Název
Echinofossulocactus wippermannii (Mühlpfrdt.) Br. et R.
 

Taxon
Echinofossulocactus wippermannii (Mühlpfrdt.) Br. et R. - The Cact., III, 111, (1922)
Echinocactus wippermannii Mühlpfrdt., Allg. Gartenztg., 14, 370, (1846).
Brittonrosea wippermannii (Mühlpfrdt.) Speg., Brev. Not. Cact., 12, (1923).
Stenocactus wippermannii (Mühlpfrdt.) Berg., Kakteen, 246, (1929).
E. acifer Hopf.
E. spinosus Wegen.

 

Popis
Původní popis:
"Latinská diagnóza: Obráceně vejčitý, mnohožeberný, žebra přerušovaná, mírně zvlněná (36 - 40) areoly natěsnané, půl palce ad sebe vzdálené, v mládí s vlnou, staré holé, okrajových trnů je 18 - 22, průsvitně bílých, střední trny jsou 3, rovné, dlouhé, Skoro hnědé, l - 1? palce dlouhé.
Německý komentář: Je obráceně vejčitý, s mnoha velmi často přerušovanými žebry tak, že jedno žebro náhle zanikne, zatím co na jiném místě zase z jednoho žebra vzniknou dvě. Žebra nejsou příliš vysoká, ale poměrně ostrá. Areoly jsou ? až ? palce od sebe vzdáleny, jsou poněkud vyvýšené a zesílené, nesou 18 - 22 bílých, štětinatých, stejnorodých a paprskovitých trnů. Spodní okrajové trny jsou o něco delší než horní, 7 čárek dlouhé. 3 střední trny jsou l - 1? palce dlouhé, velmi úzké, čárkovité, v mládí černohnědé, ve stáří hnědé s šedou základnou."
V průběhu dalších let byl popis dále upřesňován, zejména co se týče středních trnů a květů.
K. Schumann uvádí: "... Střední trny jsou 3 - 4, zpravidla šídlovité, rozestřené, o něco delší jako okrajové, ve vzrůstu tmavohnědé, potom černé; na nalezištích je jeden ze středních trnů mnohem delší, až 6 cm dlouhý a je potom silně stlačený, až 3 mm široký; později sesednou všechny trny. Květy poblíž temene; jejich celková délka je 15 mm, semeník je světle zelený, holý. Okvětí je trychtýřovité, 15 mm v největším průměru. Okvětní lístky jsou špinavě žluté s vnějším hnědým středním proužkem .. .". Podle Schumann a byl tento popis zhotoven na základě pozorování originální rostliny.
Berger uvádí počet žeber 40 - 50, 3 - 4 střední trny. Prostřední horní je 3 cm dlouhý, zploštělý, vzpřímený, ostatní jsou 2,5 cm dlouhé, červenohnědé, zřetelně kroužené, s hnědou špicí. Květy jsou podle Bergera žluté. Popis je doprovázen dobrou fotografií tohoto zajímavého druhu.
Tiegel a Oehme uvádějí délku centrálního středního trnu 6 cm. 3 horní trny jsou poněkud ploše stlačené a slabě kroužené, spodní trčí přímo a je skoro štíhle kulatý, u základu tlustší. Květy jsou špinavě žluté s hnědým středním proužkem.
Těchto rostlin byly do Evropy v minulosti dovezeny snad tisíce. Ještě př. Fleischer říkal, že za svého studia v Německu viděl ve velkém množství tento druh u některých obchodníků s kaktusy. Podobné rostliny měl i př. Vojta z Pardubic a sám jsem je viděl. Měly 3 - 4 střední, ve vzrůstu červenohnědé střední trny s tmavší špicí a kvetly žlutě S hnědým středním proužkem.
Za E. wippermannii se v současné době vydávají rostliny od Fresnillo, příp. z jiných nalezišť (H. Bravo) s bílým květem s purpurově červeným středním proužkem a i jinak kvetoucí, které však neodpovídají původnímu popisu a starým rostlinám, které v době Schumanna, Bergera, Tiegla a Oehme­ho byly velmi dobře známy.

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky
Jedná se o dobrý druh se 3 - 4 červenohnědými středními trny, 18 - 29 bí­lými okrajovými trny a se špinavě žlutým květem s hnědým středním prouž­kem. Zvlášť je nutno podtrhnout přerušovaný charakter žeber. Od dob Schmol­la je tento druh neznám. Typické charakteristické znaky podle popisu E. wippermannii a zkušeností starších autorů nebyly na rostlinách v současné době pokládaných za tento druh zjištěny, a nelze je proto pokládat za daný druh.

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sest