhům tohoto rodu. Při jeho generativním množení se setkáváme s potížemi, častými v celém tomto příbuzenském kruhu - s částečnou sterilitou květů. Rostliny s dobře vyvinutými prašníky jsou vzácnější.

 

Literatura
Buining A.F.H., Kakt. und and. Sukk., 21 : 162, 1970
Havelík V., Kaktusy, 19 : 99, 1983
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 40, 1987

 

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Rostlina pochází ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a devet