Název ERYTHRORHIPSALIS PILOCARPA (Loefgr.) Berg. |   Taxon Erythrorhipsalis pilocarpa (Loefgren) Berger, Monatschr. Kakt. - Kunde, 30 : 4, 1920 Rhipsalis pilocarpa Loefgren Monatschr. Kakt. - Kunde, 13 : 52, 1903 Pfeiffera rhipsaloides Loefgren Monatschr. Kakt. - Kunde, 13 : 54, 1903 Latinský název pilocarpus vyjadřuje "s chlupatým plodem". |   Popis Tělo Robustní epifytní keř s převislými větvemi o průměru asi 15 mm; barva větví hnědočerná anebo šedavá, s vrásčitou epidermis. Články po dvou až 3-6, okrouhlé, jemně vroubkované, válcovité, 10-120 mm dlouhé, 5-10 mm v průměru; špinavě šedozelené, často sivé, na sluneční straně s purpurovým nádechem. Výrazná podélná žebra v počtu 8-10, nepravidelně vroubkovaná, s areolami blízko sebe. Každá areola nese 3--10 štětin o délce 4-8 mm, měkkých, papírovitých, často pokroucených či přitisklých k povrchu epidermis, avšak vlna v areolách zcela chybí. Šupiny velmi malé, asi 1 mm široké, vlasovitě oděné, hnědavě purpurové nebo načernalé. Květy jednotlivé nebo po dvou, velmi vonné, o průměru 25-30 mm; okvětní lístky dlouze vejčité až protáhle oválné, 12-15 mm dlouhé, 3-5 mm široké, světle žluté zeleně naběhlé anebo bílé či krémové s růžovými špičkami, v jícnu nazelenalé; nitky tyčinek bílé nebo nazelenalé, 8-10 mm dlouhé, protáhle oválné; čnělka bělavá nebo nazelenalá 15-20 mm dlouhá, tenká; blizna 3-5laločná, bělavá; šupinky na květním lůžku červenohnědé, areoly s 10 štětinami 5-8 mm dlouhými. Plod 12-15 mm dlouhý s přibližně stejným průměrem, vejčitý, ostře červený, se žlutými štětinami. Semena černá, na povrchu jemně tečkovaná, asi 1,8 mm dlouhá. |   Variety jedná se značně uniformní druh bez výraznějších odchylek. Ve sbírkách jsou pěstovány formy s různě intenzívně vybarvenými květy - od bledožluté po sytě žlutou či s květy bílými až krémovými. Druh velmi ozdobný výraznými plody. |   Výskyt E.pilocarpa je znám z Brazílie, z oblasti Sao Paulo a Rio de Janeiro. Je nalézán v tropickém pralese v různých nadmořských výškách, nejčastěji na skalách nebo kmenech stromů, na značně exponovaných stanovištích, nezřídka na úpalu, kde se stonky zbarví do purpurova. |   Pěstování Epifyt horských brazilských tropů se kupodivu chová v našich sbírkách velice skromně - není zdaleka tak náročný na teplo jako většina ostatních rhipsalisů a rovněž v zimě k přezimování stačí teploty kolem 10 stup. C i méně, aniž by nějak výrazně strádal. Vyžaduje silně porézní substrát, ať už humózní, anebo minerální, časté rosení a dostatek světla. Množení téměř výhradně řízky - roubování není nutné, i když naroubován na kmínku pereskie vytváří časem stromečky a roste mnohem kompaktněji. Fotografovaná rostlina ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy, kresba Jarmily Haldové. |   Poznámky Tento druh je častým hostem v našich sbírkách, ať už pro nenáročnost nebo pro ochotu několikrát během roku kvést, takže se můžeme těšit zároveň z květů i plodů. |   Literatura Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 711, 1959 Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 170, 1986 |   Autoři Fotografovaná rostlina ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy, kresba Jarmily Haldové. |
| |