| Taxon
Echinofossulocactus violaciflorus (Quehl) Br. et R. - The Cact, III, 114, (1922)
Echinocactus violaciflorus Quehl, MfK., 22, 102, (1912).
Brittonrosea violaciflora (Quehl) Speg., Brev. Not. Cact., 12, (1923).
Stenocactus violaciflorus (Quehl) Berg., Kakteen, 249, (1929).
|
| Popis
Původní popis:
Latinská diagnóza: "Tělo jednoduché, (kulovité, později sloupovité, žeber asi 35, stlačených, řídce postavených, vysokých, vroubkovaných; trny jsou zpět zahnuté, v počtu 7, někdy též 8; 3 jsou listovité, žluté, hnědá špice, 4 nebo 5 je kroužených, bílých; květy bílé s fialovým středním proužkem; tyčinky a čnělka fialové.
Německý komentář: "Tělo jednoduché, ploše kulovité, později poněkud sloupkovité, nahoře zaoblené, na temeni lehce vpadlé, s trochou bílé vlny, zakryté a obklopené vysoce trčícími silnými trny, matně modrozelené, 5 cm vysoké a 7 cm široké. Žeber je asi 35, oddělených nahoře úzkými a dole až 5 mm širokými a stejně tak hlubokými brázdami, k sobě stlačenými, vlnitými a rozšířenými v místech areol. Areoly na stejném žebru jsou od sebe asi 2 cm vzdáleny, jsou hluboce zapuštěné, kruhovitě kulaté, jen v mládí pokryté trochou šedé, krátké vlny, brzy holé. Trnů je většinou 7; prostřední horní trn je 3 cm dlouhý a 5 mm u základu široký a je čárkovitě kopinatý, šídlovitý, ostře špičatý, listovitý, nebo třískovitý, ve vzrůstu medově žlutý, ohnivě zašpičatělý, kýlovitý, kroužený. Oba následující jsou stejně tak dlouhé, často delší, tlustší, ale méně široké, obecně stejné jako prostřední horní. Další pár trnů měří jen 7 - 9 mm a spodní pár je asi 12 mm dlouhý. Všechny tyto 4 trny, stejně tak jako sem a tam se za prostředním horním trnem vyskytující 3 - 5 mm dlouhý osmý trn, jsou ve vzrůstu sklovitě bílé, štíhle kulaté, šídlovité, přitištěné k tělu. Všechny trny jsou u základu cibulovitě rozšířené, brzy sesednou a ve stáří zakrsávají.
Květy vykvétají z temene a jsou uzavřeny mezi trny a jsou proto málo viditelné, 2,5 cm dlouhé, plně otevřené mají 3 cm v průměru. Semeník je krátký, bílozelenavý, spolu s trubkou posázený třístrannými až podlouhlými, krátce zašpičatělými šupinami, které jsou na okraji vesměs bílokožnaté a poněkud zkadeřené. Spodní šupiny mají zelený, horní hnědý vybíhající proužek. Okvětí je trychtýřovité; okvětní lístky jsou ve dvou řadách, čárkovitě kopinaté, 4 mm široké, krátce zašpičatělé, bílé s fialovým středním proužkem. Tyčinky sahají do poloviny okvětí, nitky jsou fialové, rovné, prašníky listovitě žluté; čnělka vysoce převyšuje tyčinky, je fialová s pěti listově žlutými bliznami. Naleziště Mexiko, Zacatecas."
Krainz uvádí celý popis Quehla a doplňuje jej popisem plodu a semen: "Plod je kulatá bobule, asi 10 mm dlouhý, 8 mm široký, se zcela krátkou stopkou a třístrannými, až 2 mm širokými, bílými šupinami; semena jsou kulovitá, až kulovitě čepicovitá, asi 1,5 mm v průměru, s bazálním, slabě vpadlým hilem a uzavřeným mikrokapilárním otvorem. Testa je hrubě síťovaná, černá, plošky uvnitř síťky jsou leskle kožené barvy." |