Název
Echinofossulocactus tetraxiphus (Otto) Oehme
 

Taxon
Echinofossulocactus tetraxiphus (Otto) Oehme - Beitr. z. Sukkde. u. -pflege, 82, (1938)
Echinocactus tetraxiphus Otto, v K. Schumann, Gesamtbeschr., 363 - 364, (1898).
Stenocactus tetraxiphus Berg., Kakteen, 244, (1929).
Echinofossulocactus tetraxyphus v. longiflora H. Bravo, C. S. Mex., 14, 84, (1969).

 

Popis
Původní Ottův popis v K. Schumannovi:
Latinská diagnóza: "Tělo jednoduché, sloupkovité, temeno je obklopeno dlouhými trny, žeber je 30 a více, zvlněných, světle zelených; okrajových trnů je 16 - 18, paprskovitých, bílých, střední trny jsou 4, zploštělé, kroužené, kaštanové."
Německý komentář: "Tělo jednoduché, sloupkovité, nahoře zakulacené, na temeni vpadlé, s bohatou bílou, poněkud vločkovanou plstí - vlnou, obklopené pestrými žlutými a hnědými trny, světle zelené, až 15 cm vysoké a 10 cm široké v největším průměru. Žeber je 30 a více a jsou tenká, u areol rozšířená, zvlněná. Areoly jsou poměrně blízko sebe, až 1,5 cm od sebe vzdálené, jsou kruhovité, přes svazeček trnů dál ven prodloužené, potom třístranné vejčité, až 8 mm široké v největším průměru, pokryté bohatou bílou vločkovanou vlnou - plstí, později holé. Okrajových trnů je 16 - 18, vodově bílých, pak sněhově bílých, jehlovitých; spodní jsou nejdelší, až 1,5 cm dlouhé. Střední trny jsou 4, rozšířené, skoro listovité, nebo šavlovité; (prostřední horní je nejdelší, poněkud pokroucený, kroužený, až 4 cm dlouhý, tmavožlutý až hnědý; později všechny zešednou a přestávají být bodavé. Květ je neznámý. Rozšíření: V Mexiku Real del Monte, Hidalgo (Ehrenberg), u Pachuca (Mathsson), podle Mathssona též u Zacatecas."
Názor Laboureta, že je shodný s E. oligacanthus je mylný, stejně jako názor Schumanna, že tento druh je totožný s E. heteracanthus.
Popis květu podal nejprve Barger: "Květy bílé se silným karmínově červeným středním proužkem; stejný popis udává Oehme, Schelle udává bílý květ s fialově červeným středním proužkem."
Poslední popis zhotovený na základě rostlin od pí. C. Schmoll uvádí ve své revizi pí. H. Bravo:
"Rostliny s tímto jménem, které jsme dostali od paní C. Schmoll, mají tyto charakteristické znaky: Tělo kulovité, nebo krátce válcovité, 5 cm vysoké, 6 cm široké, šedozelené, pokryté trny. Žeber je 30 - 33, úzkých, zvlněných a sinusovitých. Areoly v mládí s šedavou poněkud nažloutlou vlnou. Střední trny jsou 4: horní trny jsou ploché a úzké; prostřední horní je 10 - 20 mm dlouhý, široký l mm, šedavý se žlutou nebo hnědou špicí, rovný vzhůru směřující; 2 postranní ostny jsou podobné, ale Jsou kratší, vzhůru směřující; prostřední trn areoly je méně plochý než předešlé 3 střední trny, je více šídlovitý, 2 až 4,5 cm dlouhý, zpravidla rovný, tuhý, vyčnívající nebo dolů směřující, někdy také zahnutý; všechny trny vytvářejí na temeni dlouhou kadeř. Okrajových trnů je 12 - 16 - 18, rozestřených kolem areoly, 6 - 10 mm dlouhých, rovných nebo poněkud zahnutých a sklovitě bílých, vodorovně propletených s trny na sousedních areolách. Květ je 3,5 a více cm dlouhý; trubka je dlouhá a úzká, má 5 mm v průměru a je 1,5 cm dlouhá, žlutavě zelená dole, směrem nahoru purpurová; spodní šupiny jsou trojúhelníkovité, široké, pilovité, okraje bílé, střední proužek červenopurpurový; vnější okvětní lístky jsou kopinaté, úzké, 1,5 cm dlouhé a 5 mm široké, okraj celistvý, špičaté, fialově purpurový střední proužek; vnitřní okvětní lístky jsou podobné, jsou ale delší a střední proužek je jasnější; tyčinky jsou bílé, čnělka purpurová, laloky blizny světle žluté."

 

Variety

 

Výskyt

 

Pěstování

 

Poznámky

 

Literatura

 

Autoři
převzato z knihy Jana Pechánka Rod Echinofossulocactus Lawrence


Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a jedna