Název
ANCISTROCACTUS TOBUSCHII (W.T.Marshall) W.T.Marshall ex Backeb.
 

Taxon
Ancistrocactus tobuschii (W.T.Marshall) W.T.Marshall ex Backeb, Die Cactaceae, 5 : 2926, 1961
Mammillaria (Ancistrocactus) tobuschii W.T.Marshall, Saguaroland Bull., 6 : 79, 1952
Echinocactus tobuschii (W.T.Marshall) Weniger, Cacti of Southwest, p. 78, 1970
Druhové jméno po objeviteli tohoto kaktusu, Hermanu Tobuschovi, klenotníkovi a amatérském sběrateli kaktusů z USA, který podnikl několik cest po jižních státech USA, Mexiku a Jižní Americe.

 

Popis
Tělo
nejmenší druh rodu Ancistrocactus; nejčastěji jednotlivé, vzácněji chudě větvené (obvykle po poškození temene), 40-50 mm vysoké a zhruba stejně široké, bez výraznějších žeber. Bradavky 6-9 mm dlouhé, 6 mm široké; areoly asi 4,5 mm v průměru, 9-12 mm od sebe vzdálené. Středové trny zpočátku bledožluté s červenou špičkou, později šedivé, 3 v každé areole; horní dva přímé, trčící vzhůru, dolní hákovitý, kolmo odstávající; okrajových trnů 7-9 (12), podobných středovým, ale menších, bílých.
Květy
30-40 mm v průměru zhruba stejně dlouhé; vnější lístky menší, žlutavé s hnědočerveným středním pruhem a světlejším okrajem, vnitřní větší, protáhle oválné až obkopinaté, bledožluté nebo krémové, 6 mm dlouhé; prašníky zlatožluté, asi 0,7 mm dlouhé; čnělka zelená, asi 17 mm dlouhá a 1 mm tlustá; blizna se 6-7 laloky asi 1 mm dlouhými; květní lůžko asi 4 mm dlouhé a 6 mm široké.
Plod
zelený, v plné zralosti do červena nabíhající, 25-30 mm dlouhý, 9-15 mm v průměru.
Semena
černá, jemně bradavčitá, 1,5 mm tlustá.

 

Variety
Uniformní druh bez výraznějších odchylek, snad jen v délce středových trnů - obzvláště délka dolního háčkovitého trnu může kolísat od 15 do 25 mm i více.

 

Výskyt
Jeden z nejvzácnějších druhů Texasu, Bandera Co. na Edwards Platteau poblíž Vanderpoolu, kde byl objeven Tobuschem v roce 1951. V roce 1970 jej nalezl Roland H. Wauer v Big Bend National Park. 250 mil daleko od populací na Edwards Platteau. V roce 1979 byl A.tobuschii začleněn mezi zákonem chráněné rostliny USA.

 

Pěstování
Je obdobné jako u ostatních ancistrokaktusů, echinomastusů či sklerokaktusů, pokud je pěstujeme na vlastních kořenech. Nárazová zálivka v horkém letním období po úplném předchozím proschnutí substrátu, dostatečně světlé stanoviště a chladné zimování. Ze semen roste snadno a poměrně rychle. Pokud v létě semenáčky přisušíme, růst se zastaví a je třeba přerušit zálivku až do doby, kdy se samy znovu probudí, což bývá zpravidla v září či říjnu. Pěstitelé většinou dávají přednost roubování z obavy před přílišným rizikem pravokořenné kultury. Semenáče jsou nejčastěji roubovány na hybridní Echinopsis, Cereus peruvianus, Myrtillocactus geometrizans či Eriocereus jusbertii, na nichž narůstají sice rychle, ale nepříliš kompaktně. Mnohem vzhledněji rostou na Trichocereus pasacana či Echinopsis ferox. Vzrůst je pomalejší a vytrnění bohatší. Výbornou podnoží pro chladnější zimování je Echinocereus chloranthus, zvláště provenience z vyšších poloh. A.tobuschii je poměrně chladnomilný druh, který snese bez potíží -10 stup. C, je-li dostatečně dehydratován, čili nikoliv na vzrůstných podložkách, které končí vegetaci poměrně pozdě, například Eriocereus jusbertii. Poměrně dobře roste též na zimovzdorných opunciích.

 

Poznámky
V přírodě roste tento druh výhradně na vápencích v nadmořské výšce okolo 500 m. K.Saboová jej sbírala roku 1979 na břehu říčky Sabinal poblíž Vanderpoolu, kde roste ve společnosti Coryphantha sulcata, pod stromy s tilandsiemi. V létě roku 1986 jsem jej nečekaně nalezl v jižní části Big Bend National Park, v parkovitém lese z dubů a jalovců ve společnosti Echinocereus triglochidiatus var.triglochidiatus a Ferocactus wislizeni asi 900 m nad mořem. Začátkem července už byla tráva uschlá a polehlá, takže objevení rostlin bylo spíše dílem náhody. Tělíčka A.tobuschii byla asi 40 mm silná, téměř kulovitá, s hákovitými trny asi 20 mm dlouhými (JJH 8787). Semena klíčila následujícího jara asi z 50 %.

 

Literatura
Backeberg C., Cactaceae, 5 : 2929, 1961
Benson L., The Cacti of United States and Canada, p. 799, 1982
Cullmann W., Götz E. et Grüner G., The Encyklopedia of Cacti, p. 126, 1983
Mohlenbrock R.H., Where have all the Wildflowers gone?, p. 110, 1983
Weniger D., Cacti of Texas, p. 112, 1984

 

Autoři
Text a foto: Josef Halda.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Miloslava Cintla.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a pet