Název
ESCOBARIA VIVIPARA (Nutt.) Buxbaum var. VIVIPARA
 

Taxon
Escobaria vivipara (Nuttal) Buxbaum, Österr. Bot. Zeitschr., 98 : 78, 1951
Cactus vivipara Nuttal in Frasers Cat. No. 22, 1813
Mammillaria vivipara (Nuttal) Haworth, Suppl. Pl. Succ., p. 72, 1819
Echinocactus viviparus (Nuttal) Poselger, Allg. Gartenz., 21 : 107, 1853
Mammillaria radiosa Engelm. f. vivipara Schelle, Handb. Kakteenkultur, p. 236, 1907
Coryphantha vivipara (Nuttal) Britton et Rose in Britton et Brown, Ani ilustrated Flora of the Northem United States ed. 2, 2 : 571, 1913
Druhové jméno viviparus v latině značí živorodý - živé rostlinky tvořící. E.vivipara většinou silně odnožuje a jednotlivé odnože už před oddělením od mateřské rostliny mají většinou vyvinuty čekací kořínky.

 

Popis
Tělo
menší či větší trsy jsou tvořeny tělíčky stlačeně kulovitého až protáhle vejčitého tvaru, v počtu 200 i více v jednom trsu. Tělo šedozelené, 20-150 mm dlouhé, 20-100 (150) mm široké. Bradavky 6-9 mm dlouhé, areoly 1,5-3 mm v průměru. Středové trny nejčastěji 4, dlouhé 12-19 mm, červené až černé, na bázi někdy bílé; okrajových trnů 12-20, bílých, 9-12 mm dlouhých, tenkých.
Květy
asi 38 mm v průměru, přibližně stejně dlouhé, růžové až purpurové, vnější okvětní lístky se zeleným pruhem, na okraji brvité; vnitřní okvětní lístky čárkovitě kopinaté až kopinaté, 12-25 mm dlouhé, 3-4,5 mm široké, na vrcholu zašpičatělé a třásnité; nitky tyčinek 6 mm dlouhé, prašníky žluté, 1 mm dlouhé, protáhlé; čnělka 12-25 mm dlouhá, s pěti až deseti laloky o délce 1,5-3 mm; květní lůžko za květu asi 6 mm dlouhé.
Plod
zelený, bez šupin nebo vzácně s několika šupinami, eliptický, 12-25 mm dlouhý, 9-15 mm v průměru.
Semena
hnědá, na povrchu jamkovitá, 1-1,2 mm dlouhá, 1,5-2 mm široká, 0,7 mm tlustá.

 

Variety
E.vivipara je velmi variabilní druh, proměnlivý hlavně v charakteru a intenzitě otrnění. Nejvýraznější variety jsou charakterizovány následujícími znaky:
var. radiosa roste nejčastěji jednotlivě, středové trny 3-4, okrajových 20-40, bílých až růžových, květy purpurově růžové.
var. bisbeana roste nejčastěji jednotlivě, středových trnů 5-6, okrajových 20-30, bílých až hnědých. Květy velké, 40-50 mm v průměru, růžové.
var. arizonica je jednotlivá až trsnatá, do 600 mm v průměru. Středových trnů 5-7, okrajových 20-30, květy 40-50 mm v průměru, tmavorůžové.
var. desertii nejčastěji jednotlivá, středových trnů 4-6, okrajových 12-20, květy menší, 25-30 mm v průměru, žluté, žlutozelené až růžové.
var. alversonii je nejčastěji jednotlivá, občas odnožující kořenujícími podzemními výběžky v písku. Středových trnů 8-10, bílých s červenou nebo černou špičkou. Okrajových trnů 10-20, bílých. Květy o průměru asi 30 mm, tmavočervené až růžové.
var. rosea bývá nejčastěji jednotlivá, s 10-12 středovými trny, které jsou bílé s červenou špičkou, s 12-18 okrajovými bílými trny a červenými až purpurovými květy o průměru 30-50 mm.

 

Výskyt
Tento taxon je pravděpodobně nejčastějším kulovitým kaktusem na území Spojených států. Roste na prériích Velkých Plání v jalovcových křovištích na Východě i Západě. Na severu dosahuje jihokanadských provincií Alberta a Manitoba, směrem k jihu je rozšířen v Oregonu, Montaně, Minnesotě, Kansasu, Utahu, Novém Mexiku, Texasu a Oklahomě. Můžeme jej najít v nížinách, tak v podhorském pásmu a řidčeji na dolním okraji subalpínských lesů ve výšce 3000 m nad mořem. Ve Skalistých horách v Coloradu poblíž Boulderu jsem nacházel ve společnosti Pediocactus simpsonii v řídkých borových lesích až do výšky 3100 m nad mořem, což je pravděpodobně jeho výškový rekord. Nejčastěji se vyskytuje na zatravněných vápencových i žulových sutích nebo v husté trávě na písčitých naplaveninách.

 

Pěstování
Escobaria vivipara var.vivipara patří spolu s Pediocactus simpsonii a zimovzdornými opunciemi k nejodolnějším venkovním kaktusům. Venku v dostatečně propustném substrátu zcela bez ochrany snáší bez problémů zimní plískanice a oblevy. Rostliny z mé sbírky, různého původu - většinou z hor Colorada, Wyomingu a Utahu, bez poškození přežily zimu 1986-87, díky se únorové teploty déle než týden pohybovaly okolo -30 stup. C a přes den pálilo slunce. Je rovněž ideálním druhem pro celoroční pěstování v netopeném skleníku či pařeništi. Snadno se množí semeny - semenáčky vyžadují dostatek čerstvého vzduchu, anebo odnožemi (u odnožujících forem). Není třeba je roubovat.
Foto: Karel Crkal.

 

Poznámky
Komplex druhu E.vivipara je dlouhá léta znám pod jménem Coryphantha vivipara. Buxbaum (1951) jej převedl do rodu Escobaria pro odlišnou stavbu květů, obrvení květních lístků a zejména pro odlišnou stavbu testy semen. Weniger jej jednoznačně řadí mezi mamilárie (stejně jako ostatní eskobárie a koryfanty).

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2996, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 823, 1982
Earle W.H., Cacti of the Southwest, p. 156, 1980
Fischer P.C., Cact. Succ. J. US, 51 : 286-287, 1979
Fischer P.C., Cact. Succ. J. US, 52 : 27-28, 186-191, 1980
Fletcher R. et coll., A handbook of rare and endemic Plants of New Mexico, p. 80, 1984
Chmelíček J., Živa, 22 : 217-218, 1974
John V., Říha J., Kaktusy 81, 17 : 63-66, 1981
Šedivý V., Aztekia, 4 : 17-20, 1981
Weniger D., Cacti of Texas, p. 179, 1984

 

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text: Josef Halda.
Kresba: Jarmila Haldová.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a devet