Taxon
Gymnocalycium baldianum (Spegazzini) Spegazzini, Nuevas notas cactalogicas, p. 55, 1925
Echinocactus baldianus Spegazzini, Cactacearum Plat. Tentamen, p. 505, 1905
Autor popisu C.Spegazzini, pojmenoval tento druh na počest svého spolupracovníka pana Baldiho.

Popis
Tělo
zploštěle kulovité, tmavě popelavě šedozelené, solitérní, 40-70 mm široké a 25 mm vysoké s mírně vnořeným temenem bez vlny; 9-11 oblých žeber, 5-8 mm vysokých a 10-15 mm širokých, poměrně hlubokými příčnými zářezy zcela rozdělených do 4-6 hrbolců, které nejsou symetrické a dole jsou více méně bradavkovité. Areoly hluboce vnořené, téměř eliptické, 3 mm dlouhé a 1,5 mm široké, 5-7 mm od sebe vzdálené. Okrajových trnů 3-7, většinou 5, přímých nebo lehce zahnutých, špinavě světle popelavě šedých, 7-12 mm dlouhých; středové trny chybějí.
Květy
vyrůstají téměř z okraje temene, 35-40 mm dlouhé, trubka řídce šupinatá, tmavě šedozelená, šupiny zvolna přecházejí do purpurově červených nebo purpurově růžových okvětních lístků; nitky a čnělka růžově purpurové, prašníky a 6-laločná blizna bělavě žloutkově žluté.
Plod
šedozelený, asi 15 mm dlouhý a 8 mm široký, puká podélně.
Semena
tmavohnědá až černá, asi 1,3 x 1,5 mm velká, oválná, poněkud šikmo vejčitá; hilum bazální, oválné, ploché; testa matná, pokrytá zbytky kutikuly.

Variety
Ve starší, ale i v novější odborné literatuře, lze nalézt další jména nebo kombinace, které se blízce dotýkají Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. Jsou to jednak Gymnocalycium venturi Frič (Frič 1929), Gymnocalycium venturianum (Frič) Backeb. (Backeberg 1934) a Gymnocalycium baldianum var. venturi (Frič) Till (1972) a jednak Gymnocalycium sanguiniflorum (Werd.) Werd. Řadou autorů (např. Dölz 1938, Putnam 1969) jsou všechna uváděna jako synonyma, autoři jiní (např. Till 1972, Schütz 1986) obhajují nebo souhlasí s jejich oddělením od G.baldianum na úroveň variety či dokonce druhu. W.Till odůvodňuje kombinaci G.baldianum var. venturi následovně: tyto rostliny jsou větší než typ, mají silnější hrbolce a dvakrát větší květy. Podkladem k popisu této variety byly kulturní rostliny. Naleziště, uváděné Fričem (v horách v provincii Catamarca ve výšce 2000 m n. m.), souhlasí se současnými nálezy víceméně typických G.baldianum J. a B. Piltzových, W.Rausche i A.Laua. G.sanguiniflorum se v popisu liší od G.baldianum větším počtem trnů (7-9) a sytě krvavě zbarveným květem, méně významně pak tvarem těla. Popis G.sanguiflorum byl sestaven podle dvou rostlin zaslaných do Evropy, bez bližších znalostí o nalezišti, které C.C.Hoseus v roce 1926 udal jako Argentinu bez bližšího určení. Od této doby nebyly podobné rostliny v Argentině nalezeny. Poměrně značný, dosud známý areál rozšíření G.baldianum nutně vede k existenci řady stanovištních forem, na což i sběratelé vesměs upozorňují. Současně je si nutné uvědomit, že po velmi dlouhé a celkem bezproblémové kultivaci v evropských sbírkách, byly vyselektovány atraktivnější formy (větší květy, sytější barvy apod.). Skutečně se importní rostliny od kulturních obvykle liší menšími květy, velikost těl bývá menší a mají výrazně řepovité kořeny. Je nepravděpodobné, že by se dnes tento problém podařilo definitivně rozřešit bez znalostí situace na nalezištích, ale právě naleziště jsou u diskutovaných druhů či variet prakticky neznámá.
Koncem padesátých let nalezl Fechser i bělokvěté formy či variety tohoto druhu, naleziště však neuvedl, popsány tyto rostliny nebyly. Vyobrazená rostlina je zajímavá četnějšími, delšími a pokřivenými trny, pochází z kulturních rostlin.

Výskyt
Pohoří Siera de Ancasti, Catamarca, Argentina, v nadmořských výškách 900-1700 (2000) m. Rostliny nalezl J. B. Piltzovi - P 127 (Sa. Ancasti, 900 m), P 127a (Cuesta de Portezuelo, 1700 m), P165 (Cuesto de Totoral, 100 m), W.Rausch - R 150 (Andalgala, Hualfin) a A.Lau - Lau 501 (Siera Ancasti, 1000 m).

Pěstování
Při pěstování se nesetkáváme s žádnými potížemi, druh snáší i pěstitelské přehmaty. Kulturním rostlinám vyhovuje humoznější substrát, přistíněné stanoviště a během růstu teplota 30-35 stup. C. Importní rostliny sázíme raději do substrátu minerálnějšího. Květuschopné jsou rostliny od průměru asi 30 mm.

Poznámky
Gymnocalycium baldianum (Speg.) Speg. je řazeno do série Baldiana Buxb. do bližšího příbuzenství k G.andreae (Böd.) backeb., G.leptenthum (Speg) Speg., G.deeszianum Dölz, G.altagraciense Bozs. nom. prov. a k nedávno popsanému G.alboareolatum Rausch.

Literatura
Backeberg C., Kaktusář, 5 : 61, 1934
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1734, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 165, 1967
Dölz B., Kakt. und and. Sukk., p. 79, 1938
Donald J.D., Nat. Cact. Succ. J., 27 : 6, 1972
Frank G., Cact. Succ. J. (US), 49 : 18, 1977
Frič A.V., Kakteenjäger (ceník), 1929
Putman E.W., Synonymie rodu Gymnocalycium, 1969 (české vydání 1974)
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 31, 1987

Autoři
Text i foto: Václav Jiránek.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky autora textu.