Název
ANCISTROCACTUS UNCINATUS (Galeotti) L.Benson var. WRIGHTII (Engelm.) L.Benson
 

Taxon
Ancistrocactus uncinatus (Galeotti) L.Benson var.wrightii (Engelmann) L.Benson, Cact, and Succ. J. (US), 41 : 188, 1969
Echinocactus uncinatus Galeotti var.wrightii Engelmann, Proc. Amer. Acad., 3 : 272, 1857
Echinocactus wrightii Engelmann ex Rümpler in Förster, Handb. Kakteenkunde, ed. 2, p. 517, 1885
Hamatocactus wrightii (Engelm.) Orcutt, Cactography 6, 1926
Echinomastus uncinatus (Galeotti) Knuth var.wrightti (Engelm.) Knuth in Backeberg et Knuth, Kaktus-ABC, p. 358, 1935
Thelocactus uncinatus (Galeotti) W.T.Marshall var.wrightii (Engelm.) W.T.Marshall in Kelsey nad Dayton, Stand. Pl. Names, ed. 2 : 78, 1942
Glandulicactus uncinatus (Galeotti) Backeberg var.wrightii (Engelmann) Backeberg, Die Cactaceae, 5 : 2925, 1961
Sclerocactus uncinatus (Galeotti) N.P.Taylor var.wrightii (Engelmann) N.P.Taylor, 1967
Jméno variety po americkém přírodovědci Charlesu Wrightovi (1811-1866), který sbíral v USA a Mexiku pro G.Engelmanna.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zelený nebo modrosivý, protáhle vejčitý až široce vejčitý, 75-150 mm vysoký, 50-100 mm v průměru; žeber 9-13, rozdělených v široké hrboly 20-25 mm vysoké, 6-9 mm široké. Areoly asi 4,5 mm široké, 10-25 mm od sebe vzdálené, s několika vystupujícími žlázami na vnitřní straně, s šedou nebo žlutavou vlnou. Trny velmi tvrdé, v mládí červené, později červenohnědé, nejstarší šedivé; středový trn nejčastěji jediný, výrazně odkloněný, zakončený ostrým háčkem; délka středového trnu proměnlivá podle stáří rostliny - mladší rostliny mívají středový trn kratší (50-70 mm dlouhý), dospělé a staré rostliny jej mohou mít až 150 mm dlouhý; okrajových trnů 7-10, spodní tři jsou zpravidla háčkovité o délce 15-35 mm, zbývající horní přímé, nahoru trčící, 25-50 mm dlouhé.
Květ
25-30 mm v průměru, 20-40 mm dlouhý; vnější okvětní lístky hnědavé, šupinovité, směrem ke středu široce obkopinaté, 12-20 mm dlouhé, špičaté, třásnitě zoubkaté, cihlově červené až černopurpurové, s tmavým středním pruhem; prašníky žluté, úzce protáhlé, 1 mm dlouhé; čnělka červená, až 12 mm dlouhá; blizna 10laločná, 3 mm dlouhá; lůžko květní protáhle kulovité, 6 mm dlouhé.
Plod
ve zralosti lesklý, červený, s množstvím šupin o délce asi 4,5 mm; délka plodu 25 mm, průměr 12-15 mm; zaschlé okvětí vytrvává na plodu.
Semena
v horních dvou třetinách bradavičnatá, dolní zúžená část hladká; délka semen 1,4-1,6 mm, barva černá.

 

Variety
var. uncinatus se odlišuje větším počtem středových trnů (bývají až 4 a jsou zhruba poloviční délky než u var. wrightii), okrajových trnů 7-8. Dolní lístky okvětní zašpičatělé. Semena asi poloviční velikosti. Tato varieta se vyskytuje pouze v Mexiku - ve státech Chihuahua, Coahuila a San Luis Potosi. Druh proměnlivý v délce a vybarvení trnů i v sytosti zabarvení květů. Mezi pěstiteli jsou oblíbeni jedinci s velmi temnými - až téměř sametově černými květy.

 

Výskyt
A.uncinatus var.wrightii v přírodě obývá vápencové půdy a aluviální vrstvy v pouštích a v polopouštních křovinatých formacích. V Novém Mexiku od Siera k jižním Chves a Eddy Co. V Texasu od El Paso Co. do Crockett a Val Verde Co. a v Mexiku téměř v celém státě Chihuahua.

 

Pěstování
Tento druh má podobné nároky na kultivaci jako většina druhů rodů Ancistrocactus či Ferocactus. Vyžaduje silně propustný substrát a nárazovou zálivku za teplého počasí, když už je substrát po předchozí závlaze zcela proschlý. Množení semeny. V běžné kultuře semenáče začínají kvést 3.-5. rokem. Roubování při opatrnějším pěstování není nutné, i když na vzrůstnějších podnožích se květů dočkáme dříve. Jako podložky bývají nejčastěji užívány hybridní echinopsis, Eriocereus jusbertii, Cereus peruvianus a řada dalších.
Foto a text: Josef Halda.

 

Poznámky
Ačkoli Benson rozlišuje obě variety naprosto jasně, při setkání s rostlinami na nalezištích už si nejsme tak jisti v rozhodování. Na řadě lokalit, např. v jižním Texasu (JJH 9725) či v Chihuahuašských horách (HHJ 9236, 9239) jsem nacházel rostliny, u nichž se mísí znaky zcela libovolně, a to jak v délce a počtu trnů, tak ve velikosti a barvě květů. Weniger (1984) uvádí jako další rozlišovací znak mnohem aridnější charaktery naleziště u var.uncinatus ze středního Mexika - neopatrná zálivka vede k jeho rychlému uhynutí, zatímco var.wrightii je v kultuře mnohem odolnější.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2925, 1961
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 806, 1982
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 146, 1922
Cullmann W., Götz E. et Gürner G., The Encyklopedia of Cacti, p. 126, 1986
Weniger D., Cacti of Texas, p. 102, 1984

 

Autoři
Foto a text: Josef Halda.
Fotografovaná rostlina pochází ze sbírky Jaroslava Krůty. (Rostlina s tmavým květem - foto: Rudolf Šubík).


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a deset