Název
SULCOREBUTIA KRUGERI (Cárd.) Ritt.
 

Taxon
Sulcorebutia krugeri (Cárdenas) Ritter, Nat. Cact. Succ. J., 16 : 79, 1961
Aylostera krugeri Cárdenas, Cactus, 13 : 257, 1957
Rebutia krugeri (Cárd.) Backeb., Die Cactaceae, 3 : 1555, 1959
Weingartia krugeri (Cárd.) Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 2 : 68, 1977
Druh byl pojmenován podle své nálezkyně, paní A.M.Krugerové. Často používané jméno "kruegeri" není správné.

 

Popis
Tělo
odnožující, zpočátku kulovité, později podlouhlé, s řepovitou spodní částí, jednotlivé stonky 10-20 mm vysoké, 15-25 mm široké, pokožka světleji až tmavěji zelená, temeno uprostřed snížené. Žeber 10-12, spirálovitá, 2 mm vysoká, rozložená v úzce podlouhlé navzájem posunuté hrboly; areoly velmi dlouze protáhlé, 1-2 mm od sebe vzdálené, krémově později šedě plstnaté. Okrajové trny hřebenovitě postavené, přilehlé, propletené, 12-19, štětinovité, 2-3 mm dlouhé, bělavé s hnědou špičkou, na bázi lehce zesílené; v horní části areoly někdy 1-2 jemné, krátké, nahnědlé středové trny.
Květy
postranní, zvonkovitě nálevkovité, až 25 mm dlouhé, zlatožluté až oranžové, lůžko květní 3 mm v průměru, s tmavě zelenými šupinami, trubka květní prohnutá, purpurově oranžová, nahoře světlejší, v horní části s načervenale zelenými, 2 mm dlouhými šupinami; nitky volné blízko základu, světle žluté jako prašníky; čnělka 15 mm dlouhá, světle žlutá, s 5 bělavými, 1 mm dlouhými laloky blizny; Vnější okvětní lístky 10 mm dlouhé, nahoře zelené, dole žluté; vnitřní okvětní lístky kopisťovité až uťaté, se zářezem, 12 mm dlouhé, 5 mm široké, zlatožluté až oranžové.
Plod
3 mm v průměru, nafialověle červený, s drobnými šupinami.
Semena
malá, 1 mm dlouhá, černá, lesklá.

 

Variety
Od tohoto druhu nebyla žádná další varieta ani forma popsána. Určitá proměnlivost v mnoha znacích ovšem existuje. Kromě forem bez středových trnů se vyskytují i formy s výraznějšími středovými trny, vybarvení trnů se mění od téměř bílé přes nažloutlou až po dosti hnědou, rovněž vybarvení květů a zbarvení pokožky nejsou jednotné. Existují formy s květy žlutými i více načervenalými, s pokožkou světleji i tmavěji zelenou.
Druh byl následně sbírán více sběrateli a rozšiřován pod sběratelskými čísly Kr 177, KK 1014, V 105, WR 250. Mezi formy S.krugeri by měl patřit i sběr KK 1260.

 

Výskyt
Areál druhu S.krugeri se nalézá v Bolívii, department Cochabamba, provincie El Cercado, na úbočí Monte Tunari, v nadmořské výšce nad 2500 m. Donald jako naleziště druhu uvádí Rio Ayopaya, 2800 m n. m..

 

Pěstování
Nároky druhu S.krugeri na pěstování jsou obdobné jako u většiny sulkorebucií. Při přezimování vyžadují chladno, do 10 stup.C. Na jaře se probouzejí brzy, což se projevuje oživením temene a počínající násadou poupat, která se objevují převážně na straně odvrácené od slunce. Po nasazení poupat je na rozdíl od rebucií nutná zálivka, při trvalém umístění na světle a teple. Dlouhodobé umístění rostlin na sucho vede často, zejména u menších rostlin, k zaschnutí poupat. S.krugeri lze bez obtíží pěstovat na vlastních kořenech, kvete sice méně, udržuje si však svůj přirozený tvar. Po naroubování ještě více odnožuje a příliš narůstá.

 

Poznámky
Druh byl popsán Cárdenasem roku 1957 jako Aylostera, ve stejném článku byly popsány i další dva druhy jako Rebutia, které dnes řadíme mezi sulkorebutie (S.tiraquensis a S.totorensis). Zde se projevil přístup prof.Cárdenase k těmto rostlinám, když nechtěl připustit oprávněnost rodu Sulcorebutia a trval na jejich zařazení do rodu Rebutia. U druhu S.krugeri však některé charakteristiky zařazení do rodu Rebutia neodpovídaly, a proto jej přiřadil k rodu Aylostera. Tomu však charakteristicky uvedeného druhu odpovídají ještě méně. Backeberg v roce 1959, kdy ještě nechtěl uznat příslušnost Cárdenasem popsaných rostlin z Bolivie ke svému rodu Sulcorebutia, přeřadil druh k rodu Rebutia. Přiřazení k rodu Sulcorebutia provedl až roku 1961 F.Ritter. W.Rausch druh S.krugeri řadí do velké příbuzenské skupiny kolem S.stenbachii, kde podle habitu stojí S.krugeri na jednom konci dlouhého řetězce vzájemně navazujících druhů, který na druhé straně končí hrubě otrněnými S.tiraquensis a S.glomerispina.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1554, 1959
Brinkmann K.H., Die Gattung Sulcorebutia, p. 35, 1976
Donald J., Ashingtonia, 4 : 47, 1974
Lindner P., Aztekia, p. 81, 1982
Schütz B., Kaktusy 73, 9 : 26, 1973

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a osm