Název
ANCISTROCACTUS SCHEERI (S.-D.) Br.et R.
 

Taxon
Ancistrocactus scheeri (Salm-Dyck) Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 4-5, 1923
Echinocactus scheerii Salm-Dyck, Cact. Hort. Dyck, p. 155, 1849
Druh byl jmenován na počest znalce kaktusů Friedricha Scheera, 1793-1869

 

Popis
Tělo
kulovité až válcovité, 35-65 mm v průměru, světle až tmavě zelené nebo s nádechem do modra, jednoduché, s poměrně slabými až kůlovými kořeny. Žeber 13, rovných nebo mírně šikmých, tuhých, rozdělených ve vejcovité, na horním konci zaoblené hrboly, které jsou šikmo zakončený, na květuschopných hrbolech s krátkými, až 5 mm dlouhými zářezy, nesoucími krátkou, kadeřavou bílou vlnu. Areoly kruhovité nebo vejčité, 2-3 mm v průměru, v mládí s krátkou bílou vlnou, později mizící. Okrajových trnů 1-18, 8-10 mm dlouhých, štětinovitých, tuhých, rovných nebo poněkud ohnutých, bělavých nebo nažloutlých, na hrotu hnědých, vodorovně rozložených, při bázi cibulovitě rozšířených, horní někdy poněkud delší; středové trny 3-4, 15-20 mm dlouhé, silnější, šídlovité, hranaté, černohnědé s bílými skvrnami, horní rovné nebo poněkud ohnuté, rovné natažené nebo později dolů stlačené, hákovitě ohnuté, poněkud kratší.
Květy
ze zářezů za areolami, 22 mm dlouhé; květní trubka zelená, se šupinami, holá;okvětní lístky početné (přes 30), vnější tmavě zelené, šupinaté, na kraji roztřepené, vnitřní vejčité, celokrajné, tupé, nejvnitřnější přímé, kopinaté, s hrotem, žlutavě zelené; tyčinky dosahují do horní části okvětních lístků, nitky zelenavě bílé, prašníky sírově žluté; čnělka vyšší než tyčinky; blizna s osmi žlutými rameny.
Plod
zelený, s málo šupinami.
Semena
asi 2 mm dlouhá, obráceně vejcovitá, s hnědou, jemně hrbolkovitou testou.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
V původním Salm-Dyckově popisu nebyla uvedena typová lokalita, později se v literatuře (Engelmann) objevily údaje o nalezištích Eagle Pass na Rio Grande (Texas) a při Monterrey, Nuevo Leon (Mexiko). Rostliny sbíral např. Rose u Laredo (1913), Runyon u Brownsville (1921), Glass a Foster (1968, GL&F 575 A) mezi Phoenixem a hranicí s New Mexico (vše Texas). Dalšími sběrateli druhu byli S.Brack (SB 263 Saltillo, SB 360 Arteaga, SB 460 Monclova, SB 862 Webb), W.Reppenhagen (čísla 404, 411, 425, 482, 499), A.Hofer (HO 232 Ramon Arispe, HO 247 Saltillo). Všeobecné rozšíření - jižní Texas a severní Mexiko.

 

Pěstování
Rostliny je třeba umístit během vegetace na světlém, teplém místě. Pravokořenné se hůře pěstují, proto je vhodnější roubování. Jako podnože jsou doporučovány Eriocereus jusbertii, Trichocereus spachianus, Echinopsis cv., vhodné je také roubování na Helianthocereus pasacana. Výsevem semen není obtížný, i když jsou semena velká - obvykle mají velká semena severoamerických kaktusů špatnou klíčivost - semenáčů vzejde dostatek. Zimování rostlin je nutné v chladu, ale na světle, abychom se na jaře dočkali květů.
Vyobrazenou rostlinu, asi dvanáct let starou, fotografoval autor textu S.Stuchlík ve vlastní sbírce.

 

Poznámky
Druh byl původně popsán Salm-Dyckem jako Echinocactus scheerii, což bylo později změněno na E.scheeri. Podle některých starších popisů jsou rostliny jen 35-55 mm dlouhé, ale dosahují větších rozměrů - např. Benson uvádí délku těla 25-100 (150) mm a šířku 25-50 (100) mm. Rostlina na obrázku je semenáč z importních semen, dodaných firmou New Mexico Cactus Research (H.Kuenzler, USA).

 

Literatura
Benson L., The Cacti of the United States and Canada, p. 798-805, 1982
Britton N., Rose J.N., The Cactaceae, 4 : 4-5, 1923
Förster C.F., Rümpler T., Handbuch der Cacteenkunde, p. 524-525, 1886
Lux A., Staník R., Kaktusy-sukulenty, 1 : 1-2, 11, 1980
Pechánek J., Kaktusy 67, 3 : 132,1967
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 335-336, 1903

 

Autoři
Vyobrazenou rostlinu, asi dvanáct let starou, fotografoval autor textu S.Stuchlík ve vlastní sbírce.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a ctyri