Název
THELOCACTUS RINCONENSIS (Pos.) Br. et R.
 

Taxon
Thelocactus rinconensis (Poselger) Britton et Rose, The Cactaceae, 4 : 7, 1923
Echinocactus rinconadensis K. Schumann, Gesamtb. Kakteen, p. 433, 1898
Jméno druhu bylo zvoleno podle místa, kde byl tento telokaktus nalezen (La Rinconada, Nuevo Leon) a v roce 1854 spolu s dalšími kaktusy poslán do Evropy dr. Hermanu Poselgerovi, který o rok později druh popsal.
Dr.K. Schumann při práci na své monografii o kaktusech chtěl se sobě typickou precizností zachovat přesně jméno naleziště a přejmenoval druh na E.rinconadensis. Toto jméno je však neplatné.

 

Popis
Tělo
obvykle jednotlivé, ploše kulovité, 180 (-200) mm široké, šedomodré až šedozelené, žeber asi 25, silně hrbolcovitých, na každém 2-3 areoly; hrboly o 20 mm vyšší než žebra a 15-25 mm široké na bázi; areoly velké, v mládí s hustou nažloutlou vlnou. Trny v areole zpravidla 4, příležitostně i 3 nebo 5, silné, pevné, jehlovité, přímé, od sebe roztažené, na bázi silnější, temně šedé, ve stáří stříbřitě šedé, až 60 mm dlouhé, nejspodnější je nejdelší a obvykle směřuje dolů.
Květ
je typický, stříbřitě bílý, s růžovou střední linií v okvětních lístcích, nebo je i nažloutlý; šupiny na lůžku květním a vnější okvětní lístky zelené, jemně řasnaté; 7-12 krémových bliznových laloků; nitky bělavé, prašníky oranžově žluté.

 

Variety
Práce amerických autorů Ch.Glasse a R.Fostera "Rod Thelocactus v Chihuahuašské poušti" uveřejněná roku 1977 podstatně zasáhla příbuzenský okruh tzv. "modrých" telokaktusů, jehož příslušníkem je i T.rinconensis. Přestože jsem se v případě tohoto taxonu přidržel tradičního členění, je třeba v rámci komplexního pohledu toto nové řešení zmínit, i proto, že není nelogické a stále častěji se používá.
T.rinconensis je podle Glasse a Fostera členěn takto:
Thelocactus rinconensis (Pos.) Br. et R. sensu Glass et Foster
Thelocactus rinconensis var.rinconensis
Thelocactus rinconensis var.nidulans (Quehl) Glass et Foster
Thelocactus rinconensis var.phymatothele (Pos.) Glass et Foster
Variabilita uvnitř popisovaného taxonu se týká hlavně trnů, které mohou dosáhnout až neuvěřitelné dílky 10 i více centimetrů a škály barev od rohovinové až po černou.

 

Výskyt
Jako typová lokalita je již od počátku uváděno místo, zvané La Rinconada, které je severovýchodně od Saltilla na cestě do Monterrey (Nuevo Leon). Další naleziště nebyla uvedena.

 

Pěstování
Stejně jako u ostatních telokaktusů existuje pouze jediný způsob rozmnožování - generativní, tedy výsevem semen. T.rinconensis dobrovolně neodnožuje, na vlastních kořenech roste uspokojivě. Dlouhodobější přemokření substrátu ohrožuje kořenový systém. Pro dobrou kondici, přiměřený nárůst a vytrnění vyžaduje v době vegetace dostatek světla. Ale pozor, rostliny jsou náchylné k poškození popálením přemírou slunečního svitu, obzvláště za předpokladu, že nejsou v dostatečné vegetační "formě".
Foto: J. Král.

 

Poznámky
Do okruhu Thelocactus rinconensis patří též T.lophothele, jehož jméno by v případě ztotožnění obou druhů mělo prioritu (popsán roku 1850. Oba dva druhy bývají často zaměňovány, nejednotnosti v popisu a nesrovnalosti v údajích o výskytu činí tak T.lophothele záhadným taxonem. Podle popisů jsou rozdíly mezi oběma dány zejména počtem trnů, velikosti a barvou květu, která má být u T.lophothele žlutobílá, sírově žlutá nebo broskvová až růžově červená. Kusý údaj o nalezišti (Chhuahua), velmi vzdáleném od obvyklých nalezišť telokaktusů, je dost pochybný. S konečným stanoviskem je tedy třeba počkat na seriózní, polním studiem podložený rozbor.
A ještě několik poznámek k vlastnímu popisu, který byl převzat z již citované práce Glasse a Fostera a který se v detailech neshoduje se staršími popisy, počínaje K.Schumannem. Rozdíly jsou ve velikosti rostlin, počtu a tvaru žeber, trny jsou popisovány původně jako dosti krátké (15 mm). Rostliny pěstované ve sbírkách však odpovídají spíše modernímu popisu amerických autorů.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2803, 1961
Glass Ch., Foster R., Cact. Succ. J. (US), 49 : 213-220, 244-251, 1977
Lukeš V., Aztekia, mimořádné číslo, p. 41-65, 1982
Schumann K., Gesamtbeschreibung Kakteen, p. 433, 1898

 

Autoři
Foto: J. Král.
Vyobrazená rostlina je umístěna ve sbírce autora textu V.Šedivého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a sedm