Název
REBUTIA HELIOSA Rausch var. HELIOSA
 

Taxon
Rebutia heliosa Rausch, Kakt. und and. Sukk., 21 : 30, 1970
Druh dostal jméno podle květů, které ohnivě oranžovým zbarvením připomínají barvu vycházejícího slunce (heliosus - z řečtiny - sluneční).

 

Popis
Tělo
jednotlivé až málo odnožující, ploše kulovité až krátce válcovité, se silně řepovitým kořenem, pokožka šedozelená, temeno vpadlé, jednotlivé stonky 15-20 mm široké a až 20 mm vysoké. Žeber 35-40, rozložených do bradavek vysokých až 1 mm; areoly na vrcholu bradavek, dlouhé, úzké, 1-2 mm dlouhé a 0,5 mm široké, pokryté tmavě hnědou plstí. Okrajové trny pektinátně uspořádané, 24-26, bílé se zesílenou hnědou bází, až 1 mm dlouhé, navzájem se dotýkající a zahalující tělo; středové trny chybějí.
Květy
na bázi těla, 45-55 mm dlouhé a 40 mm široké; lůžko květní 3 mm v průměru, olivově růžové, s malým množstvím šupin, v paždí šupin bílé, téměř kadeřavé, až 3 mm dlouhé vlasy; trubka květní úzká, až 30 mm dlouhá a 2-3 mm široká, růžově červená až oranžově růžová, ke konci bledší až bílá; nitky a čnělka bělavé, blizna s 5-8 laloky; vnější okvětní lístky kopinaté, 12-15 mm dlouhé, 3-4 mm široké, oranžové, s lila středním proužkem a výraznou špičkou; vnitřní okvětní lístky poněkud širší a kratší, tupé, oranžové, k jícnu oranžově žluté.
Plod
malá, okrouhlá, tmavě červená bobule o průměru 4 mm, se šupinami s krátkými bílými kadeřavými vlasy.
Semena
černá, polokulovitá až přílbovitá, se širokým bazálním hilem a bradavčitou testou.

 

Variety
Druh byl popsán Rauschem podle jeho sběru R 314 a je relativně velmi jednotný.
Drobné rozdíly je možno pozorovat pouze v sytosti vybarvení květů. Rostliny
této typové populace zřejmě nebyly žádným dalším sběratelem sbírány. Roku 1979
byly Donaldem jako R.heliosa
var. condorensis Donald a R.heliosa
var. cajasensis Donald popsány dvě variety ze samostatných oddělených nalezišť. S první varietou je asi totožná i R.solisioides n. n., která pochází ze sběrů K.Knížete, a R.albopectinata n. n. KK 852 non Rausch. Obě variety R.heliosa mají rovněž pektinátní otrnění, avšak trny stojí volněji a u var.condorensis jsou bílé, u var.cajasensis poněkud delší, bílé až hnědé, květy jsou červené.

 

Výskyt
Rebutia heliosa byla nalezena W.Rauschem roku 1968 u vedlejší silnice mezi městy Taria a Narvaez ve výšce 2400-2500 m n. m., departement Taria, Bolivie. Donaldem popsané variety byly nalezeny Lauem var.condorensis (L 401) v průsmyku Condor a var.cajasensis (L 405) v průsmyku Cajas.

 

Pěstování
Rebutia heliosa roste na vlastních kořenech poměrně dobře, i když pomalu, vzhledem k silně vyvinutému řepovitému kořenu je nutná větší opatrnost při zálivce. Rostlinám vyhovuje minerální substrát bez nezetlelých organických příměsí s mírně kyselou reakcí. Roubováním sice dosáhneme většího množství květů i snadnějšího pěstování, rostliny však ztrácejí svůj přirozený vzhled, mnohem více odnožují, jednotlivé stonky narůstají více do délky i do šířky. Rebutia heliosa dosahuje květuschopnosti jako 3-4 letá, květy jsou výrazně cizosprašné.

 

Poznámky
Druh byl autorem při popisu zařazen do sekce Aylostera, ale celý příbuzenský okruh kolem Rebutia heliosa se z této sekce poněkud vymyká. Tyto rostliny ukazují zejména ve tvaru těla některé charakteristicky k sekci Digitorebutia. Tvar semen a květů však řadí tuto skupinu k sekci Aylostera.

 

Literatura
Donald J., Ashingtonia, 3 : 150, 1979
Haun R., Kakt./Sukk., 2 : 25, 1983
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 606, 1980
Schütz B., Kaktusy 75, 11 : 104, 1975

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Vyobrazenou rostlinu ve vlastní sbírce fotografoval Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a jedna