Název
ECHINOCACTUS TEXENSIS Hoppfer
 

Taxon
Echinocactus texensis Hoppfer, Allg. Gartenztg., 10 : 297, 1842
Homalocephala texensis (Hoppfer) Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 181, 1922
Druh je pojmenován podle státu Texas, v němž má část svého areálu výskytu.

 

Popis
Tělo
stlačeně kulovité (v přírodě až zploštělé), s rovnými žebry; šířka může dosáhnout 300 mm i více. Z bíle vlnatých areol vyrůstá nejčastěji 6 okrajových trnů 20-50 mm dlouhých téměř rovných; středový trn je hákovitý, jediný, až 80 mm dlouhý.
Květy
široce zvonkovité, s okvětními lístky až 60 mm dlouhými; barva květů v různých odstínech růžové až po krémovou, vždy s purpurovým jícnem, okraj okvětních lístků třásnitý.
Plod
nápadné korálově červené plody o průměru až 40 mm, lesklé, s vločkami bílé plsti, zprvu masité, později vysychající.
Semena
asi 2,5 mm velká, černá, na povrchu jemně zrnitá.

 

Variety
Poměrně uniformní druh, variabilní více méně v otrnění. V přírodě najdeme jak slabě otrněné jedince, tak i hustě a dlouze otrněné, s háky téměř k nerozeznání od trnů Ferocactus latispinus, což jsou ovšem jen kvantitativní znaky.

 

Výskyt
Tento druh má značně velký areál rozšíření - na území USA ve státech Texas, Nové Mexiko a přilehlé Oklahomě, V Mexiku ve státech Chihuahua, Coahuila, Tamaulipas, Nuevo Leon, San Luis Potosí a v dalších. E.texensis se také vyznačuje značnou výškovou ampitudou rozšíření, to znamená, že vystupuje od mořského pobřeží až do vysokých hor. Řada mých známých amerických alpínkářů jej pěstuje na skalkách spolu s Pediocactus simpsonii a Echinocactus horizonthalonius, s nimiž jej nalézáme na vrcholcích texaských a novomexických hor. V létě roku 1986 jsem v těchto oblastech sbíral tyto "winterhardy" neboli zimovzdorné formy, které nedorůstají takových rozměrů jako nížinné typy, zato snášejí bez poškození nízké teploty okolo -20 stup. C (JH 842, 845). Podmínkou přežití je naprosté sucho v zimě.

 

Pěstování
Jak už jsem výše uvedl, značná rozdílnost v klimatu nížinných a výše položených lokalit naznačuje i možnost v rozdílné kultivaci jednotlivých forem z různých ekotypů. Předpokladem úspěchu při pěstování nížinných forem je teplé, ale dostatečně vzdušné stanoviště během vegetace. Tento druh pochází z otevřených travnatých strání a prérií (stepí), kde se po celý rok prohání vítr. Rostliny jen výjimečně odnožují, a proto jsme odkázáni na množení semeny. Semenáče jsou dosti citlivé na přemokření substrátu, proto pěstitelé většinou volí roubování jako prostředek pro překonání choulostivého juvenilního věku. Pro běžné pěstitele je roubování také jediným způsobem, jak se dočkat květuschopných rostlin. Jako podnože pro semenáče lze doporučit hybridní echinopsis, pereskiopsis či měkkomasé křížence selenicereusů. Jak echinopsis, tak i pereskiopsis se mohou stát trvalými podložkami, jinak je možné rouby časem umístit na mohutnější podnože, například Cereus peruvianus, Eriocereus jusbertii, E.martinii či E.bonplandii a na řadu dalších. Horské, otužilejší formy E.texensis můžeme roubovat na zimovzdorné opuncie, Echinopsis ferox (známou v kultuře jako E.ducis-pauli či E.longispina), na zimovzdorné echinocereusy (E.chloranthus, E.viridiflorus, E.coccineus a řadu dalších) - v této oblasti mají pokusníci široké pole působnosti. Pěstování pravokořenných rostlin vyžaduje značné zkušenosti a trvá řadu let, než rostliny začnou kvést.
Foto: Karel Crkal.

 

Poznámky
E.texensis vykazuje těsnou příbuznost s Echinocactus horizonthalonius - podstatnější rozdíl je ve tvaru a velikosti plodů a semen. V přírodě je E.texensis (stejně jako E.horizonthalonius) intenzivně huben farmáři v místech, která jsou využívána pro pastvu. Rostliny jsou totiž nebezpečné pro kopyta zvířat, proto je E.texensis považován za nepříjemnou a nežádoucí plevelnou rostlinu a farmáři je nazýván "horse crippler" - "zmrzačovač" koní, anebo "devil`s head" - ďáblova hlava, či candy cactus - kaktus-bonbón, pro nápadné, zářivé plody, "Manco Caballo", "Viznaga" a dalšími jmény.

 

Literatura
Benson L., Cacti of the United States and Canada, p. 721, 1982
Cullmann W., Götz E. et Gröner G., The Encyclopedia of Cacti, p. 152, 1986
Harašta J., Kaktusy 73, 9 : 80, 1973
Ondřej M., Fričiana, 8/48 : 32, 1973
Schütz B., Kaktusy 77, 14 : 26, 1977
Weniger D., Cacti of Texas, p. 96, 1984

 

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Pavla Pavlíčka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset