Název
TURBINICARPUS GRACILIS Glass et Foster
 

Taxon
Turbinicarpus gracilis Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US) 48 : 176-177, 1976
Turbinicarpus schmiedickeanus (Böd.) Buxb. et Backeb. var.gracilis (Glass et Foster) Glass et Foster, Cact. Succ. J. (US), 49 : 161-176, 1977
Druhové jméno bylo zvoleno velice příznačné, drobné tělíčko tohoto druhu je skutečně velmi jemné, štíhlé a gracilní (gracilis = jemný, útlý, štíhlý).

 

Popis
Tělo
jednoduché, 15-30 mm široké; bradavky asi 7 mm dlouhé, na vrcholu 1,8 mm, při bázi 3-5 mm široké, štíhlé, poněkud hranaté, šedozelené. Trny tenké a papírovité, nejdelší středový 18-23 mm, 1 mm široký, šedý, vztyčený ale ohebný a zprohýbaný, 1-3 další trny 2 mm dlouhé, ve spodní části areoly situovány kolmo k ose bradavky.
Květ
štíhlý, nálevkovitý, 20 mm dlouhý, 15 mm v průměru, vnější okvětní lístky bílé s bledězelenou až zelenavě žlutou střední linií, vnitřní okvětní lístky čistě bílé.
Plod
malý, tříslovinové barvy, kulovitý, pukající podélně.
Semena
malá, černá, jemně hrbolkovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,5 mm v průměru.

 

Variety
Variabilita uvnitř taxonu prakticky neexistuje - podle současných znalostí je plocha přírodní lokality omezena jen několika čtverečními kilometry. Lze tedy říci, že jde prakticky o jedinou uniformní populaci.
Je však nutné se zmínit o formálním převedení původně samostatného druhu na úroveň variety (Gl. et F., CSJ US 49).
Už z hlediska izolovanosti lokality (nehledě k dalším argumentům), byla v tomto případě použita původní druhová kombinace. Čas a další vývoj poznání rodu ukáže, kterému z názvů bude v budoucnu dána přednost.

 

Výskyt
Turbinicarpus gracilis byl objeven v roce 1971 na kamenitých svazích severovýchodně od Aramberri v jižní části mexického státu Nuevo Leon (Gl. et F. 3182).
Holotyp je uložen v herbáři státní sbírky v Curychu.

 

Pěstování
Zásady pěstování T.gracilis nejsou odlišné od známých principů, platných pro většinu ostatních turbinikarpusů. Kvalitní semena klíčí ochotně, nejlépe v neutrálním sterilním prostředí. Semenáčky rostou celkem dobře i jako pravokořenné. Roubováním sice urychlíme vzrůst a docílíme brzkého a bohatého kvetení i plození ovšem za cenu ztráty původního miniaturního charakteru rostliny. Ani tento turbinikarpus není rostlinou dlouhověkou, proto zdůrazňuji nutnost stálého dopěstování nových generací. Všechny turbinikarpusy lze označit za geofyty, které se v nepříznivých obdobích sucha zatahují pod úroveň terénu. I v našich podmínkách dosáhneme silného svraštění a zatažení rostliny v období vegetačního klidu - ovšem pouze u rostlin pravokořenných. Na jaře je nutné se zálivkou začít velmi opatrně, bouřlivý jarní růst a rychlé "napití" rostliny často způsobí, že tělo po délce praskne, to může být i příčinou ztráty rostliny.

 

Poznámky
Jde o jeden z nejhezčích turbinikarpusů a po T.laui to byl objev sedmdesátých let, který signalizoval, že u tohoto rodu můžeme očekávat ještě další překvapení.
T.gracilis je nápadný především sněhobílými květy, známy jsou i formy s tmavším (až červeným) květem, dále je nápadný korkovým, dlouhým otrněním na relativně dlouhých bradavkách a schopnosti ochotně kvést po celé léto sériemi květů.
I tento druh je v přírodě kriticky ohrožen a jako ostatní druhy rodu Turbinicarpus je zařazen do seznamu ohrožených druhů.

 

Literatura
Říha J., Aztekia, 1 : 20, 21, 1978
Říha J., Šedivý A., Aztekia, 7 : 7-24, 1984

 

Autoři
Text: V. Šedivý.
Rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval V. Jiránek.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a ctyri