Název
ECHINOCEREUS TRIGLOCHIDIATUS Engelm. var. INERMIS (K. Sch.) G.Arp
 

Taxon
Echinocereus triglochidiatus Engelmann var. inermis (K. Schumann) G. Arp, Cact. Succ. J. US, 45 : 132-133, 1973
Echinocereus phoeniceus Engelm. var. inermis K.Schumann, Monatschr. Kakteenk., 6 : 150, 1896
Echinocereus coccineus Engelm. var. inermis J.A.Purp., Mirr. Dendrol. Gessellsch., p. 49, 1925
Druhové jméno triglochidiatus znamená s třemi trny (v areole), jméno inermis znamená neozbrojený (beztrnný).

 

Popis
Tělo
stonek trsovitý, od báze odnožující, větvený ve 20 i více výhonů; výhony až 150 mm dlouhé a 50 mm široké, dlouze vejčitého tvaru; žeber 10-12, asi 12 mm vysokých, rozpadlých v kuželovité hrbolce; pokožka jasně zelená až tmavozelená. Areoly vpadlé, protáhlého tvaru. Trny silně zakrnělé, na některých jedincích zcela chybějí, anebo se objevují jen v mládí a později se ztrácejí, někdy však přítomno až 6 okrajových, silně redukovaných, asi 1-3 mm dlouhých bělavých trnů.
Květ
nálevkovitý, otevírající se pouze v horní třetině, dvě spodní třetiny srostlé v trubku; květ dlouhý 30-70 mm, až 70 mm široký, vyrůstající z mladých areol na temeni, na noc se nezavírající; květní lůžko pokryté načervenalými ostrými šupinami bez trnů a štětin;okvětní lístky obvejčité, tupě zakončené, celokrajné, často člunkovitě prohnuté, rumělkově červené barvy, lesklé.
Plod
kulovitý až vejčitý, asi 25 mm dlouhý a 15 mm široký, oplodí bez trnů a štětin, červené barvy.
Semeno
1,5-2 mm velké, testa černá, bradavičnatá.

 

Variety
E.triglochidiatus je velmi proměnlivou rostlinou s velkým areálem výskytu. Dodnes byly z tohoto komplexního druhu popsány desítky taxonů (druhů, variet a forem).
var. triglochidiatus s málo odnožujícím stonkem, rostoucí ve státech Nové Mexiko, Arizona a jižní části Colorada v jalovcovo-borových lesích (1300-2100 m n. m.).
var. neomexicanus (Standl.) W.T.Marsh. s větveným stonkem, výskyt v severovýchodní Arizoně a přilehlém severozápadním Novém Mexiku.
var. arizonicus (Rose et Orcutt) L.Benson, trsovitý taxon z nižších poloh státu Arizona (1000-1400 m n. m.).
var. guerney L.Benson, s několika stonky, které jsou masivní a až 15 cm široké.
var. gonacanthus (Engelm. et Bigelow) L.Benson, silně trsovitý s 00 i více odnožemi, rozšířený v severovýchodní Arizoně a na severu Nového Mexika a jihu Colorada.
var. paucispinus (Engelm.) W.T.Marsh., s malým počtem stonků a malým počtem trnů roste v poušti Chihuahua, kde obývá nízké polohy (150-300 m n. m.).
var. mojavensis (Engelm. et Bigelow) L.Benson, s trsovitým stonkem i s více než 500 odnoží, s výskytem v severovýchodní části státu Baja California (Mexiko) a v USA ve státech California, Utah, Nevada a Arizona, v nízkých až středních nadmořských výškách.
var. melanacanthus (Engelm.) L.Benson, silně trsovitá (i více než 500 stonků) varieta rostoucí porůznu (vyjma států California v USA a Baja California v Mexiku), v nadmořských výškách mezi 100-2900 m n. m.

 

Výskyt
E.triglochidiatus var.inermis je rozšířen v Utahu a v přilehlých částech Mesa Co. ve státě Colorado. Typová lokalita leží v Bookcliffs v Utahu, v nadmořské výšce 1600-2200 m, dále byl sbírán na řadě míst v La Sai Mts., vždy na hranici lesních společenstev, kde roste na skalních výchozech podloží, na nahromaděných sutích apod.

 

Pěstování
Proti ostatním varietám roste poměrně pomalu a dospívá později. Je proto vhodné roubovat malé semenáče na nejrůznější druhy podnoží a několik let je intenzivně pěstovat. Brzy narůstají i odnože, které lze odřezat a zakořenit. Pravokořenné rostliny jsou citlivé na přítomnost organických látek, doporučuje se minerální substrát a nepravidelná (občasná) zálivka. Po otužení, tj. zpevnění rostlinných tkání můžeme tuto varietu spolehlivě pěstovat pod širým nebem, neboť i v evropských podmínkách dobře snáší poklesy teploty i pod -30 stup. C. Květy vyrůstají na větších, trsovitých jedincích, při dobré kultuře asi po 6-8 letech. Přestože se jedná o mrazuvzdorný kaktus, krásnější exempláře narůstají pod sklem a kupodivu i více kvetou, jsou-li zimovány při teplotách nad nulou. Vždy však na světle! Rostlina na snímku pochází ze San Juan Co., Utah, USA a je mnoho let pěstována na skalce v Evropě (Mnichov, NSR), kde pravidelně kvete.
Foto: J.Busek.

 

Poznámky
Mimořádně komplikovanou situaci měli a mají botanikové, kteří se pokoušejí tento polymorfní taxon uspořádat. Obrovský areál výskytu a značná výšková ampituda polohy nalezišť vede k neuvěřitelné proměnlivosti. Některé variety vytvářejí jednoduchý malý stonek, jiné polštářovité trsy až 2 m široké, mění se počty žeber, jejich výška a šířka, počty trnů v areole, délka, stavba trnů atd. Konstantní však zůstává stavba květů, které jsou trubkovitě nálevkovité, porcelánově leskle červené a zůstávají otevřené ve dne i v noci.
Var.inermis charakterizoval již v minulém století K.Schumann. V nedávné době tuto varietu znovu vymezil prof. G.Arp (1973). Naproti tomu prof. L.Benson (1982) ji zahrnuje jako synonymum k E.triglochidiatus var.melanacanthus a tento pohled přejímá i N.P.Taylor (1986), přičemž oba vidí tuto varietu jen jako "beztrnnou formu", Taylor dokonce jako "možný kultivar".
E.triglochidiatus var.inermis však vytváří v přírodě izolovanou populaci, která je homogenní ve všech podstatných znacích a kromě toho, že je téměř beztrnná, se vyznačuje drobnostmi, nahloučenými, silně hrbolcovitými žebry,stěsnanými stonky tvořícími malé stlačené trsy a také květy a plody jsou zde zcela beztrnné. Ztráta otrnění na květu a plodu je v rodě Echinocereus zcela ojedinělá.
Známe ovšem i jiné beztrnné echinocereusy, které N.P.Taylor považuje za přijatelné variety (např. E.scheeri var.gentryi, E.viereckii var.morricalii aj.), ačkoliv tyto mají květy i plody shodné se svými otrněnými varietami. Proto bude vhodné zachovat var.inermis i nadále.

 

Literatura
Benson L., The Cacti of United States and Canada, 1982
Habermann V., Kaktusy Jižní Kalifornie, Fričiana, 1974
Taylor N.P., The genus Echinocereus, 1986

 

Autoři
Foto: J.Busek.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a ctyri