Název
ECHINOMASTUS WARNOCKII (L.Benson) Glass et Foster
 

Taxon
Echinomastus warnockii (L.Benson) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 47 : 5, 1975
Neolloydia warnockii L.Benson, Cact. Succ. J. (US), 41 : 186, 1969
Echinomastus pallidus Backeb. n. prov., Die Cactaceae, 5 : 2826, 1961
Echinomastus kakui Backeb., Descr. Cact. Nov. 3, 1963
Echinomastus erectocentrus Coult. var. pallidus (Backeb.) Weniger, Cacti of Southwest, p. 90, 1969
Sclerocactus warnockii (L.Benson) N.P.Taylor, Bradleya, 5 : 94, 1987
Druhové jméno na počest prof. dr. Bartona H. Warnocka, současného amerického botanika.

 

Popis
Tělo
jednotlivé, modrozelené, vejčité až protáhlé, 70-110 mm vysoké, 50-75 mm silné, s 13-21 žebry. Bradavky asi 10 mm dlouhé, 6 mm široké, areoly eliptické, 3 mm široké, asi 10 mm vzdálené. Trny husté, téměř zakrývající tělo; středové trny mdle žlutohnědé, k vrcholu sivé nebo hnědé, nejčastěji po 4; nejhořejší z nich na bázi hlízovitě ztlustlý, odstále trčící, 20-25 mm dlouhý, ostatní středové trny, podobné okrajovým, směřují vzhůru; okrajové trny v počtu 12-14, poněkud menší než středové, paprskovitě od středu areoly uspořádané; horní polovina z nich poněkud delší (asi 25 mm), dolní dosahují stěží 20 mm; všechny mladé trny výrazně červené s tmavohnědými špičkami, později se zabarví do různých odstínů hnědé.
Květy
asi 25 mm dlouhé a stejně široké; spodní okvětní lístky s výrazným širokým zeleným pruhem a bílým nebo růžovým blanitým okrajem; nejhořejší okvětní lístky kopinaté, 9-12 mm dlouhé, asi 4,5 mm široké, na vrcholu zašpičatělé, na okraji výrazně zvlněné; okvětní lístky růžové až bílé; nitky prašníků bledě žluté, 3 mm dlouhé; prašníky žluté, protáhlé, 0,7 mm dlouhé; čnělka zelená, asi 10 mm dlouhá; laloky blizny v počtu 5, asi 1 mm dlouhé; květní lůžko za květu 6 mm dlouhé.
Plod
zelený, v plné zralosti hnědý, s nemnoha bílými, velmi širokými šupinami. Zaschlé okvětí vytrvává na plodu až do úplné zralosti.
Semena
černá, drobně síťovitě bradavčitá, zploštěle obvejčitá, 1,5 mm dlouhá, 2 mm široká a 1 mm tlustá.

 

Variety
Poměrně uniformní druh, u něhož doposud nebyly popsány výraznější odchylky. Rostliny jsou nepříliš variabilní v délce a tloušťce trnů, zato však v jejich barvě - v cenících zahraničních firem se můžeme setkat s formami např. f.pallidus s bledě žlutými trny či f.nigra s trny černými. Barva květů může být od sytě růžové po čistě bílou.

 

Výskyt
Druh domácí v Chihuahuašské poušti na vápencových kopcích v nadmořské výšce 560-900 m, občas na sádrovcích ve výšce 1350 metrů nad mořem. Texas, poblíž Rio Grande (východní Hudspeth Co. až Culberson a Brewster C.). Nejčastěji roste pod nízkými keři na stráních exponovaných k jihu.

 

Pěstování
E.warnockii vyžaduje obdobnou kulturu jako ostatní druhy rodu - pouštní druh aridního klimatu. Ve skleníku by měl být umístěn co nejblíže sklu, pokud možno bez stínění. Pokud se rozhodneme pro pravokořennou kulturu, stačí 2-3 zálivky během vegetace, vždy až po úplném proschnutí substrátu. Většina pěstitelů dává přednost roubovaným rostlinám. Můžeme roubovat čerstvě vyklíčené semenáčky - jsou značně velké a snadno se s nimi manipuluje. Častou podnoží bývá pereskiopsis, buď jako prozatímní, anebo po dostatečném nárůstu roubu (zhruba po jedné vegetační sezóně) můžeme podnož odříznout asi 5 cm pod roubem a ponořit až po roub - tyto "špalíčky" snadno koření a mohou být dlouhodobou či trvalou podnoží, avšak pro teplejší zimování. Dále se používá většina běžných cereusů, na nichž však rostliny neúměrně narůstají na úkor otrnění. Pro nevytápěný skleník jsou jako podnože vhodné Echinopsis ferox, Echinocereus chloranthus, E.triglochidiatus a příbuzné druhy a řada druhů zimovzdorných opuncií (např. O.phaecantha, O.fragilis, O.rhodantha, O.basilaris var.aurea, O.imbricata a jiné).
Foto: Karel Crkal.

 

Poznámky
Nejbližší příbuzné taxony: E.acunai, pocházející z Arizony, a E.intertextus, který je domovem v Texasu, Novém Mexiku a Arizoně.
Podnebí na lokalitách E.warnockii je velmi drsné - teploty v létě vystupují do závratných výšek - 70 stup. C i více na slunci, zima bývá studená - až minus 20 stup. C. V tomto prostředí žije kromě ostatního rostlinstva i několik desítek druhů kaktusů - opuncie, mamilárie, koryfanty, epitelanty, eskobárie, echinocereusy a také dva druhy rodu Echinomastus - kromě E.warnockii také vzácný E.mariposensis. V jižním Big Bendu v Texasu jsem sbíral drobnou formu E.warnockii s černými trny (JJH 8784), ovšem na lokalitě převládaly asi z 90 % rostliny se světlými trny.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2826, 1961
Benson L., The Cacti of United States and Canada, p. 786, 1982
Cullmann W., Götz E.,Gröner G., The Encyklopedia of Cacti, p. 240, 1986
Glass C., Foster R., Cact. Succ. J. (US), 47 : 28, 1986
Říha J., Šubík R., Kaktusy, 15 : 95-96, 1979
Šedivý V., Aztekia, 5 : 7-13, 1982
Šedivý V., Kaktusy, 22 : 10-13, 1986
Weniger D., Cacti of Texas, p. 131, 1984

 

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet