Taxon
Erythrorhipsalis pilocarpa (Loefgren) Berger, Monatschr. Kakt. - Kunde, 30 : 4, 1920
Rhipsalis pilocarpa Loefgren Monatschr. Kakt. - Kunde, 13 : 52, 1903
Pfeiffera rhipsaloides Loefgren Monatschr. Kakt. - Kunde, 13 : 54, 1903
Latinský název pilocarpus vyjadřuje "s chlupatým plodem".

Popis
Tělo
Robustní epifytní keř s převislými větvemi o průměru asi 15 mm; barva větví hnědočerná anebo šedavá, s vrásčitou epidermis. Články po dvou až 3-6, okrouhlé, jemně vroubkované, válcovité, 10-120 mm dlouhé, 5-10 mm v průměru; špinavě šedozelené, často sivé, na sluneční straně s purpurovým nádechem. Výrazná podélná žebra v počtu 8-10, nepravidelně vroubkovaná, s areolami blízko sebe. Každá areola nese 3--10 štětin o délce 4-8 mm, měkkých, papírovitých, často pokroucených či přitisklých k povrchu epidermis, avšak vlna v areolách zcela chybí. Šupiny velmi malé, asi 1 mm široké, vlasovitě oděné, hnědavě purpurové nebo načernalé.
Květy
jednotlivé nebo po dvou, velmi vonné, o průměru 25-30 mm; okvětní lístky dlouze vejčité až protáhle oválné, 12-15 mm dlouhé, 3-5 mm široké, světle žluté zeleně naběhlé anebo bílé či krémové s růžovými špičkami, v jícnu nazelenalé; nitky tyčinek bílé nebo nazelenalé, 8-10 mm dlouhé, protáhle oválné; čnělka bělavá nebo nazelenalá 15-20 mm dlouhá, tenká; blizna 3-5laločná, bělavá; šupinky na květním lůžku červenohnědé, areoly s 10 štětinami 5-8 mm dlouhými.
Plod
12-15 mm dlouhý s přibližně stejným průměrem, vejčitý, ostře červený, se žlutými štětinami.
Semena
černá, na povrchu jemně tečkovaná, asi 1,8 mm dlouhá.

Variety
jedná se značně uniformní druh bez výraznějších odchylek. Ve sbírkách jsou pěstovány formy s různě intenzívně vybarvenými květy - od bledožluté po sytě žlutou či s květy bílými až krémovými. Druh velmi ozdobný výraznými plody.

Výskyt
E.pilocarpa je znám z Brazílie, z oblasti Sao Paulo a Rio de Janeiro. Je nalézán v tropickém pralese v různých nadmořských výškách, nejčastěji na skalách nebo kmenech stromů, na značně exponovaných stanovištích, nezřídka na úpalu, kde se stonky zbarví do purpurova.

Pěstování
Epifyt horských brazilských tropů se kupodivu chová v našich sbírkách velice skromně - není zdaleka tak náročný na teplo jako většina ostatních rhipsalisů a rovněž v zimě k přezimování stačí teploty kolem 10 stup. C i méně, aniž by nějak výrazně strádal. Vyžaduje silně porézní substrát, ať už humózní, anebo minerální, časté rosení a dostatek světla. Množení téměř výhradně řízky - roubování není nutné, i když naroubován na kmínku pereskie vytváří časem stromečky a roste mnohem kompaktněji.
Fotografovaná rostlina ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy, kresba Jarmily Haldové.

Poznámky
Tento druh je častým hostem v našich sbírkách, ať už pro nenáročnost nebo pro ochotu několikrát během roku kvést, takže se můžeme těšit zároveň z květů i plodů.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 711, 1959
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 170, 1986

Autoři
Fotografovaná rostlina ze sbírky autora textu i snímku Josefa Haldy, kresba Jarmily Haldové.